Jak upozorňuje současný německy píšící filosof korejského původu Byng-Chul Han, každá epocha má své typické choroby. Naše počínající jednadvacáté století charakterizují nervová onemocnění jako deprese, úzkosti, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hraniční porucha osobnosti nebo syndrom vyhoření. Nadprodukce, nadměrná výkonnost, přemíra komunikace, neustálá aktivita, které charakterizují dnešní společnost, označuje Han jako neuronální násilí, násilí pozitivity. Je to nátlak dnešní západní společnosti a její „svobody“. Vychází z předpokladu, že každý jedinec přece „má osud ve vlastních rukou“, a tedy vlastní hlavou zodpovídá i za svůj neúspěch. Toto více či méně vědomé přesvědčení pudí lidi stále kupředu a ze života se jim stává honba za výkonem. „Člověk se mění na subjekt výkonnosti,“ píše ve své knize Vyhořelá společnost absolvent německé literatury a katolické teologie Han. Současnou společnost v ní líčí jako digitální roj – shluk narcistických konzumentů neschopných soustředěného myšlení.
Umíte se nudit?
Zastavit se dnes, chvíli nedělat nic je pro mnohé neodpustitelné flákání, nepředstavitelný luxus, zkrátka nemožné… „No a co, tak jsme více produktivní,“ říkáte si. Co je na tom špatně? Hektický shon má jednu velkou nevýhodu – nepřináší společnosti nic nového. V neustávajícím kvapu je možné pouze urychlit a reprodukovat to, co již existuje. K tomu, abychom mohli vynalézat nové cesty, být kreativní, se potřebujeme umět nudit, v tom nejlepším slova smyslu. „Jestliže je spánek vrcholem tělesného uvolnění, je hluboká nuda vrcholem duchovního uvolnění,“ píše Han. Kultura, tedy ani kreativita, se nemůže rozvíjet v prostředí, které neumožňuje dosáhnout hluboké koncentrace. Navíc spolu se schopností uvolnění se vytrácí také umění naslouchat. Tak mizí společenství naslouchajících a nastupuje společnost aktivních a zoufale osamělých egoistů.
Pozornost zaměřená dovnitř
Podle tradiční čínské medicíny – kam jde naše pozornost, tam jde náš duch (chun). Když je naše pozornost neustále upřená směrem ven, k pracovním povinnostem, péči o rodinu, dění na sociálních sítích, zkrátka v našem dni je místo pro všechny a všechno okolo, jen ne pro nás samé, ztrácíme kontakt se sebou – se svým chunem, se svým já. Tedy i se svými pocity, emocemi, instinkty a intuicí. A tím pádem i svými skutečnými potřebami. Když výstražná zařízení našeho nervového systému nefungují, není divu, že nás pak kosí syndrom vyhoření, deprese a úzkosti, jsme bez přátel, cítíme se izolovaní a osamocení.
Naštěstí je z toho cesta ven. Nejlépe uděláte, když si každý týden do diáře přidáte hodinu, kdy pozornost upřete ze světa venku dovnitř. Od hlavy k tělu. Meditaci dnes doporučují jako nástroj v boji proti stresu lékaři i terapeuti po celém západním světě. Terapeuti i koučové se ohánějí termínem mindfulness a jógové retreaty zaměřené na meditaci spíš než na cvičení mají stále více zájemců. Má to ale jeden háček. Ruku na srdce: Kdo z nás vydrží dvacet minut sedět bez hnutí a neusnout?
Zvyšte IQ těla
Pro většinu lidí západního světa budou vhodnější pomalé formy pohybu, které pracují s pozorností, někdy se jim říká meditace v pohybu. Oproti klasické meditaci vsedě mají jednu velkou výhodu. Dokážou tělu znovu navrátit jeho inteligenci – nevhodné pohybové stereotypy nahradit vhodnějšími, zbavit tak tělo různých chronických bolestí, dokonce i zotavit se po úrazech. A v neposlední řadě i obohatit náš omezený pohybový repertoár. Asi vás nepřekvapí, že důsledkem vzdělávání zaměřeného téměř výhradně na rozvoj intelektuálních dovedností a všech možných technologických vychytávek, které dnes používáme k usnadnění života – výtahy a jezdícími schody počínaje a automobilem a bezdrátovými telefony konče –, vaše tělo zakrnělo a ztratilo svou inteligenci. Rozsah našich každodenních pohybových stereotypů bývá často limitovaný, naše tělo – a tedy i nervová soustava – leniví.
Úleva ve stresu a rozvoj kreativity
Podle posledních poznatků neurovědy pozornost věnovaná tělu je pozornost věnovaná mysli. Jistě už jste slyšeli o břišním mozku, kdy se skrze osu břicho–mozek naši střevní mikrobi podílí na naší dobré náladě i intuici. To ale není zdaleka všechno. Mozek je pouze součástí obrovské výměny neuroendokrinní, neuroenterické a neurobuněčné sítě, prostupující celým tělem.
Vědomý pohyb tak slibuje zabít jednou ranou hned několik much. Přepnout pozornost z vnějšku do vnitřního světa pomáhá zredukovat stres a předcházet syndromu vyhoření. Pomalý vědomý pohyb navíc dokážou rozvinout netušené pohybové možnosti těla, zotavit se po úrazech nebo zlepšit vztahy doma či v zaměstnání. A světe div se, trocha klidu navíc dokáže zlepšit i pracovní výkonnost nebo napomoci rozvoji kreativity.
Přečtěte si o metodách vědomého pohybu, které získávají u nás na popularitě, jako jsou: Feldenkraisova metoda, Core Energetics nebo lekce somatiky.
