Vděčnost, emoce hodná kultivace
Vděčnost je jednou z tzv. pozitivních emocí, které bychom mohli díky jejímu mentálnímu, duševnímu a současně tělesnému účinku nazvat povznášející a uzdravující. Buddhistická tradice ctí vděčnost společně s laskavostí a soucitem coby nejvyšší ctností a svým životním přístupem a meditační praxí všechny tyto emoce kultivuje.
Některé zdroje dělí emoce na tzv. negativní a sobecké, patří mezi ně například zlost, strach, nenávist, nejistota a soutěživost, a na tzv. pozitivní a povznášející (lidské) emoce, mezi které se řadí právě vděčnost, laskavost, soucit, inspirace, mír, láska…
Co s námi dělají sobecké emoce?
Bylo potvrzeno, že prožitek negativních (sobeckých) emocí nás kvůli následné stresové reakci těla, která na prožitek přímo navazuje, staví do polohy „buď uteč, anebo zaútoč“. Hlídáme si tedy svá vlastní záda, hledáme bezpečné místo a ocitáme se v časovém tlaku. Stáváme se sobeckými. Ať se nám to líbí nebo ne.
Jak nás mění emoce lidství?
Prožitek jakékoli povznášející emoce, vděčnosti především, přináší vnitřní klid, mír, štěstí a blaženost. V tu chvíli, kdy se my sami cítíme být naplnění a šťastní, si totéž upřímně přejeme i pro své okolí, které v naplňování těchto vyšších cílů podporujeme. Stáváme se lidskými v pravém slova smyslu. Díky vděčnosti se může lidská společnost proměnit ze sobecké v altruistickou. Pro blaho všech.
Vděčnost = pilulka pro zdraví
Z pohledu epigenetiky prožitek vděčnosti vytváří v těle takové prostředí, které přímo souvisí s návratem do rovnováhy, posiluje celkovou rekonvalescenci, obnovu sil a imunitní systém. Například díky produkci hormonu oxytocinu. Pozitivní účinek oxytocinu zdaleka nekončí jeho úlohou během porodu. Naopak, u většiny orgánů v těle byly potvrzeny receptory reagující na oxytocin. Jeho přítomnost v těle podporuje hojení.
Kam směřuje pozornost, tam proudí energie
Kvantoví fyzici z Cernu by nám mohli dlouze povídat o tom, že i ta nejmenší částice, včetně lidských buněk, je tvořena jen z nepatrného zlomku skutečnou a pevnou hmotou. Všechno ostatní je energie. A tato energie přímo reaguje na energii myšlenky a následné emoce. Vysoké emoce povznášejí i naši energii a my do svého života přitahujeme této energii podobné situace a prožitky. Čím více budeme podporovat vděčnost ve svých prožitcích, tím snadněji si budeme plnit sny a staneme se skutečnými tvůrci svého života.
Vděčnost = potřebná tečka za každým dnem
Život není jen o radosti. Každý den přináší nové výzvy, překonáváme překážky, čelíme náročným situacím, trpíme ztrátami… Ale zároveň každý den prožíváme velmi cenné okamžiky, které si možná ani neuvědomujeme. Často uvědomění přichází až ve chvíli, kdy dojde k omezení těchto chvil či k jejich úplnému vymizení. Mezi tyto okamžiky může patřit telefonát s mámou, dědou či jiným příbuzným, procházka přírodou s dítětem, pozorování sněhových vloček, společná rodinná večeře, ocenění sebe sama za dobře vykonanou práci… Překážky neboli výzvy a okamžiky hodné vděčnosti bývají v našich životech v rovnováze. Jen je otázkou, čeho si všímáme více.
Tip na každodenní rituál vděčnosti
Každý večer před usnutím si řekněte sami pro sebe, za jakou zkušenost či okamžik toho dne vnímáte největší vděčnost. Velmi dobré je si tyto postřehy psát do deníku nebo na tzv. vision board (nástěnku snů). Tím, že si tyto okamžiky uvědomíte, si situace podobného charakteru přitáhnete ještě více do života.
Velmi se mi líbí nápad Veroniky Měchurové, která vytváří Diář pro radost. Za každým dnem zde najdete prostor pro sepsání toho, za co jste vděční, co vám udělalo největší radost a co jste daný den udělali dobrého.