Pohlaví jsou biologicky dvě

Úplně nejdřív ze všeho bychom si měli vyjasnit pojmy pohlaví a pohlavní identita. Nebudu vás zatěžovat sáhodlouhými poučkami, ale pro pochopení článku je to důležité.

Zdroj: Youtube

Pohlaví je většinou jasné. Narodí se miminko, které má „pipinu“, chromozomy XX a je to holka. Anebo má dítě „pindíka“ a je to kluk. Psala jsem „většinou“, protože pohlaví máme sice dvě- mužské a ženské, ale někdy se stane, že má například dívka sice pohlaví ženy (tedy „pipinu“), ale pohlavní chromozomy jsou XY a přirozeně vyšší hladinu testosteronu.

Takže ti, co křičí, že máme jen dvě pohlaví a zbytek je dílo ďáblovo, úplně pravdu nemají. Občas příroda zamíchá kartami, že se nestačíme divit. Ale v základu jsou pohlaví dvě a někdy se uvádí právě zmíněné biologické anomálie jako "třetí" pohlaví neboli intersex.

71 druhů pohlavních identit

Něco jiného je pohlavní identita – těch je v současné době nespočet, dokonce ani odborníci už se v nich nevyznají. Jedná se o to, jak se daný člověk cítí bez ohledu na své pohlaví.

V dnešní době slyšíme pojmy jako nebinární nebo, že existuje 71 druhů pohlaví (pohlavních identit). Tato čísla jsou zpravidla založena na subjektivních nebo osobních definicích pohlaví a žádný oficiální seznam neexistuje.

Například „genderfluid“ osoby se identifikují s různými pohlavími v závislosti na situaci nebo na tom, jak se cítí. Takže ráno žena, odpoledne muž a večer třeba zase žena.

Jsem liška, jsem jednorožec

Že přeháním a shazuji citlivou tematiku? Tak se podívejme třeba na příklad: „Osmiletý chlapec Jonathan má v kalifornském táboře na hlavě připevněný špičatý roh a zkouší, zda jeho okolí bude přijímat, když se prohlásí třeba za jednorožce,“ uvádí příběh deník Referendum.

A není to bizár, který by se objevoval jen za velkou louží. Zrovna jsem včera mluvila s kamarádkou a její známí řeší problém s dítětem, které se považuje za lišku. A požaduje po svém okolí i rodičích, aby ho tak oslovovali a respektovali. A tady narážíme na jádro problému. Moje dcera chce být taky někdy kočičkou, jindy pejskem nebo jednorožcem. To mi přijde přirozené, ale to neznamená, že celý svět sedne na zadek, bude ji tak oslovovat a chovat se podle toho, jak dítě diktuje. To už je rozežranost. V amerických médií téměř nenajdete žádný článek o tom, že si děti omotávají svět kolem prstu, ale naopak jsou všude imperativy o tom, jak je nutné respektovat volbu dětí a jejich práva svobodu.

Pohlaví není otázkou volby, pohlavní identita ano

Téma pohlavní identity je ošemetné, kvůli hyperkorektnosti, která nás jako západní společnost, sevřela. Na psychoanalytických seminářích jsem mluvila s terapeuty (jejich jména znám, ale kvůli možným problémů v jejich profesi je uvádět nebudu) a jsou z toho zoufalí. Celé to vidí jako bublinu, kdy jsou dnešní děti ovlivněny sociálními sítěmi, kolem nich jsou nejistí rodiče a děti zkouší svět dospělých, aby fungoval podle jejich představ a přání a posouvají hranice, kdy přikazují dospělákům, jak se k nim mají chovat, místo toho, aby to bylo opačně. Žijeme v blahobytu, v bohaté společnosti, děti všechno mají, stojí na piedestalech a už neví, coby. A psychiatři se bojí něco říct, kvůli tomu, že je tohle téma extrémně citlivé.

Protože nic není černobílé, máme tu ještě téma transgenderu. Jednoduše se narodí duše do špatného těla. Ale to není věc volby nebo jen rozmaru. Opět, jedná se o malé promile lidí, ale ti skutečně potřebují pomoc, kdy je jejich psyché uvězněná v těle, s kterým není v souladu. Píši, že to není věc volby, protože jak říká doktorka Hana Fifková, jde o poruchu, která se objevuje už před porodem. Někdy během druhého a třetího trimestru dochází k odlišným hormonálním vlivům během vývoje mozku v děloze. I tříleté děti pak dokážou svoji transsexualitu pojmenovat.

Sexuoložka říká, že je ze staré školy a dodává, že pohlaví jsou dvě, muž a žena. Lidem, kteří se identifikují jako nebinární či jako třetí pohlaví, neumí pomoct. Tento trend podle ní ve výsledku transsexuálním lidem nepomáhá. Vidí za ním problém bohaté společnosti, ve které se mladí tímto způsobem vymezují. Zároveň ale dodává, že každý se může identifikovat, jak chce.

Je tedy rozdíl mezi mužem a ženou jen věcí pocitu a vlastního rozhodnutí? Není v pozadí jistá tendence člověka dnešní doby (třeba dodat: člověka západní moderní či postmoderní společnosti) mít a dopřát si všechno, vše si pořídit a podřídit, nenechat se ničím omezovat a spoutávat? Třeba jako se miliardář Elon Musk rozhodl vychovávat své děti tak, že budou nebinární, dokud se sami nerozhodnou, jak se sami cítí? Už v tento moment jim totiž zadělal na dost psychických problémů.

Pohlaví není otázkou volby, rodíme se jako muži, ženy anebo se stane chyba už v těhotenství a tito lidé jsou trans. Ale jak jsem psala, ale to není volba, nýbrž daný fakt.

Celou bublinu ještě rozmělňují a zpovrchňují média sociální sítě, které pochopitelně změny pohlavní identity a obecně vše, co je nějak spojeno s lidskou sexualitou, neodolatelně přitahuje.

Co když stovky a tisíce dětí v západních zemích, které chodí na nevratné hormonální terapie a na operace, při kterých jim chirurgové odstraňují zdravé části těla, vlastně vůbec nejsou trans lidé? Nebo z jiných důvodů rozsáhlé tělesné změny nepotřebují? A kdyby jim okolí zejména v období puberty, která je obdobím obvyklých nejistot a problémů, ještě nezveličovalo otázky pochyb o vlastně identitě, tak by se jim vlastně vůbec nic nestalo, problém by přešel a zbytek života by žili šťastně se svým tělem i genderem, uvádí web Allipro.

Zdroj: Redakce, Reflex, Humanium, Denik Referendum, Refresher, Wikipedie