„To je jeho vina!“ – Projekce a jak s ní naložit

My všichni nějak reagujeme na osoby a situace, se kterými se v životě setkáváme. To platí bez rozdílu pro všechny vztahy, ať už jde o vztah k rodičům, kamarádce, partnerovi, kolegům, nadřízeným. Pokud jsou naše reakce pozitivní, přináší nám to dobrý pocit a nic neřešíme. Pokud jsou ale naše reakce vůči druhým negativní, míváme ve zvyku svalit vinu na druhého. Říkáme si v duchu, že to on je ten špatný. V tu chvíli, kdy ukazujeme prstem na druhé, směřují ale tři prsty na nás – vyzkoušejte si to.

Projekce. Seznamte se

Projekce neboli promítání je jev popsaný Sigmundem Freudem coby obranný mechanismus ega spočívající v popírání nevědomých (pozitivních i negativních) impulzů a charakteristik u sebe sama, a naopak jejich přisuzování lidem v našem okolí. V tíživých situacích se tak chováme všichni, protože jsme od dětství byli všichni ve větší či menší míře objekty projekcí dospělých. Dám příklad: Když jsou dospělí vystresovaní, protože mají spoustu problémů, slýchají často děti něco jako: „Bože, ty jsi ale ukňouraný, neposedný malý otrava. Musíš pořád tak zlobit?“ Toto je klasický příklad projekce – přenášení vlastních problémů na nevinné lidi. Kdo z vás jako malý nikdy nezlobil? Tak vidíte, všichni jsme obětí projekce svých rodičů, vychovatelů, učitelů. Také jsme se naučili, jak jednoduchým způsobem „řešit“ problémy – tím, že přeneseme příčiny svých problémů na druhé. Tím si ale vůbec nepomáháme. Naopak.

Co se děje, když druhé odsuzujeme…

Není důležité, zda jde o dítě či dospělého, podřízeného či nadřízeného, kamaráda či nepřítele… Kdykoli, když druhé odsuzujeme nebo ponižujeme (třeba i jen v duchu), nejvíc tím ve skutečnosti ubližujeme sami sobě. Odsuzováním ostatních oslabujeme sami sebe. Ztrácíme chuť do života i dobrou náladu, prostě se cítíme mizerně. V neposlední řadě se nám zhoršuje odolnost, což dokazuje změna hladiny bílých krvinek. „Smýšlíme-li o ostatních ponižujícím způsobem a přistupujeme-li k nim s předsudky, určitým způsobem nás to svazuje. Už nedokážeme být k těmto osobám otevření (k pacientovi, zákazníkovi, žákovi, členu rodiny…). Zjišťujeme, že je pro nás obtížné se k nim chovat vřele a dívat se jim do očí,“ píše ve své knize Žádná setkání nejsou náhodná Kay Pollak (vydala Eugenika, 2017). V tu chvíli podle něj to nejlepší ve vás (vaše lepší Já) umírá, už nevyzařuje vstřícnost. V důsledku takových myšlenek se začneme dotyčnému vyhýbat. S tímto člověkem už nikdy nebudeme naladěni na stejnou vlnu.

Každého člověka občas napadají negativní odsuzující myšlenky o druhých lidech, stává se to nám všem. Podstatné je, aby tyto myšlenky nepřevzaly kontrolu nad námi samotnými. Je zapotřebí naučit se tyto myšlenky reflektovat. Časem postupnou každodenní praxí začnou negativní odsuzující myšlenky o druhých slábnout, až díky tomu budete spokojenější a vaše vztahy budou naplněnější.

4 kroky, jak se zbavit projekcí

1. Přiznejte si, že to děláte

Prvním krokem je vůbec si připustit, že projektujete do druhých své vlastní problémy. Děláme to všichni, není se za co stydět, vážně. Naopak ti z nás, kdo se projekce odváží nahlédnout, žijí šťastnější život a naplněnější vztahy.

2. Vezměte si zodpovědnost za své emoce

Až budete příště zase rozrušení, rozzlobení nebo podráždění kvůli nějakému člověku z vašeho okolí, řekněte si: „Nejsem rozrušený z důvodu, ze kterého si myslím, že jsem.“ Místo toho se učte vidět příčinu svého rozrušení v sobě samých. Vezmete si tím zodpovědnost za své emoce a také zpět svoji sílu. Už nad vámi nemají vládu druzí. Ve velení, jak budete prožívat události, které se vám dějí, jste vy. Pojmenujte emoce, které ve vás druzí spouští – je to vztek, strach, zklamání, zlost…

3. Co říká projekce o mně samotném?

Úplně na závěr se můžeme tázat sami sebe, co nám to, co nám vadí na druhých, říká o nás samotných. Například pokud vám vadí, že je někdo agresivní, můžete si položit otázku: Kdy jsem sám k sobě agresivní? Kdy sám sebe nenávidím a jsem na sebe zlý? Pátrejte po konkrétních příkladech, nespokojte se s obecným konstatováním „pořád“. Sebetázáním startujete uvědomovací proces. Na základě chování těch druhých, které se nám nelíbí nebo kterým opovrhujeme, můžeme u sebe rozpoznat povahové rysy, k nimž se nechceme znát.

4. Mluvte o svých projekcích s druhými

Najděte si způsob, jak si otevřeně pohovořit o projekcích s lidmi, s nimiž bydlíte, pracujete nebo sdílíte prostor. Zvláště v partnerství je výhodné, když jsou oba na stejné vlně a jsou ochotní o svých projekcích mluvit. Týmová práce přináší ovoce rychleji a hravěji.