Díky vědě už dnes víme, že naše myšlení, emoce a mozek komunikují přímo s naším imunitním, endokrinním a nervovým systémem a s jednotlivými tělesnými orgány. A to pomocí chemických poslů – neuropeptidů. Původně se myslelo, že se neuropeptidové receptory nachází pouze v mozku a nervových tkáních. Nyní ale víme, že jsou rozloženy po celém těle – v srdci, střevech, ženských orgánech, játrech, ledvinách, lymfatických uzlinách…
„Jestliže děloha, vaječníky, bílé krvinky i srdce produkují stejné chemické látky jako mozek, nabízí se otázka, kde tedy vlastně sídlí mysl? Odpověď zní: Mysl sídlí v celém těle. Nemůžeme už dále spojovat mysl pouze s mozkem či intelektem, existuje v každé buňce našeho těla,“ uvažuje ve své knize Zdravá žena mezinárodně uznávaná celostní lékařka a gynekoložka-porodník Christiane Northrupová. Každá naše myšlenka i emoce má biochemický ekvivalent. Je potom snadné porozumět tomu, že když pociťujeme smutek, strach nebo vztek, prožívají ho i naše orgány, což ovlivňuje jejich funkci. Když se stále dokola cyklíme v myšlenkách na to, co zlého se nám stalo, nebo nás sužují strachy z budoucnosti, naše orgány jsou přetížené.
Nemoc jako posel
Z toho vyplývá, že nemoc není náhodná záležitost, která se prostě přihodí. A můžeme toho udělat hodně, abychom tomu předešli. Onemocnění lze nejlépe předcházet tím, že žijeme plně v souladu se svým vnitřním vedením a denně působíme na své zdraví – spánkem, stravou, aktivitou, ale i výběrem myšlenek. „Je krásné, že máte super jídelníček, sestavený plán do posilovny, pravidelně spíte, ale pokud nenávidíte sebe sama, ke zdraví vám to nepomůže,“ říká jógová lektorka Zuzana Klingrová.
Zároveň pokud onemocnění přijde, neberte to jako trest za něco, neobviňujte se, že nejste dokonalá. Mnohem výhodnější je brát nemoc jako posla zpráv o sobě a ptát se sama sebe: Co se mi mé tělo skrze tyto obtíže snaží říct? Co ve svém životě odmítám? Jaké emoce a pocity ignoruji? Co nechci vidět? Onemocnění těla často komunikují dlouho přehlíženou bolest duše. Přistupujeme-li k tělu jako k jednomu systému, jehož jednotlivé části jsou navzájem propojené, máme větší šance na uzdravení.
Podle Zuzany Klingrové jsou tři čtvrtiny nemocí způsobeny zvýšenou dóšou vátou, která přichází s věkem. „Váta je nadřazenou dóšou ostatním, kaphy a pitty, odpovídá za veškeré děje v těle. Bez váty není pohyb, bez pohybu není život. Čím jsme starší, tím víc váta přirozeně stoupá, protože se odhmotňujeme,“ vysvětluje Klingrová.
Tím, jak s tělem nakládáme, bereme ho jako samozřejmost, nevšímáme si jeho signálů, nemáme ho rádi, tento proces akcelerujeme, místo abychom ho zpomalovali. Zpomalit stárnutí pomůže sebeláska – všímavost k vlastnímu tělu a jeho potřebám. A také jeho přijetí.
Sebeláska v každém věku
První, co pomáhá v prevenci nemocí, stejně jako v sebeléčení, je vědomí toho, že tu nejsme jenom pro druhé, ale v první řadě pro sebe. Samozřejmě pokud jsou děti malé, musíme se o ně postarat, i tak je dobré mít každý den alespoň malou chvilku pro sebe. Základním problémem je podle podle Zuzany Klingrové, že neumíme pracovat se svojí energií. Nikdo nás to neučil. Svoje tělo bereme jako samozřejmost, dokud se někde neporouchá.
Sebelásku si můžete představit také jako skleničku. Pokud o sebe pečujeme, věnujeme pozornost svému tělu a jeho signálům, sklenička je plná energie a my můžeme dávat svému okolí péči. Pokud ale na sebe zapomínáme, pozornost máme permanentně ve vnějším světě, sklenička (naše energie) se postupně vyprazdňuje a my časem dáváme z rezerv a vyčerpáváme se.
Naučte se každý den zastavovat a dočerpávat svojí sklenici. Jak na to? Prozradíme v dalším článku.
Zdroje:
Zdravá žena https://www.databazeknih.cz/knihy/zdrava-zena-od-narozeni-k-prvnimu-poceti-48818
zuzanaklingrova.cz
