Co odpustíte jiným, mnohdy neodpustíte sami sobě

„Často, když vidím korpulentní ženu v hezky střiženém a sladěném oblečení, řeknu si, že ačkoli má pár kilo navíc, umí se dobře obléknout a moc jí to sluší,“ svěřuje se třiadvacetiletá Markéta, která od svých sedmnácti s většími a menšími (ne)úspěchy bojuje s nadváhou. Zkusila všechny diety, na které si běžný smrtelník vzpomene, utratila nemalé částky za dietology a trenéry. Pomohl jí až kouč, který během několika sezení odhalil, že sebe sama hodnotí mnohem přísněji než ostatní. To by nakonec nemusela být až taková chyba, kdyby se tento typ chování nepojil s výčitkami svědomí a snahou sama sebe trestat – ať už hladovkou, dlouhodobým zákazem oblíbených, leč nedietních jídel atd. Markéta žila roky ve velkém napětí a prakticky bez schopnosti mít sama ze sebe radost. Potřebovala k sobě najít cestu a pochopit se.

Neumíte na sobě hledat dobré stránky

Když si před Veronikou její nejlepší kamarádka povzdechla, že prostě „není dost dobrá“, našla pro ni Veronika obratem řadu naprosto konstruktivních příkladů, jimiž demonstrovala, že se dotyčná absolutně nemá čeho bát. Ihned dokázala pojmenovat a vyzdvihnout kladné stránky Maruščiny povahy. „Jenže pár dnů nato jsem v práci prošvihla důležitou uzávěrku,“ říká s povzdechem třicetiletá markeťačka. Omylem si termín zapsala v diáři o týden později. Zjištění, že se dopustila takové chyby, ji naprosto paralyzovalo. Obrovsky si zakládá na svém pracovním výkonu a bezchybnosti. Ačkoli ji nadřízená – zděšená Veroničinou reakcí – ujišťovala, že všechno se dá ještě stihnout a zvládnout, Veronika najednou nebyla schopná podat ani průměrný výkon a stále dokola se zmítala v chybě, které se dopustila.

Jsou vám ty příběhy povědomé? Máte pocit, že někdo nahlédl do vašeho života? Pak byste na tzv. sebe-soucitu rozhodně měli zapracovat.

SELF-COMPASSION alias SEBE-SOUCIT

Je až zarážející, jak často dokážeme soucítit s jiným člověkem, chápat ho a neváháme podat pomocnou ruku, když je někdo v nesnázích. Sami k sobě ale býváme odmítaví, přehnaně tvrdí a nelítostní. Jakkoli má jistá míra přísnosti svoje opodstatnění, když to přeženete, dostaví se úzkostné stavy, deprese a další psychické problémy.

Kdo někdy zkoušel držet dietu, hubnout a/nebo si zlepšit fyzickou kondici, určitě nám dá za pravdu, že v takovém rozpoložení jsou šance na úspěch minimální.

Takže jestli se vám hlavou honí věty typu „na to prostě nemám“, „nikdy nenajdu řešení takového problému“ nebo „jsem jednou provždy looser“, snažte se svůj vnitřní hlas nasměrovat do trochu jiné tóniny. Řekněte si třeba: „Když se víc zaměřím na to a to, určitě se mi to povede.“ „Mám koho poprosit o radu a s tím problémem se pak zvládnu vypořádat.“ „Nebude to lehké, ale můžu to zvládnout.“

Zpočátku to pro vás možná nebude vůbec přirozené a budete se muset do podobného chování v podstatě nutit. Ale setrvejte, nic si nevyčítejte, raději myslete na věci, které se vám povedly, než na neúspěchy. Pocit selhání, neúspěchu a nedostatku schopností totiž v praxi nemůže přinést nic dobrého. Když nebudete mít rádi sami sebe a svoje tělo, budete vysmátým štíhlým influencerkám na sociálních sítích navždycky jenom závidět. Je důležité, abyste pochopili, že ony nejsou tak krásné, štíhlé, dobře naladěné a skvěle oblečené 24/7. Je naprosto normální na sobě vidět chyby, ale stejně tak je žádoucí je včas upozadit a v pravou chvíli s nimi umět pracovat.

TAJEMSTVÍ ÚSPĚŠNÉHO SEBE-SOUCITU

1. Sebe-posouzení místo sebe-odsouzení

Když se vám něco nepovede (a takových situací zažijete bezpočet, jsou normální součástí života), není to důvod k pocitu bezvýchodnosti a naprosté neschopnosti. Smiřte se s tím, že nejste perfektní (nikdo není), a přijměte to jako realitu. Jakmile přidáte špetku laskavosti, pochopení a sympatie k sobě sama, jste na dobré cestě.

2. Normální místo nejhorší

Chyby a přešlapy provázejí člověka od nepaměti a bude tomu tak i v době moderních technologických vychytávek. Dívejte se proto na svoje případná selhání jako na normální projev lidskosti. To, co se vám momentálně nepovedlo, se před vámi stalo tisícům jiných a v budoucnosti na stejný problém bezpočet lidí narazí.

3. Běžná pozornost místo přehnané kontroly

Sebe-soucit není založený na potlačování negativních emocí. Jde jen o to, abyste to nepřeháněli. Tak jako nepřehlížíte nezdar a s ním související bolest (psychickou i fyzickou) jiných lidí, řiďte se tímto přístupem i ve vazbě na sebe. Když dokážete kamarádku z marastu nějakého problému vytáhnout jednou větou, zkuste stejný postup aplikovat na sebe.

Neúspěch zbytečně nerozmazávejte, snažte se v první řadě o empatický přístup, dále o rychlou analýzu situace a pak už stačí se poučit z případných jasně definovaných chyb a život jde dál. Ustrnout po kolena v blátě z potíží by – jak sami dobře víte – k ničemu dobrému nevedlo, ať už se snažíte uspět v práci, partnerských vztazích, nebo ve sportu.

Zdroje:
https://www.researchgate.net/profile/Karen-Bluth/publication/327055748_New_frontiers_in_understanding_the_benefits_of_self-compassion/links/5b85fd4fa6fdcc5f8b6e91de/New-frontiers-in-understanding-the-benefits-of-self-compassion.pdf

https://self-compassion.org/wp-content/uploads/2015/03/Sirois.Kitner.pdf

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2790748/