Ženy, je čas obrátit se zpět do vlastního nitra

Tak schválně: Kdy naposledy jste udělala něco jen sama pro sebe? Pokud marně lovíte v paměti, nejspíš je načase zpomalit a zamyslet se nad tím, jestli jste nespadla do pasti ‚žití pro druhé‘. To sice na první pohled vypadá bohulibě, ale v dlouhodobém měřítku to může vést (a často vede) až k totálnímu vyhoření a odstřižení od sebe samé a svých potřeb. Svou hodnotu a pocit štěstí odvíjíte od toho, jestli jsou (u)spokojení lidé kolem vás – děti, rodiče, partner, kolegové v práci… Váš vlastní prostor a vaše nejniternější potřeby se nebezpečně smrskávají, až vám úplně zmizí ze zřetele.

Je sice hezké, že plníme potřeby svých rodičů, partnerů, dětí, kolegů, ale měly bychom mít na paměti, že se druhým nemá pomáhat za každou cenu. Zvlášť ne za cenu toho, že pro samou obětavost ztratíme spojení samy se sebou. Že nebudeme mít potřebnou energii v práci, doma a už vůbec ne na to, věnovat se sobě nebo svým koníčkům. Naučte se říkat ne, když víte, že je něco nad vaše možnosti. Pokud to řeknete s láskou, každý to pochopí. Myslet také na sebe navíc není sobectví, naopak. Je to základ duševního zdraví i životní spokojenosti.

Když zapomínáte sama na sebe, zaměřujete svou pozornost směrem ven, porovnáváte se a soutěžíte se světem okolo, což generuje jen frustraci. Z velké části je to dáno dobou, ve které žijeme a která nás chce mít uhnané, nešťastné, soutěživé. Ostatně od raného věku většina z nás vyrůstá v prostředí, které nás nutí k výkonu. Začíná to už ve školce, kde mezi sebou soutěžíme, kdo první sní oběd nebo kdo se nejrychleji obleče na vycházku. Soutěživý vzorec si nahrajeme do podvědomí, a pokud se nám nepoštěstí ho včas rozklíčovat a své chování uzdravit, pak jsme ho po celý život nucené následovat. V praxi to znamená přehnané nároky na sebe i na okolí, které mohou vyústit až v perfekcionismus. Tím začneme ztrácet sebe.

Když vás semele pomoc druhým

Že sama sebe zanedbáváte, naplňujete potřeby ostatních a upozaďujete ty svoje, poznáte snadno. Dříve nebo později se objeví napětí, nervozita, sklon k perfekcionismu, přehnané nároky na druhé i na sebe, obviňování druhých za vlastní nedostatky. Hledáme chybu mimo sebe, protože uvnitř žijeme s pocitem, že čím víc děláme pro ostatní, tím více by oni měli dělat pro nás. Ale je to přesně naopak. Nečekejme, že nás naplní něco zvenku, plňme sebe sama zevnitř. Zastavme se, zpomalme a dejme lásku samy sobě. Je to ta nejdůležitější láska, kterou máme. Naučme se, že když budeme milovat sebe sama, budeme ve výsledku rozdávat lásku i ostatním, rodině, přátelům, kolegům. Pokud sebe sama budete jen nutit do výkonu, berete na sebe mužskou roli a potlačujete svou ženskost.

Na cestě k vyčerpání

Odložte soutěživost a buďte k sobě laskavá. Nevadí přece, že nejsme dokonalé mámy, dcery, partnerky, ženy, milenky, kolegyně. Nemusíme být dokonalé, ale můžeme být šťastné tím, kým jsme. Pokud si to nedovolíme, do tohoto stavu bytí se nebudeme nikdy moci ponořit. Podaří-li se nám ovšem změnit vzorce svého chování, změní se i svět kolem nás. V životě se nám budou objevovat okamžiky plné lásky a vděčnosti. Jen proto, že jsme na světě. Z podstaty našeho bytí.

Proto je opravdu nejdůležitější pečovat o sebe, abychom se znovu našly a objevily svou skutečnou podstatu, a tím mohly měnit i svět kolem sebe. Pokud se máte ráda taková, jaká jste, po čase si stejně sama sobě budete chybět. Když se totiž od sebe dlouhodobě odpojíme a nevyslyšíme potřeby svého těla a mysli, cítíme chronickou únavu, stres, nervozitu, napětí. Někdo se může odpojit až do té míry, že u sebe ani nevnímá základní fyziologické potřeby, jako jsou žízeň, hlad nebo třeba únava. Tím si ovšem dlouhodobě můžeme přivodit až úplné vyčerpání.

Stačí se na vše podívat trochu z nadhledu, pochopit to a pomalu začít měnit. Jde to vždy, jen je potřeba se změnou začít u sebe a nečekat na to, až přijde zvenku. To bychom se totiž nemusely dočkat nikdy. Každá z nás touží po tom být spokojená, jen si v tom často nevědomky bráníme. Pokud ale změníme přístup k sobě sama, dáme si péči a lásku, promítne se to do celého našeho života.

Milujte sama sebe

Péče o sebe sama je cestou, jak si získat a udržet duševní pohodu. Dělejte denně alespoň chvíli činnost, kterou skutečně milujete. Může to být procházka, cvičení, tanec, meditace, příprava zdravého jídla, čtení knihy. Zkrátka něco, co vám přinese intenzivní pocit vnitřního štěstí. A myslete na sebe každý den. Protože když budete neustále řešit jen rodinu, práci, vztahy, nákupy a jiné materiální činnosti, budete se od sebe odpojovat. Pozornost půjde směrem ven. My se ale naopak potřebujeme vrátit pozorností dovnitř.

Ano, někdy je náročné udělat si čas, když máme hodně povinností, ale vyzkoušejte alespoň pár minut, kdy se opravdu zaměříte na sebe. Najděte si činnost, která ve vás probudí pocit, že žijete teď a tady a že si samy sebe dokážete uvědomit. A pravidelně se jí věnujte. Budete šťastnější jak vy, tak celá vaše rodina a blízké okolí. Dovolte si napojit se na své vlastní tělo, prohloubíte svou intuici, která je pro nás ženy často tím nejlepším přítelem. Skrze sebe dostaneme odpovědi na všechny otázky. Naslouchejte si a s láskou o sebe pečujte. Jóga může být skvělou cestou, jak sobě sama vyjít vstříc. Na podložce jste totiž jen sama za sebe a učíte se respektovat se i se svými limity.

Zdroj:

magazín Kondice