Nepochybně nás do vztahů žene vnitřní pudy, jsme vztahové bytosti a ze své podstaty nejsme úplně zařízení na život osamělého běžce. Někdy ale potřebujeme být samy. Ne proto, že by člověk chtěl být osamělý, ale aby si užil čas sám se sebou.
Samota je těžká a snažíme se jí vyhnout
Samota může být někdy těžká a úzkostná záležitost. Člověk hledá jakékoliv rozptýlení jen, aby se jí vyhnul. Večírky, nezdravé vztahy, neustálý pohyb a zaneprázdněnost. Často si děláme přátele, kteří nám většinou nestojí za to, abychom je měli. Chodíme s lidmi, se kterými bychom chodit neměli. Utrácíme čas a peníze, abychom nemuseli být sami. Jako by být sám znamenalo, že člověk není dost dobrý. Dost dobrý na to, aby měl vztah, aby měl přátele, aby byl milován. Jako by selhal a společnost má tendence se na něj dívat jako na někoho, kdo je porouchaný. „Když už si konečně někoho najdeš.“ „Co je s tebou, že nemáš žádné přátele?“ „Měl/a by ses nad sebou zamyslet.“ A další a další fráze, které rozhodně nepomáhají, zřejmě už někdy v životě slyšel každý z nás.
Sami se rodíme a sami zase odcházíme
Jak prohlásil Buddha: „Nikdo nás nezachrání, jen my sami…jen my sami jdeme po této cestě.“ A je to pravda, i ve vztazích je v podstatě každý tak trochu sám. Nikdo na sebe nemůže převzít bolest jiného člověka, změnit myšlenky a způsob, jak prožívá svůj příběh a zvládá problémy. Sami jsme na tento svět přišli a sami zase odejdeme. To není nic pesimistického, jen holý fakt a ostatní lidé nám tu cestu mohou ulehčit a někdy zase ztížit. Ale nikdo jiný si to za nás neodžije.
Samota, tím nemyslím úplnou od izolovanost od světa, kterou jsme si zažili při covidu, ale ve smyslu určité životní etapy, je prospěšná. Vzniká prostor pro přehodnocení života a pochopení, co by se mělo změnit nebo zlepšit, co byste měli dělat dál a co konkrétně ve svém životě potřebujete.
Samota není něco, o co bychom měli usilovat, ale být sám nemusí nutně znamenat být osamělý. Ve skutečnosti, když budete trávit více času sami se sebou, aniž byste byli obklopeni lidmi a aniž byste se virtuálně obklopovali prostřednictvím všech těch sociálních sítí, můžete najít útěchu ve společnosti, která je nejdůležitější: ve vztahu, který máte sami se sebou. Když jste sami, nic vám nebrání naslouchat svému vnitřnímu hlasu, svému srdci a mysli. Být sám je příležitost pochopit, co vás dělá skutečně šťastnými. Když trávíte čas s jinými lidmi, musíte často dělat kompromisy. Vždy existuje možnost, že to, co chcete vy, se nemusí shodovat s přáním druhých. Když jste sami, jste to jen vy, kdo rozhoduje o tom, co uděláte.
A uznávám, že instantní rady nemusí vždy fungovat, protože jsme lidské bytosti, které nemohou žít podle jednoduchých schémat a vzorců. Snadno se stane, že člověk uvidí někde šťastnou rodinu nebo rozjásaný pár na sociálních sítích a derou se mu slzy do očí. Ale v ten moment, kdy nás to žene k ledničce nebo ke skleničce s alkoholem, abychom ten smutek a bolest nějak otupili, je lepší se jen nadechnout a ctít i tyhle negativní emoce. Protože ty jsou vaší součástí, jsou v pořádku a vy máte možnost se dostat blíž k sobě a porozumět si. Negativní emoce se dají pozorovat s laskavostí, bez odporu. To je totiž další předsudek naší společnosti, že cítit se smutně, frustrovaně, bolestivě, je něco špatného. Ale to je právě to, co nás dělá lidskými bytostmi. Schopnost si sebe uvědomit, radovat se, ale i se trápit.
To, že je člověk sám, není žádné selhání, možná to má v sobě někdo zakódované od rodiny, že když s nikým není, tak je ztroskotanec. Je to chybné přesvědčení. Naopak jen silný a zralý člověk s vybalancovanou vnitřní harmonií je schopný být sám se sebou.
Zdroj: Autorský text
