I když si to možná neuvědomujete, sebekoučink praktikujete už od dětství. Stačí si vzpomenout na chvíle, kdy jste si hráli s hračkami, povídali jste si s nimi a zároveň si sami odpovídali na položené otázky. Sebekoučink funguje na stejném principu. Představte si ho jako hru, v níž zastáváte dvě role – úlohu kouče a koučovaného. Zatímco první pokládá otázky, druhý na ně odpovídá. Výsledkem tohohle vnitřního dialogu jsou uspořádané myšlenky, silnější motivace a také ucelená představa, jakou cestou se vydat k cíli.

Denně k sobě takhle hovoříme několikrát, děláme to přirozeně a ani si to nemusíme uvědomovat. Jenže nevědomé jednání většinou nepřinese žádný výsledek. Proto je cílem sebekoučinku zvědomit si náš vnitřní dialog a naučit se ho využívat k vlastnímu růstu a rozvoji. Měl by nám pomoci v tom, abychom dokázali zrealizovat naše vnitřní odpovědi.

Odhoďte masky a vezměte k ruce papír a tužku

Při sebekoučinku jdeme do sebe, jednáme sami se sebou, nemusíme se nijak přetvařovat, vymlouvat nebo se obhajovat. Proto odhoďte všechny masky a buďte přirození. Koučink pomůže odhalit vaše silné i slabé stránky, směr, cíl a vizi. Jediné, co k tomu potřebujete, je chvilka času pro sebe. Také se vyplatí vzít si k ruce tužku a papír, jelikož napsané otázky a (především) odpovědi, mají přeci jen větší váhu.

Jaké si pokládat otázky?

Týkat by se měly oblasti, se kterou se trápíte, v níž to někam chcete dotáhnout nebo v níž toužíte něco změnit. Sami se sebou můžete probrat skutečně všechno: práci, partnerský vztah, vztah k dětem, hubnutí, sportovní cíl a výsledek nebo třeba transformaci vaší mysli.

Otázky by měly být otevřené – to znamená předpokládat nějakou obšírnější odpověď. Začínat by měly na „co, kdo, čemu, jak, kde a kdy“. Nachystat si je můžete i nějaký den dopředu nebo si je psát i v průběhu několika dní. Prostě tak, jak vás napadnou. Odpovědi by měly být pravdivé a řízené intuicí. Ne nadarmo se totiž říká, že první myšlenka je správná.

Z resumé do útoku

Koučink můžeme chápat i jako zhodnocení dosavadní situace nebo i jako resumé, proč jsme vlastně doteď žádný pokrok neudělali.

Vhodné otázky v tomto případě jsou:

  • Jaké jsou důvody, proč to nefunguje?
  • Dosáhl jsem v dané oblasti vůbec nějakého úspěchu?
  • Co se nepovedlo a proč?
  • Co se naopak povedlo?
  • Existuje nějaké ponaučení, které si z toho můžu vzít?
  • Jak se cítím teď a jak se chci cítit poté?
  • Chci být na stejném bodě i za nějaký čas?