Když o emocích víme málo, máme problém, protože je nedokážeme zvládat a nepracujeme s nimi. Buď je nezdravě potlačujeme nebo s námi naopak zbytečně smýkají. Je proto dobré zaměřit se na jejich pojmenování, vyjádření a na to, jak je dostat pod zdravou kontrolu. Díky tomu se pak můžete každodenně lépe orientovat ve svém vlastním životě, dobře se rozhodovat a vůbec se celkově cítit mnohem spokojenější.
Co to vlastně jsou emoce?
Můžete je brát jako vnitřní dopravní značky nebo možná spíš semafory, jejichž světla blikají v různých částech našeho těla. Do hry vstupuje hned několik věcí – například to, jak se v daný moment subjektivně cítíte, zda cítíte štěstí, smutek nebo třeba strach. Pak je tu fyziologická složka, tedy reakce vašeho těla, což mohou být zatnuté zuby stejně jako radostné výskání. A nakonec vaše chování – jak za zachováte v reakci na to, co cítíte.
Jak jejich projevy poznáme na těle?
V důsledku toho, že zrovna zažíváme nějakou emoci, se mohou naše dýchání či srdeční frekvence zrychlit, ale i zpomalit. Emoce mohou způsobit i mírné výkyvy naší tělesní teploty a my cítíme teplo nebo naopak je nám zima. Mění se i výraz našeho obličeje a celková řeč těla, protože nevědomky svraštíme obočí či třeba svěsíme ramena, když se cítíme frustrovaní. A nakonec, emocím lze přičíst i některé vnější projevy, jako je klepání nohou o zem, kroucení vlasů na prst, když jsme třeba nervózní.
Proč máme emoce?
Patrně to představuje evoluční výhodu – naši předkové, kteří při pohledu na medvěda pocítili strach a utekli, přežili na rozdíl od těch, kteří podobnou emoci necítili. Zároveň jsme přirozeně motivováni k tomu, cítit se dobře, chceme, aby náš vnitřní semafor ukazoval zelenou, a proto se chová tak, abychom cítili kladné emoce, a naopak se nám vyhýbaly ty negativní. Proto třeba děláme i tak základní činnost, jakou je jídlo. Emoce nám rovněž pomáhají komunikovat a spolupracovat s ostatními.
Proč je důležité umět emoce poznat a pojmenovat?
Když to zvládneme, můžeme snížit intenzitu negativních emocí anebo je mnohem lépe zvládat. Jedna studie například ukázala, že když lidé s fóbií z pavouků popsali úzkost, kterou cítí v blízkosti tarantule, dovedli tuto emoci při příštím setkání s velkým pavoukem zvládat, protože ji měli mnohem víc pod kontrolou. Méně je trápily i fyzické reakce. Když umíme popsat pocity, jako je třeba strach, klesá aktivita naší amygdaly, kde se jinak rodí pocity strachu, a naopak stoupá aktivita v těch částech mozku, které umí regulovat emoce.
Jak nás emoce spojují s ostatními?
Podle odborníka na emoce Marca Bracketta, zakladatele a ředitele Yale Center for Emotional Intelligence, když umíme popsat, jak se cítíme, je snazší dočkat se podpory od okolí. A naopak, nebudeme se umět vcítit do ostatních, když se nevyznáme ani sami v sobě.