Rozum a cit: jak je chytře vyvážit

Emoce i rozum potřebujeme.
Otázka na tělo: Jste spokojení s životem, který žijete? Pokud jsme vás právě uvedli do rozpaků, čtěte dál. Možná si rozumově dokážete zdůvodnit, proč každý den děláte to, co děláte. Ale jak jsou na tom vaše emoce? Neprotestují? 

Používat rozum je naprosto v pořádku – a je to nezbytné pro přežití. Ovšem odsouvat emoční stránku na druhou kolej je chyba. Ideální je naučit se s oběma složkami své mysli pracovat tak, aby byly v dynamické rovnováze. K tomu je třeba se spojit se svým nitrem a zapojit intuici. 

Náhoda? Nemyslím si 

Cizí čísla nezvedáte, ale najednou víte, že tohle zvednout musíte. A v tu chvíli někomu zásadně pomůžete. Pokud svět vnímáte racionálně, řeknete si, že to byla náhoda, štěstí. Lze to ale chápat i jinak. „Momenty náhlé inspirace, vnímání mimosmyslových kontaktů, reálný prožitek telepatie nebo situace, kdy něco víme – netušíme jak, ale víme to s naprostou jistotou. Tak v praxi funguje intuitivní poznání světa,“ vysvětluje psychoterapeutka Jarmila Klímová. 

Proč potřebujeme emoce 

Intuitivní poznání světa je rychlejší a komplexnější, protože se nezdržuje s analýzou, která poznání redukuje na to, co dokážeme vysvětlit slovy. „Dá se říct, že v racionálním poznání zůstáváme ve 2D, zatímco intuitivní poznání nám nabízí asociační bohatost, která ve své komplexnosti nabídne 3D až 5D schopnost vnímání světa,“ říká lékařka. K racionálnímu i intuitivnímu chápání jsme biologicky připravení. Zatímco šedá mozková kůra nám zprostředkovává rozumové poznání světa, podkorový systém, tzv. bílá hmota, je daleko blíže napojená na naše prožívání, tedy emocionalitu.

Z podkorového systému vychází celý náš vegetativní nervový systém, který řídí naše tělo mimo bdělé vědomí. To znamená metabolické procesy, růst, vývoj, regulaci tepla v těle a podobně. Ale je také ovlivňován naším vnitřním prožitkem, emocionalitou, která tou šedou mozkovou kůrou často není reflektována. A tak mnozí lidé věnují pozornost jen rozumu, emocionalita zůstává stranou a s ní i to, čemu říkáme intuice, šestý smysl nebo instinkt. „Rozum samozřejmě potřebujeme pro základní mezilidskou komunikaci, ale pokud u něj zůstaneme, omezujeme sami sebe. Racionalita je východisko, jež můžeme obohatit intuitivní složkou, kterou do slov zkrátka nepostihneme,“ říká Klímová. 

Co se nehodí 

Schopnost udržovat spojení se sebou samým máme vrozenou, časem ale může dojít k jejímu narušení. Zelenou dostane rozum, pozornost obrátíme na vše okolo a snažíme se porozumět záhadám vesmíru – zatím nerozumíme sami sobě. Cit, emoce a hlas těla někdy ignorujeme. Věříme tomu, co je prokazatelné, a subjektivní pocity odsuneme na druhou kolej. Mimo jiné i proto, aby nám vnitřní já neukázalo něco, co se nám zrovna nehodí. 

Papírky po kapsách 

Jak se tedy s vnitřním hlasem spojit? „První vstupní brána je být v kontaktu se svými emocemi. 
Všímat si věcí, které se jeví jako náhodné, a věnovat jim pozornost. Zkoumat, proč ta informace přišla, jakou může mít pro mě hodnotu,“ radí Jarmila Klímová. Jednou z technik, jak pochopit sebe sama, je všímat si svých pocitů a psát je na jednotlivé papírky. Jaké myšlenky, nápady, starosti a obsese zaměstnávají mysl? 
Jednotlivé lístečky pak uspořádat do skupin a to negativní, co převládá, začít řešit. Jak? „Začít se ptát sebe sama, jakým chybným vzorcem žiju svůj život, že převládají emoce, které mě poškozují. A jestli bych to životní schéma mohla změnit tak, že bych začala přivolávat emoce, které mě obohacují. Ty situace je potřeba aktivně vytvářet, převzít zodpovědnost a dívat se na věci jinak. I když prší, může být docela fajn. Nezůstanu v zatrpklosti, protože je sakra hnusnej den, je potřeba přijmout běh světa jako řád, který má smysl,“ radí Klímová. 

Kulturní ventilace 

A co si máme počít s negativními emocemi, kterým se někdy nedá vyhnout? „Ventilovat, ale kulturním způsobem. Nerozbíjet věci ani nekřičet na děti nebo podřízené v práci. Lepší je jít se projít, vykřičet to v lese, vyrazit za dynamickým sportem nebo si zadupat na chodníku.“

Najít cestu k vnitřnímu já pomáhá i jóga, meditace, pobyt v přírodě, ticho, soustředění se na vlastní dech. „Veškeré duchovní techniky a terapeutické přístupy, které nás vedou k tomu, abychom se zamysleli nad naším životním smyslem a možností jeho změny, vedou k otevření intuitivního chápání světa a ke zprostředkování kontaktu s naším vnitřním já. Jen je člověk nesmí brát izolovaně jako samospásné metody,“ upozorňuje Klímová. 

Být v kontaktu se svým vnitřním já znamená znát smysl svého života, mít srovnané hodnoty, mít cíl, víru a motivaci. Vědět, co chci, a neplnit jen očekávání svého okolí. Je to první krok k životu, který sami chcete. 

Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.