Rozhovor: Nejlepší lék proti bolesti? Naučte se vnímat svoje tělo.

V jakých případech k vám do celostního terapeutického centra NAMAO lidé nejčastěji přicházejí?

Většinou je to ve chvíli, kdy udělají kolečko po západních doktorech a nic se jim nenajde na všech zobrazovacích metodách, jejich bolesti a potíže ale přesto přetrvávají. Asi nejčastěji jsou to chronické bolesti, které se různě stěhují po těle. A pak každá nemoc by se, z našeho pohledu, měla brát celostně. A ve spolupráci se západními lékaři. Samozřejmě pokud má někdo rakovinu, tak může chodit jak k celostnímu doktorovi, tak musí chodit k západnímu doktorovi. Naše místo je všude, stejně tak, jako místo západních lékařů. Snažíme se s nimi spolupracovat, co to jde. Vždy je potřeba člověka nejdříve vyšetřit západními metodami, protože nikdy nevíme, jestli ten problém není hlubší a nikdy bychom si netroufli překračovat naše pole působnosti. Péči, kterou v centru NAMAO nabízíme, je na pomezí mezi západní a východní medicínou, řekla bych. Myslím si, že pořád stojíme nohama na zemi.

Čím se liší celostní přístup ke zdraví od toho západního?

V celostním přístupu je na prvním místě prevence. Drobné bolesti a obtíže řešíme dřív, než vznikne vážný problém. I drobná nerovnováha může být zdrojem potencionálního problému, proto se na prvním místě snažíme problémy řešit včas. A druhá věc, že se díváme na příčinu. Člověka a jeho zdravotní potíže vnímáme v kontextu všech jeho životních pohledů a trablů. Zásadní pro pacienta, který se léčí pomocí celostního přístupu, je naučit se vnímat svoje tělo a to, co mu komunikuje. Právě to mu umožní naučit se nemocem ale i úrazům předcházet.

Nemoc nepřichází z nenadání, že by si na nás něco zasedlo. Je důsledkem našich předchozích akcí. Celostní pohled nabízí možnost podívat se na bolest jako na informaci. Protože my o svém těle často nepřemýšlíme, dokud nás nezačne něco trápit. Souhlasíte?

Rozhodně. V době, která tu teď je, která je rychlá, je bolest jediná věc, která nás zastaví. Jinak jedeme dál a právě bolest nás může přivést k nějakému hlubšímu pochopení sebe sama. Tak bolest vnímám i já sama u sebe. Pacientům se snažíme nabídnout nadhled a pochopení toho, proč se jim děje právě to, co se děje. Hledáme společně odpověď na otázky: Co k bolesti vedlo? Co mě z ní vyvede zase ven? Nezaměřujeme se pouze na bolavé místo, ale na člověka jako celek. Součástí uzdravení je i práce na přijetí toho, co se mi děje. Jde o proces, který člověka může posunout dál. S pacienty se snažíme navázat důvěru v uzdravující proces. Že to tak je prostě správně a jsme na nějaké cestě nahoru, nikoliv dolů. Bez spolupráce klienta a jeho důvěry v uzdravující proces, se nehneme. Nikdy nefunguje to, že třeba maminka doporučí dceru. Ten člověk si k se musí chtít na uzdravení aktivně podílet. Protože bez jeho aktivní každodenní spolupráce, se nehneme. Za hodinu týdně to v u nás centru to nezvládneme vyřešit.

Při své práci vycházíte z ájurvédy? Co všechno sledujete, když k vám pacient přijde?

Lidé mají obavy, že ájurvéda je o speciálních bylinách, které u nás neseženete. Vůbec ne. Jde o moudře vymyšlený systém, který sleduje přírodní zákonitosti našeho těla a duše a snaží se nás navracet k naší přirozenosti. Dá se přenést do jakéhokoliv prostředí, v jakoukoliv dobu. Dále sledujeme, jak člověk pracuje, jak spí, co jí, koukáme se na jeho tělo i duši. Zároveň i na to, kde se pohybuje, v jakém jsme ročním období, jaký je ten člověk, jak funguje jeho tělo a konstituce v daném ročním období. To jsou ty nejdůležitější aspekty.

Jaký je váš názor na léky na bolest, na syntetické léky obecně? Obecně máme jako společnost potřebu to s léky přehánět – na všechno si lupnout prášek a jedeme dál. Naopak ti, kdo se vydávají alternativní cestou, mají tendenci léky úplně odmítat.

Nikdy nezasahujeme do toho, co předepsal lékař. To, zda prášky budou brát, je na uvážení pacienta. Když cítí, že jim léky pomáhají a v danou chvíli je potřebují, třeba na nějaký začátek akutních bolestí jsou potřeba, aby mohli vůbec fungovat. Zároveň pokud se bavíme o běžné bolesti hlavy, která mě potká přes den, tak tam ve chvíli, kdy si vezmu prášek a jedu dál, utlumím to, co se mi děje. A odpojím jakékoliv vnímání vlastního těla, vlastního života a jenom hlavou to zase tlačím dopředu a nevyřeším příčinu té bolesti. Přechození jakéhokoliv symptomu se nám někam sčítá a pak se může projevit v nějaké horší, nebo intenzivnější míře.

Tělo má paměť. Když mě zrovna teď nic nebolí, tak to neznamená, že se v těle nic neděje.

To je zásadní. Hodně lidí, kteří přijdou, zmiňují, že je něco bolí, třeba koleno, a ptají se, proč mě teď to koleno bolí, když jsem nic nezměnil, pořád trénuji stejně, nebo pořád stejně sedím, jím stejně... a to je právě o té paměti těla. Já sice třeba deset let běhám, ale deset let běhám moc. A moje tělo mi to dávalo právě najevo v tom, že mě třeba druhý den po tréninku trochu bolela hlava a já jsem to neřešila a pak se to takhle může projevit. Bolest nikdy není obrázkem toho, co se mi děje v tu danou chvíli. Vždy je potřeba vzít v potaz historický kontext. Protože každá tělesná konstituce má jinou schopnost adaptace, jinou schopnost toho, co vydrží. A třeba moje toho vydrží poměrně hodně a tudíž to, že jsem přehnala nějaké tréninky v nějaké době, mě neomezí. Ale konstituce někoho jiného se projeví třeba už za měsíc.

Absolvovala jste roční výcvik somatického koučování, pracujete se sportovci, které učíte vnímat svoje tělo. Jak je pro naše zdraví určující, do jaké míry jsme schopni své tělo vnímat? Proč se to vůbec učit?

V dnešní době převládá touha všechno přetlačit hlavou, všechno vymyslet a nějak hecnout. Jedeme na výkon. Chceme toho hlavně hodně zvládnou a na tělo zapomínáme. Jemné signály těla přetlačíme hlavou a jedeme dál. Já mám pocit, že tělo je sídlem duše, intuice a skutečných pocitů pravosti člověka. Hlava je analytický nástroj, funguje na základě informací z venku. Ale my se potřebujeme skrze tělo dostat dovnitř. Skrze to, co skutečně chceme a ne to, co si myslíme, že chceme.

Ono se říká, že hlava je dobrý sluha, ale špatný pán.

Pravda leží v tělesných pocitech a emocích, ne v myšlenkách.

Jaká jsou specifika pohybu u žen, které se rozhodnou začít žít aktivně po 40.? Jaká pravidla by měly dodržet, než se vrhnou do sportu – začnou třeba cvičit podle videí a návodů?

Pokud žena se sportem ve vyšším věku začíná, doporučuji zajít za fyzioterapeutem a poradit se s ním, jaký sport je pro ni vhodný. Ať už si vybere jógu, pilates nebo běh, je třeba poradit se nejprve s fyzioterapeutem. Pokud se rozhodnou pro běh, je dobré nechat si diagnostikovat pohyb a naučit se správně dýchat, hýbat rukama, jak držet tělo, jak dopadat při běhu, nechat si poradit si s vhodnou obuví. Vedle aktivního pohybu je důležité, aby žena měla pravidelnou péči a regeneraci, aby chodila na masáže, lekce fyzioterapie, lymfodrenáže, aby sport byl něčím vykompenzovaný. Sport by ji měl především bavit. Cvičení podle videí doporučuji, jen je třeba i u nich se nejprve poradit s fyzioterapeutem, abych cviky dělala správně. Moje tělo funguje jinak než tělo trenérky na videu, a na to je třeba brát ohledy. Je třeba zpozornět ve chvíli, kdy mě začne něco bolet – bedra, kolena, kyčle, ramena… V tu chvíli je jasné, že něco nedělám dobře. Nemá cenu se chlácholit tím, že to přejde. Nepřejde. Bolest je třeba řešit hned úpravou pohybu a vhodným zásahem fyzioterapeuta, který mi poradí, jak se protáhnout, jaké jsou regenerační techniky, které lze dělat doma. Sport by měl jít ruku v ruce s regenerací a péčí v každém věku, v pokročilém zvlášť.

Na co dát pozor? Čemu by se měly ženy 40+ ve sportu vyvarovat?

Pro ženy je zásadní naučit se vnímat svoje tělo a dávat pozornost tomu, zda to, co dělá v ten daný den, v tu danou chvíli, dělá tělu skutečně dobře. Chce se mi dnes odpočívat? Nebo je třeba vyběhnout a zamakat? To je to první, na co by se měla žena sama sebe ptát. A ve chvíli, kdy jí tělo říká, že dnes to není úplně na to vyběhnout na 15 km, tak zůstat doma. Neexistuje sport ani druh pohybu, kterého by se měla žena vyvarovat. Pokud cítí, že chce nějaký sport dělat a nic ji z něj nebolí, tak je to znamení, že její tělo je na to stavěné. Každý máme jiné tělo. Podle ájurvédy každá jednotlivá konstituce má tendence k jiným sportům a jiným přetížením. Ideální sport pro vás podle vaší konstituce lze konzultovat s ájurvédským terapeutem, ale nejlepší je když si žena dokáže vybrat sport podle vlastní intuice a naslouchat svému tělu. Jediné, čeho bych se vyvarovala, je běhání v levných botách bez doporučení ohledně techniky běhu od odborníka. Jsou konstituce, které vydrží běhat dlouho technicky špatně zdánlivě bez následků, bolesti je ale časem doběhnou v podobě úplného omezení pohybu. A je to škoda. Když se na začátku poradíte s odborníkem, přetížením, bolestem a zraněním může předejít.

Kromě předcházení úrazům, v čem dalším pomůže ženám po čtyřicítce naučit se vnímat svoje tělo?

Hlavně v tom, že dokáží rozeznávat, jak tělu je a skrze to chápat, že tělo je úzce provázáno s duší. Ve chvíli, kdy vidím, že tělu není dobře – naučím se to vnímat a rozpoznávat a respektovat, dokážu i rozeznat, že něco není v pořádku s tím, jak žiji. Že se přetěžuji, málo odpočívám, dělám práci, která mě nenaplňuje. Žiji automaticky a několik let jsem se sama sebe nezeptala, jestli to, co žiji, je to, co mě naplňuje. A to může prozradit moje tělo svými symptomy, které dává – bolestmi, úrazy, nemocemi… I obyčejná chřipka může být takovým symptomem. Potíž je v tom, že většina lidí tyto signály těla přejde, nepřikládá jim význam. Nehledá důvody, proč se nemoc nebo bolesti objevují, dá si Ibalgin a jde do práce s odůvodněním, že mu nic jiného nezbývá že něco jen chytnul v tramvaji. Ale ne vždycky tomu tak je. Tělo má oslabení a má náchylnost ke zranění a nemocem vždy z nějakého důvodu a ten důvod je dobrý hledat. Bez toho, aniž bych tělo vnímala a učila se ho poslouchat a ptát, co by mu v danou chvíli nejvíce pomohlo, se člověk nehne ze žití ze setrvačnosti, ze svých zvyků a rituálů, které si nastavil kdysi před 20 lety a jede v nich, protože tehdy mu dělaly dobře, ale dnes už to může být úplně jinak.

Jaké jsou nejčastější problémy, které trápí ženy přes 40? Jsou to bolesti pohybového aparátu, hormonální a jiné problémy spojené s menopauzou?

Menopauza je přechod do věku, kdy by žena už neměla vytvářet nic nového. Neměla by soustředit svou energii ven, ale dovnitř. Měla by začít pečovat o sebe. Sklízet plody toho, co vytvořila během života. Neměla by začínat budovat domy, firmy… ani vytvářet nic nového náročného. Právě s tímto jsou dnes spojené nejčastější potíže s menopauzou, kdy po ženách se vyžaduje výkonnost, kdy až do důchodu musí být plně výkonné splácet hypotéku, chodit do práce.... Jenže na to tělo, ani duše není v tu dobu stavěná. Když žena jde proti přirozenému koloběhu, jsou s tím jsou spojené problémy. Produktivní věk je mezi 25.–40. možná 50. rokem. Ale pak by měl nastávat věk, kdy žena má mnohem větší prostor pro sebe, svoje tělo a duši a už tolik nesoustředí svoji pozornost na okolí, děti, práci a podobně. Z fyziologického pohledu v průběhu menopauzy dochází ke zpomalování všech procesů v těle – metabolismu, regenerace tkání… A je úplně přirozená věc, že se začínají objevovat šediny, vrásky. Ženy mohou přibývat na váze ve chvíli, kdy nevyjdou vstříc zpomalování metabolismu a nejí přirozeně. Zpomalení by mělo nastat jak v těle, v duši tak v produktivitě. Různé hormonální substituce, které jsou dnes dostupné, jdou proti přirozeným procesům. Menopauza se dá vyrovnávat stravou, bylinami a hlavně úpravou celkového životního stylu a mentálního nastavení. To udělá vždy mnohem víc než chemický lék, který potlačí přirozené procesy, které probíhají, ženu odstřihne od vnímání vlastního těla a jede se dál. To je úplně mimo. Menopauza je přirozená proces, kterým ženské tělo prochází, a je dobré mu naslouchat. Co potřebuje? Potřebuje zpomalit? Méně pohybu a méně práce? Co mu udělá nejlépe?

Co se děje v ženském těle v období menopauzy z pohledu ájurvédy a jaké jídlo, byliny a procedury mohou pomoci zmírnit příznaky menopauzy?

Menopauza je z pohledu ájurvédy obdobím vátové nerovnováhy. Vátu zklidňuje nejvíce teplo, klid, ticho, teplé jídlo, určitě by se žena měla vyvarovat velkého množství salátů a tepelně neupravené zeleniny, ale i ovoce. Z koření pomohou různá zahřívací koření, skořice, kardamom, muškátový oříšek, hřebíček. Jídlo by mělo být mokré, vynechte suchary a pečivo, protože suchost vátové období přináší. Nešetřete kvalitními oleji, ať už jako součást jídla nebo na sebe. Pomůže abhyanga – olejová masáž nahřátým sezamovým olejem, která vyživí tělo a duši z venku. Mělo by docházet k celkovému zpomalení. Meditaci. Menopauza přináší hodně myšlenek, intenzivnější reakci na podněty a meditace nebo jóga mohou pomoci k celkovému zklidnění a menší odpovědi na drobné podněty. Určitě pobyt v přírodě, v tichu, sauna… Celkové prohřátí, promazání a zklidnění jakéhokoliv druhu – to co dané ženě dělá nejlépe.

Mgr. Klára Tuzarová

Vystudovala fyzioterapii na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia pochopila, že se lidem chce věnovat v celostním pojetí. Ve své praxi vychází z ájurvédy. Pomáhá sportovcům spojit se se svým tělem a naučit se naslouchat tomu, co komunikuje. Působí v celostním terapeutickém centru NAMAO v Praze. Pokud vás téma celostního zdraví zaujalo, celý rozhovor s celostní terapeutkou najdete v podcastu na www.kondice.cz.