Zatímco pro generaci dnešních babiček a dědečků je návštěva psychoterapeuta pořád ještě krajním řešením problémů a hlavně společenským stigmatem, jejich potomci už to většinou vidí úplně jinak. Nejenže se odbornou pomoc neostýchají vyhledat sami za sebe, ale čím dál častěji se stává, že na sezení dorazí s celou rodinou. Respektive s těmi členy, jichž se problém týká.

Rozmotat vztahy

„Veřejnost je o možnostech psychoterapie dobře informovaná, odpadají tabu z návštěv u psychologa. Lidé už nevyžadují přijít zadním vchodem, naopak. Možná i díky americkým seriálům je dnes spíše ‚in‘ mít svého psychoterapeuta,“ všímá si vedoucí pražského centra pro rodinu Triangl a rodinný poradce Juraj Žáček.

Zdroj: Youtube

Rodinná terapie má oproti té klasické tu výhodu, že se na člověka nedívá jako na samostatnou jednotku, ale jako na součást rodinného společenství. Dokáže tedy zklidnit vzájemně vypjaté vztahy, zlepšit komunikaci a fungování rodiny jako celku. Díky tomu, že terapeut zároveň pracuje se všemi zúčastněnými, je terapie velmi komplexní a může rodinu hodně posunout, ať už její problém spočívá v čemkoli.

Má vaše dítě potíže začlenit se do školního kolektivu, neposlouchá vás nebo má nezvladatelné záchvaty vzteku a vy si nevíte rady? Rozvádíte se a potřebujete poradit, jak situaci vysvětlit dětem? Nebo chcete zlepšit komunikaci s expartnerem? To všechno jsou situace, v nichž může rodinná terapie pomoci. Neznamená to tedy, že se sezení s odborníkem musí nutně účastnit jen pokrevní příbuzní – často hrají velmi důležitou roli například noví partneři rodičů, partneři dospívajících dětí nebo blízcí rodinní přátelé. „I v rozpadlých rodinách, kde už rodiče spolu nežijí, mají o terapii stále častěji zájem oba dva,“ všímá si psycholožka Pavla Jirásková z Trianglu.

Rodinná mapa

Než se přistoupí k samotné terapii, je třeba, aby se psychoterapeut seznámil s fungováním vaší rodiny. Ve zmíněném centru Triangl většinou jde o vstupní, úvodní setkání rodičů se sociální pracovnicí Monikou Prajzlerovou.

„Bavíme se o tom, s čím k nám přicházejí, jakou pomoc hledají, mapujeme rodinnou situaci a historii. Potom absolvují troje rodičovská setkání, kde rozebíráme stavy, se kterými se potýkají. Bavíme se o tom, jak je řeší, co by šlo dělat jinak, co funguje a co ne.“ V některých případech už to stačí k vyřešení problému, pokud ne, zahájí se terapeutická práce s dítětem nebo právě s celou rodinou.

Ne vždy je však společná rodinná terapie možná a vhodná. Někdy jsou například vztahy v rodině vyhrocené natolik, že je lepší, když jednotliví členové chodí na sezení individuálně. Ať tak či onak, nelze očekávat, že se výsledky terapie dostaví po prvním sezení. Zejména v případě dětí platí, že jde o běh na dlouhou trať – na půl roku až jeden školní rok. „Dnes už rodiče naštěstí chápou, že individuální práce s dětmi má zcela jiné plynutí než terapie dospělých, a už k nám nechodí s nárokem, aby po dvou třech setkáních nastala výrazná změna,“ říká psycholožka Jirásková, která se specializuje na práci s dětmi.

Pomocná ruka

Triangl spadá pod Centrum sociálních služeb Praha, které provozuje mimo jiné i manželské poradny, noclehárnu pro lidi bez domova na lodi Hermes a azylový dům pro matky s dětmi. Zaměřuje se primárně na sociálně poradenskou pomoc rodinám s dětmi. Peníze na provoz získává od pražského magistrátu a jeho služby jsou bezplatné a určené pro občany Prahy.

Zdroje: