Reportáž: Introvert na kurzu improvizace

Premium

Zdroj: Eugene Titov / Shutterstock.com

Když kdokoli z nás něco neví nebo si nemůže vzpomenout, improvizuje. Přesto si tuto disciplínu většinou spojujeme s uměním, v prvé řadě s divadlem. Mnohé proto možná překvapí, že se zhruba od devadesátých let v cizině organizují kurzy improvizace v práci a v běžném životě. Já jeden z nich navštívila.

Blížila jsem se do bytu na pražské Pankráci a vůbec jsem netušila, co mě tam čeká. Měla jsem jen trochu strach, abych překonala trému před cizími lidmi a nepropadla už v prvních minutách panice. Moje pochybnosti se týkaly hlavně toho, zda tam já, introvert, vůbec patřím. Vždyť přece nejsem žádný komediant! Těmito úvahami jsem nevědomky přesně trefila hřebíček na hlavičku, jak dokládá lektor Robert Kulhan z univerzity ve Farm Ville v americké Severní Karolíně: „Při improvizaci se nejedná o žádné hraní. Jde tady o reakce – pokud možno co nejvhodnější a nejrychlejší.“ A ruku na srdce, kdo by nechtěl efektivně odrážet nečekané podněty, s nimiž se za den mnohokrát setká, a neuléhat večer s pocity typu „já jsem přece měl říct tohle, a ne tamto“?