Přijměte své emoce. Když vám někdo ublíží, nahromadí se spoustu negativních emocí – poddejte se jim. Křičte, plačte, vztekejte se, utíkejte pryč… Tuto fázi nelze na cestě k odpuštění přeskočit. Nebojte se dát najevo, že v tuto chvíli potřebujete být o samotě. Potlačované emoce by se totiž stejně mohly projevit později třeba v podobě výčitek. Pokud dáte průchod emocím se vším všudy a klidně nekontrolovaně propadnete v hysterický pláč, vaše tělo si tento stav zapamatuje a bude připraveno jednat s větší mírou racionality v budoucnu.
Uzavřete minulost – to, co se stalo, už nemůžete ovlivnit. Co ale ovlivnit můžete, jsou vaše reakce, vaše komunikace s člověkem, který vás zranil. Smířit se s minulostí znamená žít dál bez zloby, výčitek a pocitu ublížení. Pokud naopak začnete více přemýšlet nad důvody, proč se dotyčný člověk tak zachoval, co ho k tomu vedlo a jak ho mohlo ovlivnit vaše vlastní chování, pak jste na nejlepší cestě.
Naslouchejte svému srdci – položte sami sobě otázku: Chci odpustit? Zůstat totiž v pozici ukřivděné oběti je velmi lákavé a pohodlné. Nezabydlujme se ale v této poloze. Důvěřujte svému srdci, své intuici a nevnímejte tolik hlas svého vnitřního soudce-kritika. Tento vnitřní kritik reaguje na základě negativní zkušenosti v minulosti, která v nás ponechala skrytý vzorec, kvůli kterému reagujeme na jisté situace citlivěji.
Odpouštějte pouze kvůli sobě – odpouštění vyžaduje notnou dávku odhodlání. Jakmile se pro něj ale rozhodnete, dodá vám vnitřní klid a sílu. Díky vnitřnímu klidu a nadhledu budete schopni situace řešit efektivněji než z pozice oběti. Obavy z toho, že ztratíte svou tvář před ostatními, jsou zcela liché – odpouštění probíhá totiž vždy zcela anonymně. Ten, kterému odpouštíte, o tom vlastně ani nemusí vědět.
Samotné odpuštění neznamená, že byste toho druhého měli začít mít rádi nebo mu to říkat do očí. Naopak. Hlavním cílem odpuštění je ulevit sám sobě – na okolí se ale tento projev pozitivně projeví. Odpuštění někomu jinému je především o vás samotných. Dosaženou harmonii si vlastní myslí dokážete uchovat nastálo, pokud se odpuštění stane vaším dlouhodobým postojem k životu.