Když vědci zkoumali stres, zjistili, že jednou z jeho příčin je pocit neschopnosti kontrolovat výsledek. Nyní všichni žijeme v době, kdy zkrátka nemůžeme kontrolovat výsledek. Nařízení vlády se mění ze dne na den, nevíme, co bude za týden, za měsíc… Nevíme nic. Nevíme, kdy tohle skončí, natož jak to všechno dopadne. Když nejsme schopni předpovídat budoucnost, podobně jako když se podvědomě připravujeme, že přijde něco horšího, náš nervový systém dostává signál k mobilizaci enormního množství energie nutné k tomu, abychom se připravili na hrozící nebezpečí. Tělo přepíná do stavu „bojuj, nebo uteč“. V minulosti se vždy osvědčilo, pokud jsme čelili neznámému, od toho raději utéct. Dává nám to nejlepší šanci na přežití. Jenže jak a kam utéct před neviditelným virem?

Imunita v ohrožení

Vědci také zjistili, že pokud ve svém těle zapínáme tento stresový systém „bojuj, nebo uteč“ po delší dobu, když žijeme ovlivnění strachem, bolestí, úzkostí, fóbií, utrpením nebo agresí, aktivujeme obrovské množství energie, čímž ztrácíme spoustu vitality. Pravěký člověk, potom co ulovil mamuta, odpočíval. My jsme nyní na lovu za mamutem každý den. Bez odpočinku. Když takto žijeme měsíc, dva, půl roku, rok… náš imunitní systém je narušen. Život v pohotovostním režimu nenabízí oddych nutný pro regeneraci organismu. Ta část energie, kterou mobilizujeme ve stavu ohrožení z vnějšího prostředí, ubírá sílu potřebnou na obnovu našeho vnitřního prostředí. To nás činí náchylnějšími k jakémukoli onemocnění.

Když nás místo mamuta burcuje podvědomí

Stres a život v režimu přežití signalizuje, že jste z rovnováhy vyhozeni, už nejste ve stavu homeostáze. Krátkodobě je naše tělo schopno to tolerovat. Pokud se ale dokola vystavujeme situacím, kdy neustále přemýšlíme nad nebezpečím nebo nad nejhoršími možnými scénáři, pak vyvádíme tělo i mozek z rovnováhy. Pouhou myšlenkou či emocí. Vědci totiž zjistili, že negativní myšlenka – ať už jde o vzpomínku na něco traumatického, nebo obavy z budoucnosti – a emoce s ní spojené, které prožíváme, dokážou aktivovat stresovou reakci. Ta pak spouští kaskádu biochemických pochodů v těle, které nás připravují na boj anebo útěk.

Nemusí na nás ale útočit pitbul, abychom zažívali stresovou reakci. Pokud je tělo podvědomě ovlivněno strachem – šířeným večerními zprávami, novinovými titulky nebo rozhovorem se sousedkou, naše vnitřní prostředí je tím narušeno a imunitní systém je oslaben. Proč? Protože se chováme reaktivně a reagujeme více na své prostředí. Přestože toto chování je evolučně normální, podle amerického lékaře, spisovatele a badatele Joea Dispenzy nabízí současná pandemie příležitost pro zrod nového vědomí v nás. „Je to perfektní příležitost pro všechny uchýlit se do ústraní. Jen místo toho, abyste byli v nějakém týpí, v Himálaji nebo v ášramu, jste v pohodlí vlastního domova. A je pravda, že leckteré zvyky se tím narušily, už nechodíte na stejná místa, nevídáte se se stejnými lidmi, neděláte stejné věci, to způsobuje vystoupení z neznámého teritoria,“ říká Dispenza. Podle něj právě nyní je víc než kdy dřív třeba najít, co nás udržuje v rovnováze.

Tři kroky pro život beze strachu

1. Eliminujte vetřelce

Existují tři typy stresu – fyzický, emoční a chemický. Stejně tak existují tři druhy rovnováhy. Jak si stojíte v každé z nich? Fyzická – starejte se o svoje tělo, cvičte, jezte dobré jídlo, spěte, hýbejte se. Emoční – nyní je doba, kdy musíte najít svůj střed a naučit se relaxovat. Pokud vás večerní zprávy stresují, nedívejte se na ně. Místo nich trénujte relaxaci, dechové techniky, meditaci… „Vím, že spoustu lidí řekne: ‚Opravdu to teď nechci dělat, je to prostě příliš těžké.‘ Ne. Právě teď je na to ten nejlepší čas. Právě teď je čas, kvůli němuž jste celou dobu cvičili jógu. Tohle je doba, kdy na tom záleží nejvíce,“ míní Dispenza. Chemická rovnováha – dívejte se na složení všeho, co si vpouštíte do těla, ať už ústy, nebo kůží. Nakupujte průmyslově co nejméně zpracované potraviny a vařte si z nich domácí jídla. Udělejte jarní úklid v drogerii, zbavte se parfémů a deodorantů s hliníkem. Současná situace nám dává jedinečnou možnost se na chvíli zastavit a vnímat, co je pro nás skutečně důležité. Začít se zajímat o to, jak pečovat nejen o svůj vnější, ale i vnitřní svět.

2. Praktikujte bytí tady a teď

Jaké informace vaše tělo přijímá? Jsou to zprávy o očkování, počtu nakažených a mrtvých nebo se v meditaci dokážete spojit s tím, co je uvnitř každého z nás – bezpečím, přijetím, láskou? Dokážete se cítit natolik v bezpečí, že se můžete přemístit do přítomného okamžiku? Ve chvíli, kdy se to stane, začne energie obnovovat tělo. „Pokud praktikujete vnitřní práci, jako je například meditace, náš výzkum ukazuje, že jste tímto schopni vytvořit stav, kdy informace, které k vám přicházejí z vnějšku, už vás neohrožují. Pokud se začnete ukotvovat v přítomném okamžiku a otevírat svá srdce lásce, pak váš imunitní systém může za čtyři dny posílit o 50 %,“ říká Joe Dispenza. To už je silná motivace k tomu, začít se místo večerních zpráv věnovat nějaké formě meditace. Imunita se přirozeně posiluje, buňky produkují látky, které dokážou zastavit růst patogenních bakterií a virů. Zpočátku vám pomohou vedené meditace – najdete je na našem videoportálu.

3. Hledejte dál

Zapište se do kurzů mindfulness a rozvíjejte všímavost, trénujte doma dechové techniky, zkuste metodu Wima Hofa, která pracuje se strachy a optimalizuje imunitu. Nakupte si knihy, které se tématům věnují. Růst je nekonečná činnost, jakmile jednou začnete, nikdy neskončíte… Je to dobrodružství.

Tady jsou tipy na 3 knihy, které vám pomohou postavit se podvědomému strachu:

  • Mindfulness pro každého – praktická příručka, s jejíž pomocí se naučíte zvládat náročné a nepříjemné situace pomocí všímavosti k sobě samému. (Grada, 2021)
  • Wim Hof ledový muž – vědecky ověřená metoda, která dokáže pomoci s nezpracovanými emocemi, strachy a vyčistit hlavu od myšlenek z pera samotného tvůrce. (Jota, 2020)
  • Ukliďte si v hlavě – žádné zpívání manter, žádné sezení se zkříženýma nohama není potřeba. Meditace může být snadná. Naučte se zvládat stres hravě s autorem projektu Headspace. (Grada, 2016)