Ruční práce, při kterých zaměstnáváte oči, ruce i mozek, nemají jen tu výhodu, že vám dodají hezký výrobek (který se případně dá darovat nebo i prodat). Jejich vedlejší efekt je totiž nejspíš daleko důležitější než svetr, mozaika na stolku nebo korálkový závěs. Hodiny, které při jejich tvoření strávíte, pokud se samozřejmě v jednom kuse nevztekáte, že vám to nejde, jsou totiž luxusní meditací.
Červený korálek nebo růžový? Navléct, jeden, dva, tři, čtyři, protáhnout, navléct, jeden, dva, tři čtyři, protáhnout... Nepřipomíná vám to něco? Co třeba soustředění, které se v asijských učeních doporučuje věnovat dechu? Nebo posunování kuliček na křesťanském růženci při odříkávání moditby? Jasně, že to je odvážné přirovnání, ale celkem funguje. To všechno vám pomáhá odehnat z hlavy rušivé myšlenky na to, co vás trýzní, rozptyluje, ruší, a nechat svou duši existovat jen na nějakém prazákladu, jako by vnější svět neexistoval.
Kouzlo kreativity
Podobně funguje i tvoření věcí, které jsou nové, které chtějí víc než jen opakovat řady oček na jehlicích nebo tahy štětcem při natírání plotu. Kreativita je jako vznášení se k nebesům, nad věci běžné a „jenom“ užitečné. Krásný obraz vlastně nikdo opravdu nepotřebuje, klidně můžete mít doma jen bílé stěny. Ale pokud se rozhodnete ho namalovat, stane se něco podivuhodného: dostanete se do transu, ze kterého se vám nebude chtít pryč. Dojde vám, jak nicotné jsou z jeho pohledu věci, které obvykle považujete za důležité. A ta spokojenost se zopakuje pokaždé, když se na obraz podíváte.
Pokud chcete, aby tahle kreativní kouzla fungovala, chce to ve skutečnosti jenom úplně malinko. Udělejte si na ně čas, kdy vás nebude nikdo rušit. Plést a malovat samozřejmě můžete i u televize nebo když vám děti skáčou po hlavě, ale tak úplně se do uvolnění nedostanete. To by zvládl asi jen zenový mistr, ale spíš ani on ne (v životě jsme o žádném, kterému skáčou děti po hlavě, neslyšeli). Pokud si ale najdete místo a čas, zbytek nastane tak nějak sám. A v tom je to kouzlo.
