Nevěřte dokonalým životům, které vedou ostatní na Instagramu

Můžete srovnat, jak na psychiku působí sociální sítě Instagram a Facebook? Momentální výhoda Facebooku je ta, že „rozmělnil“ lajky. Ne každé svítící upozornění hlásí lajk u vaší fotky, což by se přímo rovnalo zvýšení hladiny dopaminu, který je hormonem odměny – a je silně návykový. Facebook více upozorňuje na akce v okolí, na narozeniny přátel, přidání příspěvku do skupiny, jakých akcí se účastní vaši přátelé a mnoho dalších. Lajk už se nerovná zvýšení vlastní hodnoty a honbě za dalšími lajky. Na Instagramu tomu tak pořád je. Kromě toho velmi negativní vliv na naši psychiku mají na Instagramu především instastories, kde v podstatě v přímém přenosu sledujeme, že má někdo lepší život než my, což je samozřejmě stresující. Když vezmeme v potaz, že šest z deseti Čechů do čtyřiadvaceti let používá Instagram, může být za chvíli situace poměrně alarmující. Průzkum z roku 2017 zařadil Instagram mezi pět sociálních sítí s nejhorším vlivem na mentální zdraví a psychiku člověka. Jak poznám, že i na mě má negativní vliv? Instagram naší psychické pohodě příliš neprospívá. Ve chvíli, kdy se díváme na fotky cizích lidí a vyvolávají v nás negativní emoce, například pocity provinilosti, zášti, žárlivosti, nesnášenlivosti nebo třeba i vlastní neschopnosti, už v tom pravděpodobně lítáme. Jak a z čeho konkrétně vznikají úzkostné pocity při sledování Instagramu? Porovnáváme se s ostatními. Porovnávání je nám přirozené. S oblibou říkám, že si ho neseme už z jeskyně. Když jsme tam tak seděli kolem ohně a někdo z nějakého důvodu nezapadal, byl vyloučen ze skupiny, a to se rovnalo smrti. Dnes už tomu tak není. Sami přežijeme, ale porovnávání nám zůstalo. Kdysi jsme se srovnávali se sousedem ze stejné vesnice, zatímco dnes se na jedno kliknutí porovnáváme s celým světem. Tedy s lidmi, o kterých nic nevíme, a ne vždy dokážeme domyslet, že to, co ukazují na sociálních sítích, je jen zlomek jejich života, a ještě přetřený narůžovo. Co můžeme dělat, abychom tomuto stavu předešli? Svým klientům vždycky radím jednu věc. Klidně se porovnávejte, ale položte si otázku: „Proč zrovna s tímto člověkem? Proč zrovna na jeho profil koukám tak často a proč se potom cítím tak špatně?“ Většinou to nic nevypovídá o sledovaném člověku, ale o nás. Ve chvíli, kdy si pojmenujeme, co konkrétně v nás vyvolává takovou úzkost, bojuje se s ní lépe. Potom je samozřejmě dobré pořád používat racionalitu a přemýšlet nad tím, že to, co vidíme, nemusí být stoprocentní pravda. Připomínat si, že nevidíme všechno. Nebo rovnou odinstalovat Instagram. V testování je nová verze Instagramu, kdy by neměl být pro ostatní uživatele k dispozici náhled lajků u příspěvku. Bude to stačit, nebo je pro člověka horší ona iluze, že jiní žijí v dokonalém světě? Možná by to mohlo pomoci, na druhou stranu je největším problémem sociálních sítí izolovanost od okolního světa a vytváření si ideální představy o světě kolem nás. To se tím, že neuvidíme, kolik má kdo lajků, bohužel nevyřeší. Instagram nám také extrémně narušuje pozornost, vytváří závislost tím, že chceme víc a víc lajků pod svými posty. Pokud lajky uvidíme, tak se v podstatě pro naši psychiku nic nemění. Jak pomoci člověku v našem okolí, který je na Instagramu závislý a trpí úzkostmi? Napadá mě, že takovému člověku můžeme pomoci hlavně tím, že mu nabídneme opravdovou realitu. Nové a opravdové zážitky plné opravdových emocí. Každopádně se dá pomoci vždy jen tomu, kdo si uvědomuje, že pomoc potřebuje. Pokud si o ni řekne, tak ho můžeme například podpořit k tomu, aby Instagram používal v co nejmenší možné míře. Můžete si třeba navzájem hlídat čas, kolik kdo z vás na sociálních sítích stráví. Jaké zásady můžeme obecně dodržovat pro zlepšení sebedůvěry? Budování sebedůvěry je dlouhodobý a vědomý způsob chování. Jedna z hlavních zásad je uvědomit si, v čem je náš potenciál a opravdové silné stránky, a ty se snažit převádět do praxe. Tímto způsobem budujeme sebevědomí, tedy vědomí našich vlastních schopností a dovedností. Další, možná už o něco těžší krok, je dlouhodobě si budovat takzvanou osobní hrdost, uvědomění, za co na sebe můžeme být pyšní a hrdí. Za jaké vlastnosti, ale i hodnoty a způsob chování. Často to mohou být úplné maličkosti. Jen vy víte, kolik vás stálo úsilí danou věc zvládnout. Ideální je někam si takové zážitky zaznamenávat. Ve chvíli, kdy si potřebujete dodat odvahy, že na něco máte, tak budete vděční, že máte kam sáhnout. Jak využíváte sociální sítě vy sama? Já používám Facebook i Instagram jako pracovní a marketingový nástroj. Snažím se sdílet primárně pracovní obsah, aby si lidé udělali obrázek o tom, jak pracuji, jaká témata přednáším a že mě to baví. Když už tam dám některou z osobních věcí, tak je to obsah, který se snažím prolinkovat s něčím, co řeším se svými klienty. Ani jednu ze sítí už nevnímám jako nástroj pro komunikaci s přáteli. Od toho mám whatsapp, telefonáty a reálnou konverzaci. Na druhou stranu je to fajn nástroj na sledování lidí, kteří vás mohou něčím obohatit. Ráda sleduji například zahraniční autory, kteří se pohybují ve stejné branži, a jinak bych neměla šanci se k nim, jejich názorům a myšlenkám dostat. A to jsme zpět u toho relevantního a přínosného obsahu, který si sami vybíráme. Pokud nás přijímaný obsah stresuje a rozrušuje, máme naštěstí tu možnost volby začít sledovat jiný nebo žádný. Denisa Dědičová Pracuje jako konzultantka pro GrowJOB Institute, lektorka a mentorka. Jejími klienty jsou lidé, kteří chtějí převzít zodpovědnost za svůj vlastní život, naučit se být spokojeni sami se sebou a dlouhodobě na sobě pracovat. Je absolventkou Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, studovala ale také ve Španělsku a Německu. Založila módní značku Deedivine a je autorkou projektu Hodnotový učitel.

Nevěřte dokonalým životům, které vedou ostatní na Instagramu

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky

Nevěřte dokonalým životům, které vedou ostatní na Instagramu

Odebírejte newsletter Kondice

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky