Jste mentor nebo kouč… S čím lidem pomáháte?
Považuji se spíš za mentora – průvodce. Pomáhám lidem dostat se tam, kam chtějí, a snažím se rozšířit to, co „chtějí“, i na to, „co potřebují“. Rozšířit jejich možnosti. Raději než rady dávám doporučení, ukazuji metody a přístupy, které fungují mně osobně. A na lidech pak záleží, zda se rozhodnou je zkusit.

Jak jste se k této profesi propracoval?
Od puberty jsem přemýšlel trochu jinak než mí vrstevníci. Nechtěl jsem žít jako průměrný člověk s průměrnou délkou života, s průměrným platem, průměrně nemocný a také průměrně nespokojený. Věděl jsem, že chci žít jinak. To nasměrovalo moji cestu k hledání způsobů, vzorů a inspirací u lidí, kteří již podobnou cestu, kterou chci jít já, prošli.

S čím se na vás nejčastěji firmy nebo jednotlivci obracejí? Co se od vás chtějí naučit?
Musím říci, že za těch už téměř 20 let mého podnikání se to dost posouvá. Dříve to bylo především o výkonu, úspěchu a vydělávání peněz. Dnes ale už naštěstí existují firmy a jedinci, kteří chápou, že lepší výkon a přidanou hodnotu přinesou lidé, kteří jsou spokojení, odpočatí, mají dostatek energie a chtějí něco dělat, ne si jen v práci odsedět osm hodin. Jsou angažovaní… Je to zapálenost pro práci a pro život. Obojí spolu totiž úzce souvisí. Lidé chtějí pomoci s konkrétními problémy: například chtějí mít kvalitní vztahy, najít si dobrou práci, zlepšit zdraví, víc vydělávat. Chtějí být více pány svého života… V jádru asi můžeme říct, že chtějí být především spokojení a šťastní – žít lépe.

Vědí lidé, co ke spokojenosti či štěstí potřebují? Mám pocit, že někdy sami nevíme, co chceme.
To je v pořádku. Hledání toho, co člověk chce, k životu patří. Představte si zmrzlinárnu… Jak poznáte, která zmrzlina vám nejvíc chutná, když neochutnáte všechny druhy nebo alespoň většinu? Problém vidím v tom, že lidé často nehledají… nezkoušejí různé věci, cesty. Dobrým začátkem hledání toho, co chci, může být stanovení si toho, co rozhodně nechci.

Abychom byli spokojení, musíme být i cílevědomí?
Do určité míry ano. V podstatě je to o způsobu přemýšlení. Buď myslíme tak, že se chceme v životě někam dostat, anebo jen reagujeme na to, co nám život přináší. Takže buď můžeme od života přijmout, co nám dává, anebo to můžeme otočit a chtít od života to, co chceme konkrétně my. I k tomu nám mohou pomoci dobré návyky.


Proč se vyplatí učit se dobrým návykům a jak na ně, se dočtete ve speciálu Kondice – Běhání. Jestliže víte, který dobrý návyk chcete a potřebujete, přečtěte si pár tipů Davida Kocny. Možná vám pomohou si dobrý návyk udržet.

  • Motivační pomůckou je systém pokut. Například se domluvte s kamarádkou, že když nepůjdete běhat / cvičit / na procházku, má právo vás „skásnout“ o padesát korun.
  • Zaznamenávejte si svoje výsledky. Je dobré si je poznamenávat, protože když nevíme, co děláme, nepoznáme progres. Byla jsem dnes běhat nebo ne? Uběhla jsem tento měsíc víc kilometrů nebo méně než ten minulý?
  • Obklopte se lidmi, kteří dělají to, co chcete dělat i vy. Naopak pokud máte kolem sebe lidi, kteří vám nějakým způsobem v budování vašeho návyku brání, přemýšlejte o tom, jestli není lepší, než si zvyk stabilizujete a upevníte si vůli, kontakt s nimi spíš omezit. Je to možnost. Rozhodnutí je vždy na vás.
  • Nedělejte rozhodnutí vsedě nebo vleže! Zkuste se nejdřív fyzicky rozhýbat, třeba jen chodit po místnosti.