Michaela Matějková: I odpočinek se musí plánovat

Už několik let stojíte se společníkem Petrem v čele společnosti působící na celém světě a musíte koordinovat různé spolupracovníky v různých časových pásmech. Například marketingové projekty v USA. Jak tuhle organizaci času zvládáte? Dříve jsem pracovala, co to šlo, od rána do večera, pauzu představoval jen spánek. To bylo ještě v době, kdy jsme firmu táhli jen ve dvou nebo s brigádníky. Pořád jsme zůstali malý tým, ale jsou v něm lidé, na které se můžu spolehnout, takže nemusím hlídat každý jejich výstup. Takhle by se vlastně dalo pracovat úplně nonstop, protože v každé denní době je někdo někde v práci. Musíte si odpočinek aktivně plánovat, zapisovat si jej do kalendáře a podobně? Před pár lety jsem tuhle myšlenku měla a opravdu si začala následující týden plánovat, takže si píšu osobní úkoly nebo radosti ve volném čase. Když jedete naplno, vaše tělo nedostane prostor vysílat signály, že je potřeba relaxovat, a když už si volno vezmete a zastavíte, dolehne na vás únava, bolest hlavy nebo zad. Nechápete, proč se takto cítíte, když vám v práci celý měsíc bylo dobře. Člověk ve velkém pracovním nasazení si odpočinek opravdu musí plánovat, jinak na něj zapomene. Jak pak váš odpočinek vypadá – trávíte ho aktivně nebo pasivně? Máte třeba nějaké tipy, jak si pročistit hlavu? Děláte třeba nějaké relaxační cvičení? Cítím, že je pro mě důležitý odpočinek aktivní i pasivní. Někdy mám tak plnou hlavu práce, že mi pro uvolnění pomůže pouze jiná výrazná aktivita, jako je aerobní cvičení, dlouhá túra nebo i práce na zahradě. Jindy se jen potřebuji uklidnit z toho rychlého tempa a k tomu mi pomáhá relaxace formou meditace. Pokud déle nemedituji, tak si pomůžu například Muse přístrojem. V případě, že mi nejde vypnout a moje hlava potřebuje naopak vypustit spoustu myšlenek, přání nebo obav, tak jen tak sedím v tichu místnosti a vedu vnitřní dialog. Pamatuji si, že toto jsem dělala už jako malá holka. Mezi klidnější formy relaxace pak řadím i jógu. Cvičím pozdrav slunci nebo cviky z hormonální jógy. Dále relaxuji i čtením, procházkami po lese, prodýcháváním, například Wim Hofovou metodou, otužováním ve sprše nebo v jezeře a k tomu mám ráda bylinky. Třeba meduňku, třezalku a další. Nemáte nějaký tip, jak se udržet v klidu, i když se podnikání zrovna nedaří? Je to možná situace, která teď trápí mnoho žen podnikatelek v naší zemi. Už druhým rokem si opravdu pravidelně říkám, za co jsem vděčná. Tak třeba dneska jsem si zrekapitulovala svůj včerejší den. Říkala jsem si, že bydlím sice ve městě, ale na nádherném místě plném stromů, mám výbornou maminku, která mi udělala podzimní výzdobu, a s přítelem jsem si udělala krásné dopoledne s procházkou a zajímavý studijní večer. Člověk se najednou zastaví a zjistí, že si neváží materiálních věcí, ale těch malých drobností, které dělají život krásný. Věnujete se hodně i sportu a někde jste řekla, že jste hlavním testovačem „skinnersek“, což je právě produkt vaší společnosti. Jak tedy trápíte své tělo? Chodím jednou týdně na individuální zpevňovací tréninky, doma preferuji protahovací cvičení a jógu, občas si zaběhám v lese nebo si jdu zaplavat. Ve sportu bych ale moc bodů nenasbírala. Myslím, že k mé fyzické kondici přispívá hodně to, že jsem člověk, který neposedí. Ráda chodím, i když telefonuji. Kdo a jak vlastně přišel na nápad na váš produkt? Nápad na spojení ponožky a boty měl Petr už před více jak šesti lety. Tehdy ještě studoval práva a na léto si jezdil přivydělat jako kuchař do Norska. Jeho kamarád si poranil nohu a začal chodit v ponožkách. Jelikož Petrovi bylo drahých amerických ponožek líto, snažil se vymyslet, jak na ni připevnit podrážku, kterou by ani necítil. Tím by měl kamarád pořád pohodlí jako v ponožce, ale s ochrannou vrstvou proti prodření. Firmu jste s kolegou Petrem zakládali jako partneři i v soukromí, ale skoro rok už jste od sebe. Jak se vám podařilo vnitřně překonat tento fakt, abyste dál spolu mohli pracovat? Našemu rozchodu nepředcházela žádná velká osobní krize. Stalo se nám jen to, že jsme několik let tak moc pracovali, až jsme našemu vztahu nevěnovali pozornost. Když jsme to po sedmi letech udělali, zjistili jsme, že se v osobním životě rozcházíme v názorech a přáních. S Petrem se ale máme velmi rádi jako lidé a naopak ve firmě máme totožné sny a cíle, dokonce se velmi často ve výsledku shodneme a chodíme si pro radu jeden k druhému. Máte nějaké hříšné potěšení, kterým se obdarujete, když se vám něco nedaří nebo naopak daří? Moc ráda se odměním jídlem. Může jít o drobnost jako čerstvý fresh nebo naopak stařený steak. Michaela Matějková (* 1988) Vystudovala sociální pedagogiku se zaměřením na psychopatologii, z níž získala titul Ph.D. Po škole nejdříve toužila pracovat v resocializačních zařízeních, nakonec se ale rozhodla jít jiným směrem, od reklamní agentury a práci v oblasti public relations se dostala k HR a IT hunter. Je spoluzakladatelkou Skinners, kde působí na pozici provozní ředitelky. Ve volném čase nejvíce ocení výlety do přírody, plavání, jógu nebo čtení.

Michaela Matějková: I odpočinek se musí plánovat

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky