„Před devíti lety přišel na svět náš syn. Na permanentní únavu jsem si nakonec zvykla, ale ta plynule přešla do jiných druhů vyčerpání. Zpočátku jsem byla vysílená, protože jsem syna kojila v noci. O dva roky později se narodila dcera a noci byly zase přerušované kojením a hledáním ztracených dudlíků. Příčinou mé malátnosti však brzy nebyl jen chybějící spánek, ale především moje zatracená hlava. Přitom jsem neměla pocit, že bych dělala něco náročného: starat se o děti, vařit, uklízet, prát, to jsou přece obyčejné každodenní starosti,“ píše Laura Fröhlich ve své knize o psychické zátěži Žena pro život není holka pro všechno.


Vysoké nároky na matky


Vysoká očekávání společnosti vytvářejí na moderní ženy velký tlak a pro mnoho z nich je těžké nepřebírat nároky okolí. Informací a rad typu, jak správně vařit příkrmy, zda je lepší kočárek nebo nosítko, jak na nenásilnou a respektující výchovu, jak na výběr správného kroužku nebo zubní pasty, je mnoho. Do toho tlak na perfekcionismus, který podporují sociální sítě. „Mnoho matek nechce mluvit o pochybách, které mají o své roli, o tom, že jsou přetížené, ani o strachu z toho, že by mohly selhat. Já sama jsem dlouho nepřiznala, že všechny ty nároky nezvládám, a vzpomínám si na řadu okamžiků, kdy jsem se mezi ostatními matkami cítila zcela nedostatečná. Měla jsem pocit, že brzy někde něco prošvihnu, takže všichni poznají, že svou práci matky vykonávám vlastně jen provizorně,“ svěřuje se Laura.


Práce, která není vidět


Psychická zátěž znamená muset myslet na všechny úkoly, pamatovat si termíny a připomínat je těm, kterých se týkají, odškrtávat je, když jsou splněné, myslet na každodenní drobné povinnosti, jako je plánování, nakupování, hlídání toho, zda má s sebou dítě náhradní oblečení nebo jestli je upečený koláč na třídní besídku. Patří sem ale i péče o emoce svých nejbližších – utěšování, povzbuzování, utírání nudlí a foukání každodenních drobných bolístek. Jde o nekonečnou šňůru starostí, které obvykle nikdo neocení a nejsou vidět. Jednotlivé úkoly nestojí za řeč, ale jejich součet vytváří obrovskou duševní zátěž. Jde o široce rozšířený fenomén, který není způsobený jen tím, že matky nedokážou delegovat úkoly nebo nechtějí dělat všechny práce související s chodem rodiny samy. „Důvodem je i to, pokud zůstanou ženy dlouho na mateřské a s rolí matky se natolik identifikují, že je pro ně ohrožující, pokud by o ni přišly a zjistilo se, že nejsou nenahraditelné,“ míní Eliška Kodyšová ze Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio.


Mýtus o neschopném muži


„U žen se očekává, že budou mít na starosti péči o domácnost a děti. Často převezmou velkou část zodpovědnosti na sebe a pak kritizují napůl vědomě, napůl nevědomě muže. Když se snaží převzít část povinností, říkají: ‚Prosím tě, jak ho přebaluješ!‘ Když jedou děti někam s tatínkem, maminky balí dětem oblečení, aby měly to správné, a ještě na výletě kontrolují, jestli mají čepičky a ty správné boty a nemají mokré nohy,“ říká Eliška Kodyšová. Podle ní existuje silný mikromanagement ze strany žen vůči otcům. Není divu, že tátové potom na své snahy pomoct rezignují a nechají vše na ženě. Mýtus o neschopném muži je ale celospolečensky zakořeněný. „Projevuje se například v tom, že mateřské školky raději volají maminkám než otcům, komunikace o dětech jde často k ženám, automaticky se s tím počítá. A pro táty je pak náročné vymanit se a udělat si v tomto klimatu prostor. Celospolečenský tlak je zkrátka velký,“ potvrzuje Eliška. A jak z toho ven?


Uvědomte si svoje potřeby


Psychická zátěž vzniká tím, že příliš hledíme na potřeby okolí a zanedbáváme svoje vlastní. Domácnost, práce a především děti – to vše má přednost přede mnou samotnou. Vychladlý šálek kávy je symbolem vystresované matky, která sice pověsila prádlo, obstarala děti, ale za celý den nenašla čas na to si chvíli sednout, odpočinout a uvolnit se. Naučte se postupně nedělat nic, vypnout. Dobrou příležitostí může být posezení s kamarádkou u čaje (bez dětí) anebo pravidelné cvičení. Cvičit můžete doma s videoportálem Kondice.cz. Pomoci zklidnit se vám může jóga, meditace, dechová cvičení nebo lekce všímavosti (mindfulness). Naučte se každou hodinu denně se na minutu zastavit, nadechnout se, vydechnout a položit si otázku: Co právě teď potřebuji? Nastavte si na mobilu upozornění. Vyzkoušejte relaxační činnosti, při kterých vypnete hlavu, jako je zahradničení, pletení nebo omalovánky.


Mluvte s partnerem


Podělit se o psychickou zátěž znamená v první řadě o ní s partnerem mluvit. Úplně nejspolehlivější způsob, jak vystopovat mentální zátěž, je podle Elišky Kodyšové vést si zápisky. „Vyhraďte si týden, kdy si oba s partnerem budete psát do mobilu nebo do bloku každou chvíli, kdy jste museli o něčem rozhodnout, něco plánovat, na něco si vzpomenout a myslet na to, ať je to něco spojené s dětmi, třeba prohlídka u doktora, nebo s mužskými věcmi, jako servis auta či výměna pneumatik. Zapisujte si, jak často se vám v průběhu dne děje, že musíte takovou věc řešit. Na konci týdne si porovnejte poznámky,“ radí Eliška. Často prý páry zjistí, že tam je výrazný rozdíl. Pak je dobré mluvit o tom, co z vašich povinností si může vzít druhý partner na starost.

Naopak výčitky, hněv nebo obvinění typu: „Já se starám o všechno sama.“ „Mám plnou hlavu, zatímco ty chodíš na golf a do práce,“ a podobně nefungují. Podle Laury Fröhlich by debata měla být věcná a co nejkonkrétnější. „Ukažte svému partnerovi názorně pomocí lepicích papírků na poznámky, jaké množství úkolů řešíte. Rozdělte je do kategorií péče o druhé, domácnost a zajištění chodu rodiny. Můžete k tomu využít i tabulku v Excelu. Jednou týdně si vyhraďte čas na poradu, při které naplánujete, co je třeba udělat, rozdělte si úkoly a proberte komplikace. Dbejte na to, aby všechny úkoly, které je třeba vyřizovat každodenně, byly rozděleny spravedlivě,“ radí Laura. A nezapomeňte si naplánovat volno pro sebe a pro vás dva společně. Volnu dejte stejnou prioritu jako úkolům.


Skoncujte s perfekcionismem


Vnitřní hlas nám říká, že když jsme zvládly všechny úkoly, které máme na seznamu, máme vše pod kontrolou. Ale to není pravda. Strach z nadměrného chaosu je velký, ale většinou neopodstatněný, protože se určitě neutopíme v hromadě špinavého prádla. Žádné dítě také nezačne trpět nedostatkem vitaminů, když každý den nedostane svoji porci zeleniny. To vše je iluze, kterou nám vnutilo okolí. A my jsme se nechali, s cílem být perfektní. Mějte na paměti, že ani domácnost nemusí fungovat vždy perfektně, stačí dostatečně. „Nesnažte se být perfektním rodičem, stačí být dostatečným rodičem. Děti se učí tím, že nejsme dokonalí rodiče a nemusíme uspokojovat vše, na co si vzpomenou nebo o čem nás marketing přesvědčuje, že nutně ke štěstí potřebujeme. Zkrátka nemusíme být dokonalí v ničem,“ říká Eliška Kodyšová. Ostatně k tomu nám pomáhá období krize, právě v ní si uvědomíme, že lze fungovat bez perfekcionismu.

Zdroje: Aperio.cz, Žena pro život není holka pro všechno (Grada, 2021)