Všem mámám, které mateřství baví, gratulujeme a zbytek článku už bude věnovaný tomu, proč občas chceme nechat dítě přede dveřmi u sousedů a prchnout z nekonečného kolotoče povinností, odjet na Bali, pít si tam koktejl s deštníčkem a nechat se ovívat pavím pérem.

Na rodičovskou dovolenou odchází v České republice stále téměř 98 procent žen, a tak jsou syndromem vyhoření z dlouhodobé péče ohroženy zejména ony. „Jsem unavená z toho, že se nic neděje, já potřebuji změnu. V mateřství a rodičovství nejsou víkendy, někdy mi připadá, že jsou víkendy horší, protože k péči o děti přibude ještě starost o partnera, “ říká v rozhovoru pro rozhlas Wave maminka Michaela. Jak se pro muže životní rytmus po narození dítěte nijak zvlášť neliší, pro ženu se její život obrátí vzhůru nohama.

Zdroj: Youtube

Samota na mateřské je devastující

Volné večery a víkendy jsou ztracené, osobní čas také. U malých dětí si stihnete oholit jednu nohu v pondělí a další ve středu. Je to péče 24/7. S čím matky bojují nejvíc, je samota. Dětské žvatlání člověk vydrží poslouchat pár dní, ale po měsících a letech se to podepisuje bez nadsázky na duši každé maminky. Fenomén osamění matek popisuje Martina Elterlein z organizace Rodina v klidu: “ Problém je samotná malá, nukleární rodina. Péče o dítě leží hlavně na mámě a částečně na tátovi, a tím to často končí, babičky jsou daleko, nebo v produktivním věku…. A dokonce si obecně myslíme, že je to tak v pořádku, pořádná rodina musí přece zvládnout aspoň jedno dítě bez mrknutí oka. Ale ono to v této podobě není přirozené. Takto žijeme posledních pár desítek let, předtím byly rodiny větší, děti byly součástí širšího společenství, péče se rozložila na víc lidí. Dnes je to, co nefunguje, samotný model, nejde o naše selhání. Jsme od nepaměti společenští tvorové a krásný dům, ve kterém jsme sami, nám štěstí nepřináší. Potřebujeme lidi. Když je dům prázdný, obsazený jen maminkou s malým dítětem, která čeká, až přijde táta z práce, vztahy se hroutí.“

Tohle jsou pocity Terezy (31), která se svěřila webu Psychologie:

Jsem poprvé na mateřské dovolené se čtyřměsíční dcerou…Dcera je asi z „náročnějších“ dětí, navíc už dva měsíce stále řešíme kojení, od rána do noci nekončící kolotoč, plný neúspěchů (i když jsem kontaktovala i laktační odborníky). Dost mě to frustruje a prohlubuje moje problémy se sebevědomím.

Často řeším, jestli jsem vůbec dobrá matka. Frustruje mě, že mám dojem, že nejsem dost naladěná na své dítě, když tolik nerozumím jeho potřebám a často pláče…

Prohlubuje se tak dost moje izolace, což jsem vždycky nesnášela. Známí z „mokré čtvrti“ logicky odpadli. Mám dojem, že ani blízké kamarádky nemají už zájem se se mnou bavit. Buď nemají děti nebo dítě i mají, ale raději se potkají s někým jiným, protože já teď bohužel absolutně jiné téma nestíhám a nelze tomu zabránit se o tom nebavit, když neustále něco řeším okolo dítěte a nemůžu z toho vystoupit.

Už se raději nikomu nevnucuju a snažím se vydržet sama, ale jen se prohlubuje můj pocit, že odpuzuju lidi, tahle situace vše jen umocňuje. Přála bych si být trochu nad věcí, ale spíš si už buduju neurózu.

Tereza, 31 let

Světlo na konci tunelu

Jsou ženy, kterým je manžel nebo partner oporou, mají prarodiče, kteří rádi pomůžu, a tak je snazší najít ventil. Mohou si zajít na jógu, na kávu, kde setkají s dalšími lidmi. Ostatně i takový nákup potravin bez dětí je v podstatě dovolená. Ne všichni ale takový luxus mají. Matky, co jsou s dětmi samy a širší rodina je nepřítomna, jsou v těžší situaci. Já sama mám takovou zkušenost, takže možná než citovat odborníky, zkušenost přímo ze života. Pomáhá držet na mysli to, že nic nebude trvat věčně. Čím je dítě starší, tím snáz se už společně s ním můžete zapojovat do společenského života. Když už jsem na tom byla tak, že jsem si vděčně povídala s prodavačkou v obchodě, rozhodla jsem pro absolvování táboru pro rodiče s dětmi. No, kdyby mi to někdo řekl před lety, raději bych si raději píchla žhavý drát do oka. Ale míra zoufalství z izolace už překročila všechny meze a nakonec to byl jedno z nejlepších rozhodnutí. Odrostlejší děti už pak můžete brát všude, na cvičení, do kaváren i za cenu, že budou třeba na tabletu. (Ať mě odborníci třeba ukamenují). Ale tu hodinu pro sebe potřebujete.

Dítě je určitě nejdůležitějším tvorem v našem vesmíru, ale každá dospělá lidská bytost potřebuje kontakt zase s jinou dospělou bytostí, jinak začne duše chátrat. I pro dítě je velmi důležité, aby nedostávalo pouze izolovanou matčinu či otcovskou lásku, ale bylo spíš v tlupě, jak to původně měla příroda v plánu.

Zdroj:Redakce, Psychologie, Eduzin, rozhlas Wave