Naši rodiče získávali informace o sexu „per huba“ od zkušenějších kamarádů a kamarádek. My z generace X jsme navíc hltali časopis Bravo a jeho pověstné rubriky Sex, láska a něžnosti a Tenkrát poprvé.

Na mileniály se valí informace 24 hodin denně z internetu a představy o sexu získávají z porna. Ani jeden z informačních kanálů ale nejspíš nepřináší kýžené uspokojení. Jak jinak si vysvětlit nebývalý zájem mužů i žen o alternativní metody sexuálního vzdělávání a poznávání, jako jsou vaginální mapování, tantrické masáže, pobyty pro páry s nácvikem vědomého milování, sexkoučink, kurzy masturbace či masáže penisu?

Kurzy bez hranic

„Díky informacím o sexualitě mají dnes lidé jiná očekávání, než měly předchozí generace. Jenže pokud chcete v posteli jiné výsledky, musíte i dělat jiný sex. Začít o něm jinak přemýšlet, jinak se dotýkat, jinak komunikovat, dohodnout se na jiném pojetí vaší intimity, používat jiné techniky a hlavně – musíte se to učit,“ vysvětluje potřebu explicitního praktického sexuálního vzdělávání a stoupající zájem o něj první česká sexkoučka Julie Gaia Poupětová. Kromě soukromých hodin sexkoučinku nabízí i řadu on-line nebo skupinových kurzů.

Naše kolegyně zavítala na masturbační kurz pro ženy, vybrat si můžete i kurz svádění, líbání nebo masáže penisu, kde vám Gaia předvede osvědčené doteky a postupy přímo na svém partnerovi. Pro muže jsou zase určeny kurzy, kde se učí zvládat předčasnou ejakulaci nebo jak vzrušit partnerku – opět explicitně a návodně, na figurantkách. Účastníci kurzu na nich zkoušejí různé doteky při masáži hlavy, prsou, zad, zadku a klitorisu, hledají bod G a figurantky jejich doteky komentují a dávají jim zpětnou vazbu.

Ano, slyšíte dobře. Muži jsou ochotni zaplatit bezmála sedm tisíc korun, aby mohli sahat (ve sterilních rukavicích) na cizí ženu a slyšeli, jak moc se jí to (ne)líbí! Proč to nezkoušejí zdarma doma na vlastní partnerce (a bez rukavic)? „To je, jako byste se ptala, proč se třeba pole dance neučí člověk v soukromí domova a chodí k trenérům, když je u toho vlastně také spoře oděný a dost se stydí,“ namítá Gaia. Sami doma se toho prý moc nenaučíme z několika důvodů. Neumíme vědomě pracovat se svým studem, s vlastními (často mylnými) přesvědčeními o tom, jak sexualita funguje ani se zkušenostmi a zátěžemi z minulosti.

Nemáme správné informace o tom, kde vzniká vzrušení, jak a čím ho navodit, a nevěnujeme jejich získávání a ověřování tolik času jako kouč, který to léta studuje. „Naopak dobře umíme partnerům předávat svůj stud a vnucovat jim přesvědčení, která si neseme z rodiny a dospívání,“ poukazuje Gaia.

Musíme se sex učit?

„Ale vždyť láska a sex jsou přirozené, pudové záležitosti, příroda, to se nemusíme učit,“ říkáte si? Pudové je jen rozmnožování, upozorňuje Denisa Palečková, lektorka kurzů vědomého milování, která do Česka zavedla i vaginální mapování a tantrické masáže. „Milování, ale i schopnost pečovat o vztah, rozvíjet jej v průběhu let, je umění, které si musíme osvojit. Tělo je jako hudební nástroj, na který se učíme hrát. Málokdo je takový génius, že nepotřebuje znát noty, radu kantora a pravidelný trénink, a hraje jako mistr.“ To si podle ní začíná uvědomovat stále více lidí, a proto hledají další zdroje, kde se lásku, milování a rozvíjení vztahu učit. Ostatně za patnáct let už jejími kurzy prošlo několik tisíc lidí.

Se sexuology, kteří tvrdí, že nadání na sex je do značné míry genetická záležitost a buď ho máme, nebo ne, podobně jako třeba nadání na jazyky nebo sport, nesouhlasí ani Gaia: „Sexuální znalosti a dovednosti, tedy co a jak funguje při vzrušení, jak spolu komunikovat, techniky a udržitelnost vztahu opravdu nemáme přirozeně v sobě, v genech. A přitom očekáváme, že je umíme perfektně ovládat a dokážeme je používat spontánně a automaticky. Jenže tak to není. Musíme se to postupně učit.“

Pro nové, alternativní přístupy v sexuálním vzdělávání je typický zájem o naplněnou ženskou sexualitu. Klasický přístup typu „žena orgasmus k otěhotnění nepotřebuje, a tedy si ho nemůže nárokovat“ tady rozhodně neobstojí. Pojmy jako intimita, komunikace, dovednosti, emoce, pomalost a vědomý prožitek nahradily dřívější technické termíny jako felace, cunnilingus, heavy petting či manuální stimulace. Jako by dosavadní intelektuální přístup založený na teoretickém sbírání informací vystřídal zájem o konkrétní „tady a teď“ a praktické předávání dovedností.

„Velký důraz se klade na kvalitu prožitku a emoční stránku milování, nikoli jen na techniku. A i když orgasmus zůstává žádaným prožitkem, přestáváme ho vnímat jako ‚jediný‘ správný výsledek nebo ‚cíl‘ veškerého snažení, stejně tak jako penetraci coby definici ‚opravdového sexu‘. Naopak hlazení, mazlení, emoce, dech a láskyplná komunikace získávají větší pozornost a pomáhají prohloubit intimní prožitek,“ popisuje nový přístup k sexu a sexuální edukaci Lilia Khousnoutdinova, která se v rámci projektu Cesta extáze zabývá ženskou energií, tělem a sexualitou.

Emancipace ženského vzrušení

V novém pojetí lidské sexuality se jasně odráží ženská sexuální emancipace, jež se započala na konci 60. let minulého století, kdy spatřila světlo světa antikoncepční pilulka. Ženy začaly samy rozhodovat o tom, kdy (ne)otěhotní a s kým. „A tak z ‚manželské povinnosti‘, která se často plnila jako součást jakéhosi ‚obchodu‘ mezi mužem a ženou, kdy on zajišťoval její materiální přežití, se sex stává rovnoprávným hracím polem, kde každý z partnerů očekává uspokojení a radost z prožitku,“ podotýká Khousnoutdinova.

Podle Gaiy však emancipace ženského vzrušení stále ještě plně neproběhla. „Proto je to stále žena, která se cítí ve vztahu jako problematičtější prvek, že je s ní něco v nepořádku, pokud třeba nemá chuť na sex, je si nejistá nebo nedosahuje snadno orgasmu,“ všímá si sexkoučka. Ženy podle ní potřebují mnohem častěji než muži podpořit sebevědomí a porozumět sobě samým. Toho si na svých kurzech všímá i lektorka Palečková. Mnoho žen má kvůli neustálému srovnávání s prototypem ženské krásy nezdravě nízké sebevědomí a negativní vztah ke svému tělu.
„Dívají se na sebe zvenku, posuzují se a trýzní samy sebe. Je ale téměř nemožné přitáhnout a procítit lásku od druhého, když nemám ráda sama sebe. A prožít rozkoš, když odmítám svoje tělo,“ podotýká lektorka. Se sebepřijetím prý může pomoci i tzv. vaginální mapování, metoda na uvolnění vaginální tkáně a negativních pocitů, které žena třeba i dlouhá léta „dusila pod pokličkou“.

Podle Khousnoutdinové ženy samy do značné míry omezují možnosti svého sexuálního prožitku tím, že třeba předstírají rozkoš nebo orgasmus a nepodporují své muže v tom, aby se učili, jak je doopravdy uspokojit. Zároveň je ale přesvědčená, že jednou budou orgasmu dosahovat všechny ženy. (Dnes jich třetina nemá orgasmus nikdy a jen každá pátá prožívá orgasmus při souloži.) To se ostatně domnívají i někteří „klasičtí“ odborníci na sexualitu. „Nepochybujeme o tom, že ženský orgasmus je jednou z posledních vývojových funkcí, která se postupně fixuje v našem schématu sexuálního prožitku. Budeme-li tedy trpěliví, možná se dočkáme toho, že (…) všechny ženy budou v budoucnu dosahovat orgasmu,“ píše sexuolog Zlatko Pastor ve své knize Tajemství ženské sexuality. Jeho kolega Petr Weiss ho doplňuje: „Výzkumy ukazují, že dnes orgasmu dosahuje dvakrát více žen než v generaci jejich babiček. V tom vidím pozitivní výsledek ženské emancipace a zvýšené sexuální osvěty a informovanosti.“

Masturbace, klíč k vlastní sexualitě

Díky osvětě se daří překonávat sexuální tabu, kterým ještě donedávna byla i ženská masturbace. Že onanují muži, se tak nějak automaticky předpokládá. Ale proč by si to proboha měly dělat i ženy? Vždyť ty nemají tak silný sexuální pud a jsou přece obecně, a v sexu obzvlášť, pasivní, přijímající, potřebují lásku a emoce, tak jakápak masturbace? Tyto pomýlené představy se alespoň částečně podařilo napravit po sametové revoluci, kdy k nám ze Západu konečně doputovaly moderní poznatky o ženské sexualitě.

Sexoulogové i alternativní sexrádci dnes ženám opakovaně připomínají, že cesta ke spokojenému intimnímu životu vede přes poznání vlastní sexuality, tedy přes masturbaci. Jenže má to háček: „Ženy nemasturbují, když nemají orgasmus, a nemají orgasmus, protože nemasturbují,“ shrnuje to lakonicky sexuolog Pastor. A taky třeba nevědí, jak na to, protože číst si o masturbačních technikách v ženském časopise nebo se inspirovat na pornografických webech nemusí začínající onanistce zrovna pomoci. I s kamarádkami většinou probíráme spíš chlapy než naše oblíbené masturbační techniky. Uměly bychom je vůbec dostatečně přesně popsat, aby to tápající kamarádce pomohlo?

Nejspíš ne. I proto vznikl projekt OMGyes.com (Oh my God, yes!) věnovaný ženské sexualitě a tomu, jak si to my ženy vlastně rády děláme. První série, k níž získáte přístup za téměř tisíc korun (ano, kvalitní sexuální edukace není levná záležitost, stejně jako kvalitní kurz angličtiny nebo tenisu), se zaměřuje na způsoby doteků vně pochvy, tedy v oblasti vulvy. Ke zhlédnutí je 62 videí, kde ženy různého věku a původu velice otevřeně mluví o tom, jak se rády svého přirození dotýkají, a následně to i beze studu a s podrobným komentářem předvedou na kameru. Ve skutečnosti to nepůsobí zdaleka tak šíleně, jak by se z popisu mohlo zdát. Prostě jako by vám kamarádka zvesela a nenuceně vysvětlovala a předváděla, jak zadělává těsto podle svého vlastního receptu…

Osvětový projekt vznikl na základě vědeckého výzkumu, kterého se zúčastnily dva tisíce žen ve věku 18 až 95 let. (Ostatně fakt, že první rozsáhlý vědecký výzkum na téma ženského sexuálního potěšení se uskutečnil až ve druhé desetině 21. století šokuje víc než rozevřené klíny zpovídaných žen.)

Vědci pak ze svědectví sestavili 12 klíčových technik, například „oddalování“ nebo „clit sandwich“, které jsou na stránkách důkladně probrány a ukázány. A nejen to, k dispozici je i 11 dotekových videí-vulv, které podle instrukcí jejich majitelek máte laskat (resp. po obrazovce prstem kroužit) tak, jak to mají rády. Mezi nadšené předplatitele patří mimochodem i herečka Emma Watson! A už je dokonce k dispozici druhá série. Ta bude věnována dotekům uvnitř vaginy a bodu G. Oh my God, YES!?