V poslední době se setkávám s tím, že se lidé omlouvají za to, že se v tuhle chvíli starají o sebe, své podnikání, o koníčcích nebo třeba zábavě ani nemluvě. Jak s podobnými pocity naložit?
Každý si musí vyhodnotit, kolik své energie potřebuje dát sobě a svému životu a kolik je možné dát dalším. To je na každém jednotlivci. Když si v tomhle uděláte jasno a získáte určitou harmonii, budete mít sílu i pro ostatní. Je důležité si uvědomit, že především lidé se širšími rodinami a vazbami mají spoustu zodpovědnosti, které tím, že vypukl válečný konflikt, nezmizí. Je tak zcela v pořádku, že se o své závazky nadále starají tak, jak potřebují, a zároveň je skvělé, že teď máme všichni myšlenky na to, jak ty zbylé kapacity využít k pomoci jiným. Ty projevy pocitů provinění, jestli dělám a dávám dost, vnímám také a myslím si, že je třeba se zastavit, podívat se na svůj život, zhodnotit své závazky a uvědomit si, že kdybych se teď nepostarala o sebe a svou rodinu, můžu způsobit ještě řadu problémů okolí a celou situaci zhoršit.

Jak zvládat stres, kterého je v posledních dnech až nad hlavu?
Je důležité se soustředit také na své myšlení, abychom si stres opakovaně nespouštěli. Tím spouštěčem je často právě čtení zpráv. Je také dobré být sám k sobě soucitný a vnímavý, a i když díky tomu přívalu energie jedu už tři dny jako fretka, myslet na to, že bez pořádného odpočinku se tělo vyčerpá. Nenechat to tedy neustále rozjíždět, nepřiživovat. Soustředit se i na sebe, a jakmile začnu cítit přetížení, nařídit si třeba půlden klidu a bez zpráv. A zábavné aktivity nebrat jako sobectví.

Takže si udělat radost koníčkem, kávou nebo nákupem, i když na to vlastně není doba?
Právě naopak! Ne, i když na to není doba, ale proto, že na to právě je nutná doba. Více než kdy jindy musíme myslet každý sám na sebe, protože pokud se začneme všichni rozpadat, nebudeme umět pomoci ani sami sobě, ani svým nejbližším, a ještě své okolí budeme zatěžovat. A to je to poslední, co nyní všichni potřebují. Takže být k sobě citlivý, všímavý a soucitný a nepřekračovat své kapacity.

Co když už je pozdě? Co když jsme tuhle hranici už překročili?
Pak už opravdu nezbývá nic jiného než si dopřát delší odpočinek. Prostě si ho nařídit, odříznout se a věnovat se věcem, které nás vždy nabíjely. Ráda bych všechny podpořila, aby si toto dovolili. Vím, že se nyní vynořují myšlenky na to, že teď na to není doba a že jsem sobecká, když se bavím, ale dopady toho, když si to nedopřeji, jsou daleko dramatičtější a mohou mít větší negativní důsledky než to, že nyní nedonesu spacák a karimatku na místo sběru. Navíc potřeba pomoci tu bude určitě ještě dlouho. Nicméně současná situace má kromě stresu i další psychický dopad.

Zdroj: michaelacmiralova.cz