Když horečně ťukáme prsty do klávesnice nebo ťupkáme prostředníčkem do displeje mobilu, získáváme jen jediný cíl svého „psaní“. Nejspíš se nám skutečně podaří sdělit adresátovi, co mu chceme dát na vědomí. Přicházíme přitom ale o řadu benefitů, které dává psaní rukou a perem, a které se do života velmi hodí. Například v časech, které provází úzkost, dává psaní, a zvlášť to krásné, zvané krasopis, možnost zapomenout na všechno kolem, soustředit se na tahy písmen a přitom meditovat. Tohle vznešené slovo se přece nepoužívá jen v souvislosti s tibetskými mnichy, stejně jako krasopis nemusí provozovat jen japonští mistři vyzbrojení štětci z ocásků veverek.

On se někdy krasopis plete s kaligrafií, což je taky nádherná věc, ale ještě „o level výš“. Pro člověka roztěkaného starostmi o rodinu, práci, jídlo i peníze je kaligrafie asi příliš vzdálená. Nic mu ale nebrání si na pracovním stole odhrnout hromady věcí, co se tam nastřádaly, vzít si čistý papír a vzor písma a začít psát. Česká kaligrafka Nikola Klanicová popisuje, co bude následovat: „Zamilujete si šelestění pera a papíru a vnitřní klid, jenž se během krasopisného psaní rozhostí. Patří k němu smysl pro titěrnosti, pro zdánlivě bezvýznamné detaily viditelné jen tak zblízka, že téměř slyšíte svůj dech, jak se odráží od papíru.“

Pokud se pro krasopis rozhodnete, opravdu nepotřebujete nic zvláštního. Papír doma máte a pro začátek stačí obyčejná tužka, měkká, aby se s ní táhlo lehce a byla dobře vidět. Papír si nalinkujte, linky vám pomůžou vést oči a ruku. Něco speciálního totiž psaní přece jen vyžaduje: spolupráci zraku, rukou a mozku.

Však se vám určitě stane, že některé tahy půjdou ztuha, protože jemné svaly rukou na ně nejsou trénované. Ale o to právě jde, při tréninku se budete soustředit jen na to, co děláte, a jiné myšlenky postupně zmizí. Ideální by bylo, kdyby se vám podařilo mít na psaní vlastní kout, ale to je momentálně nejspíš z říše snů. Najděte si prostě písmo, které se vám líbí, a pište. Zjistíte, jakou pravdu má stará arabská učebnice krasopisu, když říká: „Písař při psaní odkrývá bohatý vnitřní svět a získává vládu nad sebou samým. Ztrácí tíži, jeho ruka dostává křídla, jeho vnitřní energie dosahuje nejvyššího stupně a on ji vkládá do písmen.“