Všichni občas dostáváme naloženo víc, než jsme schopni sami unést. Ztráta blízkého, rozvod, vážné onemocnění, vyhazov – to všechno mohou být důvody ke smutku. Smutek je ale emoce, která má svůj důvod. Každý má svůj čas na truchlení a zotavování se z těžké rány osudu. Je jedno, zda to jsou hodiny, dny nebo měsíce. Po jisté době ale zase začneme mít chuť se smát, tančit, bavit se a něco změnit. Nejde o permanentní stav, ale jakmile občas najdeme ve skrytu duše ty světlé chvilky, kdy se zase usmíváme, jsme na dobré cestě.

Jak ale poznat, že už nejsme smutní, ale vážně nemocní?

Únava nebo nespavost – jsme vlastně bezdůvodně celé dlouhé dny zalezlí v posteli. Dojít do obchodu pro pečivo je pro nás nadlidský výkon. Každý prudší pohyb až fyzicky bolí, ale samotný pohled na nás v posteli se nám vlastně strašně protiví. Nebo naopak dlouhé hodiny koukáme do stropu, ale spánek nepřichází. Příznakem toho, že začíná být něco jinak, jsou i výrazné výkyvy totální únavy a enormního nadšení a efektivity.

Apatie – nezájem nejen o své blízké a okolí, ale především o své potřeby, o to, jak se cítíme. Zdravému dospělému záleží na tom, jak se zrovna cítí, a pokud pociťuje nějaký druh diskomfortu, je schopný na to zdravě reagovat. Člověk, který už delší dobu nemá sílu zajímat se o své potřeby, nemůže už vůbec vynaložit energii k nějaké akci, aby tomu tak nebylo. Začarovaný kruh, že?

Vztek – nápory vzteku možná zdánlivě s depresí tak nesouvisí, ale ve chvíli, kdy jen ležíme a nejsme schopni „normálně“ fungovat, můžeme být naštvaní sami na sebe, že už to nejsme my. Na to, že jen ležíme a nevstaneme. Na to, že si nepamatujeme, co jsme měli k obědu. Nemáme pod kontrolou své tělo ani emoce, a proto nevnímáme signály, které nám naše tělo dává. Návaly vzteku budou nejvíce nepříjemné pro okolí, protože vztek je vnímán jako velmi negativní emoce a hodně lidí to odradí.

Zvedněte hlavu a porozhlédněte se po okolí, naslouchejte. Možná po přečtení těchto řádek dokážete lépe rozeznat, že někdo z vašich blízkých už delší dobu jen nesmutní, ale propadá se hluboko do sebe a sám už možná nenajde sílu se zvednout a pokračovat dál. Pokud se už potýká s prvními příznaky deprese, veselý film a čokoládová zmrzlina to nejspíš už nespraví. Podpora a ujištění, že vyhledání odborné pomoci je zcela v pořádku, je to nejlepší, co pro své blízké můžete udělat.

Nemyslete si, že vymyslíte skvělý zábavný program a lusknutím prstu bude po smutku a po depresi. Připravte se na to, že nic z toho, co vymyslíte, nebude zabírat a možná to bude vypadat, že to dotyčný jen neumí ocenit – co by vlastně chtěl, že? Tyto reakce vás ale nesmí odradit od zájmu o kontakt a komunikaci. Zkuste navrhnout třeba schůzku s terapeutem. Trápení se cizím lidem svěřují mnohem lépe, věřte mi.