Do čtyřicátých narozenin vám ještě pár let zbývá a bojíte se tohohle milníku, protože pak už to prostě nebude mládí, ale střední věk? Nebojte se. A přečtěte si dvanáctero, na které se můžete těšit.

1. Budete si jistější sami sebou

Skvělá věc! Přestane vás zajímat, co si o vás a vašich činech myslí ostatní lidé. Že se to ostatním moc nezdá? Jejich věc. Můžete si vyslechnout spoustu dobře míněných rad a úplně s klidem je ignorovat. Vy už totiž znáte svou hodnotu, víte, co chcete, a nenecháte ostatní, aby vás rozhodili.

Zjistíte, že se najednou dokážete úplně snadno pro něco rozhodnout nebo to zavrhnout, zatímco před deseti lety byste zoufale váhali. Zároveň víte, že i když něco nedopadne nejlíp, můžete to prostě zkusit jinak. A ještě jedna věc – dost možná se budete moci začít spoléhat na svoji intuici.

2. Věk je opravdu jen číslo

Když vám bylo dvacet, nejspíš jste si mysleli, že čtyřicetiletý člověk je prostě starý, že jeho život už je jen nuda a šeď. Ve čtyřiceti se ukáže, že v mnohém dvacátníkům stačíte, ba že nemáte nějak zásadně méně energie než oni, mnohdy dokonce více. Můžete se smát stejným věcem jako vaše dospívající děti, dívat se na stejné seriály, poslouchat stejnou hudbu. Nebo se můžete klidně začít věnovat nějakému koníčku, který jste roky odkládali.

3. Dokážete se snáze vyrovnat s chybami

Nikdo není dokonalý, tedy ani vy ne. Všichni děláme chyby, a tak i vy jste nepochybně někdy vsadili na špatné lidi, rozhodli se pro nevhodnou práci nebo třeba unáhleně koupili nábytek, který se vám vlastně vůbec nelíbil.

Po čtyřicítce se s takovými omyly dokážeme mnohem lépe vyrovnat, aniž bychom se je dokola snažili popřít, ospravedlnit a styděli se za ně. Svět neskončí, když si je přiznáme, ale mnohé z nich dokážeme lépe než dřív napravit.

4. Znáte sami sebe

Teď už víte, co se vám líbí a co ne, co vás štve a co vás naopak činí šťastnými. Znáte svoje slabá i silná místa, je vám jasné, jak v určitých situacích zareagujete a můžete se na to snáze předem připravit nebo tomu předejít. Zároveň si jasnozřivěji než dříve uvědomíte, že některé vzorce svého chování musíte prostě změnit, a přestanete si například hledat stejné typy mužů, s nimiž jdou vztahy po čase do kopru.

5. Upřímně přiznáte, když něco neumíte

Určitě jste někdy – třeba v zaměstnání – předstírali, že rozumíte něčemu, o čem jste neměli ani tušení. Všichni jsme někdy tvrdili, že jsme četli knihu, kterou jsme ale ani neměli v ruce, tvářili jsme se, že jsme viděli populární seriál, ačkoli jsme to ani nezkusili. Nikdo nechce být mimo. Ale ve čtyřiceti už to neplatí, už necítíme takovou snahu zapadnout a nevyčnívat.

6. Pečujte o sebe každý den

Život není vždy snadný, existuje spousta stresujících záležitostí, povinností, věcí, které prostě musíme zvládnout. V mládí často jedeme bez relaxu, po čtyřicítce už to bez něj nepůjde. Zatímco kolem třicítky nás pohltila práce, budování domova, výchova dětí nebo třeba cestování a budování kariéry, teď bychom měli o to víc pečovat o sebe. Měli bychom na to mít více času díky tomu, jak děti rostou a naše vztahy zrají nebo se třeba rozpadají, což je někdy nakonec také posun k lepšímu.

Myslete na sebe každý den, péče o sebe se skládá ze spousty maličkostí, které prospívají naší fyzické i duševní stránce.

7. Dávat se na první místo není sobecké

Zejména ženy často dávají přednost druhým, některé se skoro až obětují třeba při péči o rodinu. Zároveň jsou to častěji ženy, kdo řeší péči o stárnoucí rodiče. Pokud tohle všechno neděláme ze všech sil, máme výčitky, že se dost nesnažíme. O to větší, když náhodou uděláme něco pro sebe – a po čtyřicítce by nám mohlo dojít, že na tom není vůbec nic sobeckého. Je naopak jedině dobře, když budeme pečovat o sebe, umožní nám to zároveň dělat více pro ostatní, budeme vstřícnější, laskavější, soucitnější a velkorysejší.

Takže učme se říkat ne, odpočívat a upřímně říct, pokud nám něco nevyhovuje.

8. Přestanete se neustále porovnávat s ostatními

Troufáme si tvrdit, že vám s věkem, třeba právě s tou čtyřicítkou, dojde, kolik času a energie jste nesmyslně věnovali tomu, že jste se neustále s někým porovnávali. Zároveň jsme svůj život posuzovali podle toho, co nám o něm kdo řekl, nebo dokonce podle toho, co by někdo říci mohl. Ve středním věku s úlevou zjistíte, že už tuhle potřebu nemáte, protože dobře víte, že i kdybyste dělali všechno stejně jako někdo jiný, dopadne to odlišně, protože každý člověk je jedinečný.

9. Dobré vztahy jsou jediné, které stojí za to udržovat

Pečujte o své vztahy, nejen s partnerem, ale i s dětmi, přáteli, příbuznými. Ale jen o ty, které za to stojí. Vykašlete se na falešnou romantiku, na přátele, které sice znáte už od jeslí, ale kteří se s vámi jen hádají a s nimiž vás setkání málokdy skutečně potěší, najděte odvahu ukončit nefunkční manželství. Potřebujete jen vztahy, které vás činí šťastnými, inspirují vás a v nichž je láska nebo hluboké přátelství.

10. Není čas ztrácet čas

Kolem čtyřicítky si člověk začne uvědomovat, že jeho život jednou skončí. Připomíná nám to třeba fakt, že my sami nebo naši přátelé začínáme stále častěji přicházet o rodiče. Času máte možná ještě hodně, ale ubývá, a proto už není namístě některé plány odkládat a říkat, že časem, jednou, až se to bude hodit, se k tomu dostanete. Některé lidi to dovede k jakémusi sebehodnocení a bilancování dosavadního života, kdy se rozhodují, čemu se budou nadále věnovat, s čím případně začnou a čím už se nadále zabývat nebudou.

11. Někdy je snazší věci změnit než na nich lpět

Mnohdy udržujeme nefunkční vztahy, protože si myslíme, že bez nich bude všechno ještě horší. Snažíme se udržet si práci, v níž náš přitom všechno stresuje. A přitom by se mohlo ukázat, že bude sice náročné třeba opustit partnera, který nám ubližuje, ale nakonec pocítíme úlevu. Stejně jako když ukončíme přátelství s někým, kdo nás jen využívá. Se změnou práce to může být také tak.

Když sebereme odvahu a do věcí řízneme, bude to bolet, ale umožní nám to jít dál. Mimochodem, týká se to i dospívajících dětí, které nechceme pustit do světa, umožnit jim, aby bydlely samy. Zkuste to.

12. Neexistují žádná životní pravidla

Tohle je možná ze všeho nejdůležitější. A bylo by skvělé, kdyby nám to někdo řekl ještě dávno předtím, než to sami zjistíme právě někdy kolem čtyřicítky. Jasně, musíte dodržovat zákony a platit daně, ale jinak?

Neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, že se člověk musí vdát nebo oženit, a že to dokonce musí být do nějakého věku. Nemusíte mít žádné děti, můžete mít jedno nebo třeba čtyři. Můžete si koupit dům na hypotéku, ale klidně můžete napořád žít v nájemním bytě. Nemusíte budovat zářnou kariéru, klidně pracujte v neziskovce. Všechno je v pořádku, pokud to tak chcete.

Jedinými pravidly, podle kterých musíte žít, jsou pravidla, která si stanovíte sami.