Než jsme se potkaly u natáčení podcastu, měla jsem příležitost se začíst do Abhejaliny knihy Dokud voda neskončí. Když jsem ji otevírala, věděla jsem, kdo Abhejali je a čím se proslavila i v zahraničí, ale plavání není zdaleka všechno, co tahle mimořádně inspirativní žena zvládla. Na kontě má ultramaratony, několikadenní běhy a dokonce i triatlon z Doveru do Prahy: za sedm dní a 12 hodin překonala 33,5 km přes La Manche, 895 km na kole napříč Evropou a 182 km běhu z Chebu do Prahy.

Bez zajímavosti rozhodně není ani to, že Abhejali není profesionální sportovkyní s vyvinutou muskulaturou, ale drobná a neuvěřitelně pohodová žena, která se živí svým občanským zaměstnáním a sportovním výkonům věnuje svůj volný čas. Ještě zajímavější je pak i to, že její trénink má i duchovní základy. Patří totiž k týmu Sri Chinmoy Marathon Team, což je uskupení provázané s duchovním učitelem Sri Chinmoyem, jehož hlavním motivem je hledání vnitřní síly a překonávání sebe sama na cestě za svým lepším já.

Abhejali se rozhodla pro život mnišky následující učení Sri Chinmoye, kterému vděčí i za své křestní jméno. V překladu znamená „jasná voda“ a jeho kouzlo umocňuje fakt, že když ho přijímala, o plavecké kariéře ani nesnila. Plavala sice od dětství, ale první úspěchy na cestě překonávání sebe sama zaznamenala na poli běhu. Je nesmírně úsměvné číst, jak se z holky, která sotva uběhla pár kilometrů, stane žena, která uběhne vzdálenost z Chebu do Prahy nebo absolvuje několikadenní ultramaraton.

Její příběh tak trošku připomíná ženskou verzi Emila Zátopka. Když už se rozběhla, nebylo to špatné. Přidávala trénink, uklízela v hlavě a naučila se překonávat hlavně limity, které si sami tvoříme. Uběhnout maraton? 42 km? Bláznovství. Když si to ale rozdělíte na vzdálenost nebo časový interval, který jste schopní zvládnout, pak to zvládnete. Je libo čtyřikrát hodina běhu nebo čtyři odběhnuté desítky? To už tak destruktivní není.

Nástrojem, který jí skutečně pomohl krotit své myšlenky a tím i obavy, jsou pravidelné meditace, se kterými dnes šestačtyřicetiletá plavkyně začala už v ranné dospělosti, v porevolučních devadesátkách, kdy si lidé meditaci nebo duchovní život spojovali spíš se sektami. Stejně jako vegetariánství. Její první kroky ve světě extrémních fyzických výkonů provázely diskuze o tom, co lze a nelze zvládnout bez masa.

Na to přišla řeč i během našeho rozhovoru: jak těžké je poskládat si jídelníček pro takový trénink a ještě bez masa? Abhejali mě zaskočí odpovědí, že důležitá je vyrovnaná strava a hodně ovoce a zeleniny. No a pak ta hlava, která se vás dřív nebo později zeptá, proč to všechno, panebože, děláte. V tu chvíli je důležité nevylézt z vody na doprovodný člun a na všechno se nevykašlat. Jednoduše jen vypnout, dávat ruku před ruku a plavat, dokud voda neskončí.

Musím se zeptat, jestli by kanál La Manche mohl přeplavat každý, nebo je to pro zkušené plavce. „Jsou tam k vidění různé plavecké styly, není to závod na 100 metrů, kde musíte být rychlí, aby vás do nějakého závodu vůbec pustili. Ta nejpomalejší přeplavba trvala nějakých 27 hodin, takže pokud vydržíte teplotu vody a dokážete plavat, dokud se tam nedostanete, tak nemusíte nutně být rychlí. Když má někdo takový sen, takový cíl, a samozřejmě se pak věnuje i přípravě, kdy se naučí dobře plavat, tak si myslím, že to je zrealizovatelné,“ slibuje Abhejali Bernardová, desátý člověk, čtvrtá žena a první obyvatel státu bez vlastního moře, který zvládl pokořit Oceans Seven.

Tenhle inspirativní rozhovor si nenechejte ujít, i když vás extrémní sportovní výkony vůbec neberou. Posouvání vlastních hranic je chytlavé a dá se aplikovat v mnoha životních situacích.

Zdroj: