Zkuste se schválně lidí kolem sebe zeptat, v čem nejsou moc dobří. Pravděpodobně vám každý vyjmenuje hned několik věcí. A teď to zkuste se silnými stránkami, s věcmi, v nichž si věří. Pravděpodobně nastane ticho. Dost možná to máte stejně.

Proč jsme si tak jistí svými slabostmi a naopak nejistí, pokud jde o naše silné stránky? Vysvětlení není složité, máme tendenci se zaměřit spíše na negativní věci, nahlížet kriticky na ostatní i na sebe. Spíše tak dokážeme mluvit o tom, co se komu – ať už nám, nebo našim přátelům – nedaří, než abychom hovořili pochvalně.

Stává se to i ostatním. Asi každý z nás zažil nějakou poradu, na které šéf prohlásil něco ve smyslu: „Nebudeme se zdržovat tím, abychom rozebírali naše úspěchy, ale pojďme se podrobně zabývat tím, co můžeme dělat lépe.“ Myslí to dobře, ale popravdě, je to trochu demotivující, a navíc to jen posiluje vědomí, že by člověk měl být k sobě i k okolí především kritický.

Čepice v autě

A když se sejdete s přáteli nebo rodinou, bavíte se o ostatních, co tam zrovna nejsou, s obdivem, nebo spíše řešíte, co se jim zase nepovedlo nebo jaké faux pas způsobili? Zažíváme to i v rodině – člověk třeba vypere, pověsí a uklidí čtyři pračky prádla, jen nedošlo zrovna na partnerovy džíny a jediné, co zazní, je kritika ohledně nich. Podobně partner odveze dva potomky na dva různé tábory, zabere mu to spoustu času, ale dozví se akorát, že to udělal špatně, protože jedno dítě zapomnělo čepici v autě.

Pojďme tohle nastavení změnit a naučit se vidět na věcech především to pozitivní. Je dobré uvědomit si, že vaše silná stránka neznamená jen to, že jste v něčem dobří nebo že máte potenciál v něčem dobří být. Obvykle je to zároveň věc, v níž můžete být užiteční nejen sobě, ale i svému okolí.

Neptejte se sebe, ptejte se ostatních

Je dobré si při tom uvědomit jednu věc – my sami jsme v odhalovaní svých silných stránek překvapivě špatní, prostě nám to nejde. Když už se o to snažíme, míváme tendenci se nad tím alespoň zamyslet, ale často dospějeme k něčemu, co tak úplně neodpovídá skutečnosti. Sami sobě zkrátka nejsme dobrými soudci.

Daleko lepší je získávat tyhle informace z okolí, od ostatních lidí, protože ti mají dostatečný odstup a nadhled, jen je musíte poprosit, aby byli upřímní. Buď můžete jejich názory na to, v čem jste dobří, sledovat průběžně, nebo k tomu lze přistoupit hodně systematicky.

Vyberte deset různých lidí, tak aby mezi nimi byli členové rodiny, kamarádi i kolegové či třeba vaši koučové, a poproste je, aby každý z nich sepsal tři věci, v nichž jste podle nich skvělí. Pravděpodobně se v mnohém shodnou, i když třeba nepoužijí úplně stejná slova. Ale dá se předpokládat, že vás vystihnou dobře a vy tak budete mít s čím dále pracovat.

A teď pozor, ještě jedno překvapení. Nejspíš si myslíte, že byste se měli vrhnout na zlepšování svých slabin, o kterých sami dobře víte, ale to by byla chyba. Přednost by mělo dostat úsilí napřené do zlepšování toho, v čem jste dobří. Protože to jsou oblasti, v kterých máte velký potenciál a v nichž můžete vesměs být ještě výrazně lepší.

Připusťte si zároveň, že úplně ve všem dobří nikdy nebudete. Je naprosto v pořádku, že vedle silných stránek máte i ty slabé. Můžete si svoje silné stránky sepsat a přidat k nim, čeho dalšího díky nim chcete dosáhnout. Dobrým nápadem je mít na to plán, který může zahrnovat třeba účast na kurzech a školeních či změnu zaměstnání, můžete si naplánovat také práci v charitě a podobně.

Zdroj:

https://www.databazeknih.cz/knihy/emocni-inteligence-56127