Musíte si ten čas – který bude jen váš - prostě sami udělat, a to bez ohledu na to, že máte každý den úplně plný rozvrh a nevíte, kam dřív skočit. Na tom se shodují všichni, kteří to dokázali. Nikdo vám totiž jen tak neřekne, že si teď můžete vzít hodinu pauzu.

„Anebo jo, ale v momentě, kdy už je skoro pozdě. Můj muž mi dokáže nabídnout, že uvaří a naplno se postará o děti v momentě, kdy už skoro brečím, podlamují se mi nohy únavou a bolí mě žaludek při pomyšlení, jak velké jsou moje pracovní resty. V takový moment ale dokážu jediné, svalit se do postele a usnout,“ popisuje takový krajní moment Brňanka Beáta. Když se za pár hodin probudí, připadá si trochu jako po flámu a je na sebe naštvaná, že takhle získaný čas nevyužila líp.

Takže tudy ne. Přesně takovým momentům ale chcete předejít. Chybou je i to vyčítat si čas, v němž se chcete nějakým způsobem věnovat sami sobě. Je to nutné, a pokud vás to přesto svádí k výčitkám, berte to tak, že ho potřebujete proto, abyste se zase mohli věnovat ostatním nebo práci.

Přečtěte si pár tipů, které se lidem osvědčily.


„Stačí mi i jen deset patnáct minut denně, ale musí to stát za to. Obvykle mi to vychází na večer a musí to být vážně denně. Vždycky si sepíšu, co musím další den udělat a zařídit, včetně třeba toho, že si chci zajít na kafe s kamarádkou. A pak medituju, což stojí za to se naučit. Jsou na to docela šikovné aplikace. Když tohle vynechám, mnohem hůř spím.“

Daniela. 38 let

„Moje jsou neděle. Nenařizuju si budíka a děti mě nesmí budit. Čtu si, cvičím, dívám se na seriály. Za to s nimi pak – když to jde, samozřejmě – chodíme na oběd někam, kde to mají rády. Někdy vymyslí, že si dáme párek v rohlíku a pak půjdeme někam na výlet. Nedělní jídla venku už se stala naší tradicí a pro mě bonus v tom, že nemusím vařit. Když se vrátíme, je neděle zase moje, miluju podvečerní vanu.“

Kamila, 45 let



„Já se nabíjím v autě. Moje práce a péče o rodinu mi bohužel neumožňuje vynahradit si každý den pravidelně čas ve stejnou dobu, ale zjistila jsem, že k tomu dokážu skvěle využít čas, který tak jako tak musím strávit v autě. Ráno většinou poslouchám zprávy nebo podcasty, ale navečer cestou domů rádio po deseti minutách vypnu. Zbytek cesty, něco kolem půl hodiny, strávím tím, že do hloubky přemýšlím o něčem, co aktuálně řeším, ať už v práci nebo třeba se školou dětí. Rozeberu si to v duchu ze všech stran, většinou najdu nějaké východisko a to mě uklidní. S rodinou jsem se dohodla, že mi v tuto dobu nebudou volat.“

Gábina, 41 let

„Pro mě je zázrakem fyzioterapie. Miluju masáže a objednávám se na ně alespoň dvakrát měsíčně, a když to vyjde, i jednou za týden. Nelituju peněz a času, vždycky si připadám jako znovuzrozená. Vyplatilo se najít fyzioterapeutku, která se mě pořád na něco nevyptává a nemluví, takže můžu zavřít oči a přemýšlet si o svých věcech. S mobilem odloženým v kabelce, vypnutý zvuk je samozřejmostí.“

Irena, 33 let


„Mně pomáhá příroda, kde jedině dokážu vypnout a odpojit se od všeho, co na mě neustále doléhá a co musím dokola řešit. Miluju vycházky s přítelkyní, ale taky denně chodím ven sám, i kdyby to mělo být jen na půl hodiny. Pracuju doma, i když zrovna není pandemie a musel se naučit se k tomu dokopat. Čas od času vyrazím na celodenní sólo výlet do kopců. Žiju z toho pak neméně další týden.“

David, 39 let