Je to skutečně osobnost bývalého partnera, nebo něco jiného? Pokud nám vztah například sytí potřebu bezpečí, stability nebo potvrzení naší hodnoty, vlastně se nám stýská po pocitu spojeném s tím, co pro nás vztah reprezentoval. A vůbec nejde o partnera jako takového, ale o funkci, kterou pro nás ve vztahu plnil. Chybí nám pocit zamilovanosti, to, že nás někdo ochraňoval nebo nám dodával klid či větší sebevědomí.
Jak píše web Psychologie, toto odlišení je velmi důležité, jelikož nám pomůže konkrétněji se zaměřit na uvědomění, co nám vztah přinášel, a můžeme začít hledat cesty, jak si to vybudovat ve svém životě nezávisle na partnerovi. Stává se totiž, že nerozlišujeme, zda nám chybí skutečný člověk nebo nějaká z těchto kvalit. Záleží tedy, jestli opravdu truchlíte nad svým bývalým nebo ztrátou pocitu a identity, kterou jste ve vztahu měli.
On je ten jediný. Opravdu?
Příběh Lindy (38) uvádí web Psychologie. Nejdříve byla šťastná, když potkala Tomáše. Někoho, kdo o ni vážně stojí a je s ním možné budovat vážný vztah. Sestěhovali se do společného bytu, plánovali svatbu, kterou však museli kvůli pandemii dvakrát odložit. V posledních letech vztahu se objevily problémy, které spolu nedokázali nebo spíše neuměli řešit. Vázla komunikace, vzájemný respekt a snaha o pochopení pohledu toho druhého.
Linda se však vztah snažila vší silou udržet. Naprosto v něm ztratila svou osobitost, jelikož se Tomášovi neustále a ve všem přizpůsobovala, aby byl klid a aby se mu zavděčila. Ať udělala cokoliv, Tomáš to hodnotil jako špatné a nedostatečné. Systematicky zadupával její sebevědomí.
Přes všechny neshody a nepěkné chvíle, které ve vztahu prožívala, Tomáše stále milovala. Velkou motivací také byla naprosto děsivá představa toho, že by byla znovu single, navíc pár let před čtyřicítkou. Věřila, že pokud se budou oba snažit, je možné jejich vztah vzkřísit. Napětí a vzájemné neporozumění však začalo být neúnosné. Po sérii vyhrocených situací a bolestivých hádek se rozešli.
Linda se bezprostředně po rozchodu cítila dobře. Ulevilo se jí, protože už nemusela snášet dusivou dynamiku a atmosféru vztahu, která ji velmi vyčerpávala. kritiku…
Postupně jí však začal Tomáš chybět. Dostavil se klasický po rozchodový stav, který je přirozenou reakcí na prožitou ztrátu a jehož intenzita postupem času slábne a odeznívá. Linda se však paradoxně cítila hůř a hůř. Místo aby se její psychika postupně narovnávala, propadávala se do stále větší melancholie.
Připadala si úplně k ničemu, její sebevědomí bylo na nule, bez Tomáše se cítila bezprizorně a postupně sama sebe utvrzovala v přesvědčení, že už si nikdy nikoho nenajde. Trpěla úzkostmi, depresivními stavy a nespavostí. Upnula se k myšlence, že Tomáš je ten jediný muž, se kterým může být, a že si rozchodem zničila život.
Cítila se extrémně sama a jako jediné možné řešení, jak se těchto nepříjemných pocitů zbavit, viděla návrat k Tomášovi. Začala toužit po ztraceném vztahu a naprosto zapomněla, jak mizerně se v něm cítila. Získala přesvědčení, že jedině s Tomášem bude její svět a život zase v pořádku.
Vztah s představou
Všichni víme, že rozchody mohou být neuvěřitelně bolestivé. Samozřejmě je téměř nemožné, aby byl rozchod snadný, ale existují alespoň některé strategie, které vám mohou pomoci tento proces trochu usnadnit a případně vám pomoci lépe se připravit na to, abyste se správně a zdravě rozhodli. S postupujícím časem totiž přichází vzpomínkový optimismus a máme přirozenou tendenci to nepříjemné zapomenout a vytěsnit a v popředí zůstává to dobré. To, co nám chybí, ale není partner, nýbrž jen představa o něm. Kdyby se člověk do vztahu vrátil, tak ho staré problémy zase doženou. Proto se někteří lidé scházejí a rozcházejí na několikrát a točí se v kruhu ideálu a reality.
A co radí odborník?
Pokud jsou naše sebevědomí a sebehodnota postavené na potvrzení partnerem nebo vztahem, po rozchodu je velice důležité zaměřit se právě na jejich budování bez návaznosti na partnera. Zvědomovat si, že naši hodnotu neurčuje přítomnost partnera nebo vztahu, ale my sami.
„Po odchodu partnera zůstává v našem životě díra.Truchlíme. Chybí nám, vidíme ho všude, na všech místech jsme byli s ním, téměř všechny vzpomínky „když tenkrát“ jsou spojené s partnerem…,“ vysvětluje v online poradně psychiatrička Alena Večeřová Procházková.
Truchlení je do určité míry zdravé, ale pokud nás v životě omezuje a nejsme schopni fungovat, je načase to změnit. Procházková radí, hlavně se neuzavírat ve své ulitě a budovat kolem sebe síť vztahů. Zaplnit prázdné místo mindfulness, jógou, čímkoliv, co vás bude jen trochu bavit a kde budou lidé. Pokud nic nepomáhá, je zde pořád možnost začít s terapií. Zároveň všechno má svůj čas. „Jedna indická filozofie věří, že všechny buňky v těle se po sedmi letech mění, takže přijde čas, kdy budete mít v těle všechny buňky, které s vaší manželkou nebudou mít nic společného, a pak se uvidí, jak s tím naložíte,“ uzavírá lékařka Procházková.
Zdroj: Redakce, Psychologie
