Jak řešit konflikty? Naučte se naslouchat

Rozhovory na pracovišti, ale i v rodinách často připomínají ping pong, spíš než efektivní spolupráci. Není divu, že emoce bouchají o sto šest. Pokud druhému nedám prostor vyjádřit, co skutečně cítí, ani sám nedostávám prostor se projevit, z dlouhodobého časového horizontu nutně dochází k neporozumění, sebepotlačení, které časem snadno eskaluje v hádky nebo odcizení. Ať už jde o skryté pasivně agresivní jednání, nebo otevřený konflikt, cestou, jak z něj ven, je podle komunikační lektorky Radky Schillerové aktivní naslouchání. „Aktivní naslouchání je dovednost, kterou by měl umět každý. Dozvíme se spoustu věcí, které bychom na začátku, pokud bychom šli do konfliktu, třeba vůbec nezjistili. Měníme své názory, postoje i způsob, jak se dívám na toho druhého,“ míní Radka.

Naslouchat druhému člověku je podle ní první účinná prevence konfliktů. Ale i první krok, jak efektivně řešit spor. „Když se podíváme na konflikt, tak jak ho řešíme teď? Za prvé ho bereme jako boj. Vyhraji já, nebo vy. Ubouchám vás argumenty a svou pravdou, nebo podlehnu? Kdo bude vítěz a kdo poražený? Konflikt bereme jako boj. Kolikrát nám je nepříjemný, nechceme do něj jít,“ říká Radka. Existuje ale ještě jiný způsob, jak se dívat na konflikt.

Konflikt jako příležitost

Americký psycholog a průkopník v oblasti komunikačních dovedností Thomas Gordon mluví o konfliktu jako o příležitosti. „Jak učil Gordon, když ve vztahu máme nějaký konflikt a vyřešíme ho konstruktivním způsobem, efektivně, může nás to dále posunout a posílit náš vztah. Bude docházet k mnohem menším nedorozuměním. Něco vyřešíme a posuneme se dál. Takže konflikt není o tom, jestli vyhraju já, nebo vy, ale my dva budeme mít bližší vztah a někam se posuneme,“ říká Radka Schillerová.

Abychom mohli konflikt takto řešit, je důležité se rozhodnout vědomě pro to, že dám druhému prostor, budu mu aktivně naslouchat. Díky komunikační technice aktivního naslouchání (viz box níže) mohu pochopit, co druhý prožívá, co se v něm odehrává, proč se chová tak, jak se chová, a co ho k tomu vede. „Tím můžeme zjistit, kde je základ problému a spouštěč konfliktu. Aktivní naslouchání je vlastně takové loupání slupek cibule, kdy se postupně dostáváme k tomu gros, základnímu problému. Když si vyslechnu druhého člověka, on se pak cítí dostatečně vyslyšen, já pak mohu říct, hele a já to mám takhle…,“ sděluje své zkušenosti lektorka Radka. Pak přichází na řadu druhá strana, která právě aktivně naslouchala, a role se prohazují. Díky vzájemnému vyslyšení pak společně, protože se právě takto vyslechnete, můžete hledat nějaké společné řešení, které vám bude vyhovovat.

Když naslouchá jenom jeden…

Takto ideálně to v běžném životě samozřejmě nefunguje. Dobrá zpráva ale je, že nemusíte čekat na to, až aktivně naslouchat začne váš protějšek. Můžete začít sami, i to bude mít užitek pro oba a účinek na zmírnění konfliktu. „Určitě stačí, alby naslouchal jen jeden. Ideální by samozřejmě bylo, aby se zapojili oba. Ale nejsme v ideálním světě a možná kdyby celý svět takto komunikoval, tak by nebylo tolik konfliktů, ale stačí i ten jeden. Dynamika průběhu konfliktu bude určitě jiná, když já, jako naslouchající, tam dám prostor,“ říká Radka.

A proč bych se měla snažit já, když druhá strana na to kašle?

Když se nám podaří v napjatých situacích odstoupit od emocí a iniciovat aktivní naslouchání, můžeme leccos získat. Zamyslete se nad tím: Co provází všechny konflikty? Je to nedorozumění a nepochopení. „Každý máme nějaký svůj specifický pohled na svět. Na svět se díváme přes své tzv. filtry, které jsme získali výchovou, z prostředí, ve kterém jsme žili, od lidí, kteří o nás pečovali nebo s námi interagovali. A my se díváme neustále přes tyto filtry, ale nejsme schopni se podívat i přes filtry toho druhého člověka.“ Právě rozdílné filtry jsou zdrojem konfliktů a nepochopení.

V knize Naslouchejte ukazuje její autor Carnegie příklad, jak takové filtry fungují v praxi. Manželský pár přijede na dovolenou a přijde do hotelového pokoje, kde je krásná, prosklená stěna. Žena říká: „Jé, podívej, tady ten výhled na to široké moře, to je nádherné, úžasné!“ Muž se podívá a odvětí: „No ale tady nebudeme mít vůbec žádné soukromí. A to okno je strašně špinavé.“ Tento příklad ilustruje, jak se každý na tu stejnou situaci dívá rozdílnou optikou – přes svoje filtry. Zatímco žena má ráda svobodu, moře, výhled…, muž v dětství musel leštit s mámou okna a hrozně ho to štvalo. Už taková situace může být základem pro konflikt, pokud by žena reagovala slovy typu: „Ty si to nedokážeš užít, chceš mi to zkazit atd.“ Ale pokud se ta žena na situaci dokáže podívat optikou svého muže a řekne: „Tobě to teď připomnělo něco z dětství, protože vím, jak hrozně tě prudilo, když jste s mámou leštili okna,“ tak tím může svému muži pomoci snížit negativní prožitek. Jednoduše tak muž v tu chvíli ví, že jeho žena mu rozumí. Tento pocit dá muži prostor zklidnit jeho negativní reakci.

Aktivní naslouchání je pozvánka pro výstup ze své bubliny, každodenního snu, který žijeme pořád stejně, a můžeme si tak rozšířit obzory. Je to efektivní nástroj osobního růstu, který nám umožňuje se o lidech, které každodenně potkáváme, dozvídat nové věci. Život postupně začíná být větší zábava.

„Zpětné vazby ze seminářů jsou velmi pozitivní. Nejjednodušší a nejrychlejší výsledky pozorují maminky, když zkouší tuto komunikační strategii s dětmi,“ uzavírá Radka Schillerová.

Zaujalo vás téma? Poslechněte si podcast o umění naslouchat s lektorkou aktivního naslouchání Radkou Schillerovou.

Přihlašte se na kurz s Radkou Schillerovou Umění naslouchat.

Zdroj: Spokojené rodičovství