Kdyby to tak šlo rychle, bez hádek a zbytečných řečí. Bohužel, nejde, alespoň zpočátku ne. Překonejte chuť poslat potomky do háje a přestat vyžadovat od nich pomoc při úklidu a dalších nepopulárních činnostech. Protože domácí práce a pomoc rodičům k životu patří. Navíc je to investice do budoucnosti, ve finále totiž ušetříte čas a nervy hlavně sami sobě.

„Jako malá jsem nesnášela, když mi máma tvrdila, že si z uklízení můžeme udělat zábavu a užít si přitom samy sebe navzájem. Vždycky to totiž byla otrava. Já svým dětem klidně přiznám, že mě to nebaví. A zároveň s nimi mluvím o tom, že neuklízí kvůli mně, ale proto, aby se nám všem společně dobře žilo,“ popisuje svůj sympatický přístup moje kamarádka Karolína.

A pokud jde o to, udělat si z domácích prací přece jen zážitek, Karolíně se to osvědčuje, pokud je potřeba zabrat nad rámec denní nebo týdenní rutiny. „Když jsme se například rozhodli přebrat knihovny, kterých máme doma několik, byla to akce na celý víkend. A já na oba dny objednala jídlo domů, jednou pizzu a jednou čínu. Kdybychom si mákli, měli bychom asi hotové za půl dne, ale vlastně proč?" Když rodiče s dětmi narazili na nějakou zajímavou zapomenutou knihu, klidně se do ní začetli. Jediný deadline si dali do nedělního večera.

1. Začnete, dokud je to baví

Využijte toho, že děti chtějí být jako vy. V určitém věku začnou chtít pomáhat s krájením, s oplachováním nádobí nebo s vynášením odpadků. Nebuďte příliš opatrní, překonejte obavy a nechte dvouleté nebo tříleté děti nakrájet okurku nebo je pusťte po domě s pytlem odpadků. Ony to totiž zvládnou.

Smiřte se s tím, že květiny budou nejspíš přelité a voda všude kolem. Budete muset vzít s dítětem hadřík a ukázat mu, jak se to utře. Možná si říkáte, že sama byste to zvládla rychleji, snáze a bez zbytečného vysvětlování, "proč to musíme utírat". Bezpochyby.

Ale vaším cílem je naučit potomka, aby pomáhal a převzal za něco odpovědnost. A s tím mu v počátcích musíte pomoct vy. A ještě jedna drobnost: chvalte ho a mějte z něj radost.

2. Buďte přesní v zadání

Úkoly formulujte co nejkonkrétněji. Pod příkazem "ukliďte si ten bordel v pokojíku" si vy sami sice představíte přesně, jak to má vypadat, dítě ale ocení spíše větu: "Dejte knížky zpátky do knihovny a kostky do krabice." Stejně tak buďte konkrétní i s termíny – má to být hotové do večeře, květiny se zalévají ve čtvrtek a podobně.

3. Zaveďte systém odpovídající věku

Domluvte se s dítětem, co bude nadále jeho povinností: uklízet po sobě ze stolu, utírat prach, jednou týdně zalévat květiny. Připomínejte mu to a podporujte ho, aby vydrželo.

Můžete zavést například tabulku s rozpisy služeb na ledničku, poznámky v rodinném plánovacím kalendáři a podobně. Děti možná ocení, pokud si budou moci za splněnou povinnost nalepit nějakou samolepku.

Pokud chcete, aby si mákly nad poměry, slibte jim třeba, že si s nimi potom zahrajete nějakou deskovku nebo pustíte film. Starší potomky můžete motivovat i penězi, pokud například posekají celou velkou zahradu, proč ne?

Ale odborníci jinak nedoporučují, aby děti za domácí práce dostávaly peníze, vám za ně snad někdo platí? Děti se mají dané věci naučit, zároveň se mají učit odpovědnosti.

Co zvládnou?

Děti staré 2 až 3 roky

  • uklízet hračky do krabice
  • dávat špinavé prádlo do koše
  • doplnit zvířeti krmení

Děti staré 4 až 5 let

  • zalévat květiny
  • ustýlat postel
  • umývat některé nádobí
  • odnášet věci ze stolu
  • vytrhávat plevel ze záhonku

Děti staré 6 až 7 let

  • prostírat a uklízet stůl
  • vytírat podlahu
  • pomáhat vařit
  • hrabat listí nebo trávu
  • vynášet smetí