Dalo by se říci, že většina z nás odpočívat neumí. A že si dokonce často myslíme, že odpočinek je projevem lenosti, a proto jej vnímáme jako něco, co je potřeba si tak trochu vyčítat. To je samozřejmě nesmysl. Přesto se bojíme učinit z odpočinku součást našeho života kvůli obavě, že kvůli tomu ztratíme nad věcmi kontrolu. Jindy se odpočinku vyhýbáme proto, že nás nudí, nebo proto, že si v takových chvílích uvědomíme svou případnou osamělost a často na nás dolehnou různé negativní pocity, před nimiž jinak v práci a v životě jakoby neustále v poklusu utíkáme.
S mobilem v ruce? Ani náhodou
Můžete se také ptát, proč byste měli odpočívat, když pak na vás o to více dolehnou věci, které budete muset dodělat a zařídit. Nemluvě o tom, že vlastně ani moc nevíme, jak odpočinek vypadá – běžně za něj považujeme třeba prokrastinaci na mobilu, když jen tak surfujeme po internetu nebo hrajeme hry. Jenže tím si náš mozek neodpočine, naopak mu tak podsouváme další a další vjemy, které musí zpracovávat.
Dokonce ani spánek nemusí vždycky představovat způsob, jakým si nejlépe odpočineme. Jak to? Pokud jsme celé dny ve stresu, může být náš spánek podobně neklidný, ostatně stresový hormon kortizol se bohužel do těla vyplavuje i během něj.
Skutečným odpočinkem je stav, kdy jsou naše tělo i mysl v klidu. Což část z nás vůbec neumí a je potřeba se to učit krok po kroku.
Začněte hledáním pod povrchem
Pokud se podvědomě snažíte vyhnout tomu, abyste se zastavili a odpočívali, zkuste pochopit, co vás k tomu vede. Možná se vyhýbáte tomu, abyste se příliš zabývali sami sebou, protože pak byste například museli přemýšlet o něčem, co vám je nepříjemné. To samozřejmě není odpočinek, ale možná se k němu doberete, když tyto pocity rozklíčujete a případně začnete řešit, jak se jich zbavit – může jít třeba o vztah, který vás už neuspokojuje.
Možná je za vaší neschopností zastavit se něco jiného. Možná se bojíte, že pokud vypnete, bude to vaše okolí brát jako selhání – proč by to tak ale mělo být?
Bez odpočinku nás pohlcuje stres
Mnoho lidí žije ve stálém stresu, což způsobuje více než polovinu našich zdravotních potíží. A právě skutečný odpočinek nám může pomoci. Musíme se však naučit, že čas, který strávíme péčí o sebe, kam odpočinek nepochybně patří, je stejně hodnotný jako čas strávený kupříkladu prací.
Měli bychom pochopit, že neustálé odkládání úkolů je špatně, ale to, že nějakou pracovní věc přehodíme na zítra, abychom pro dnešek už vypnuli, je naprosto v pořádku. Nevyčítejte si to, beztak nikdy není možné mít všechno hotové.
Odpočívejte se záměrem odpočívat, zahrňte to do svého rozvrhu, a to pravidelně. Zároveň se naučte relaxovat v průběhu dne, po malých chvílích – i kdybyste si měli sednout na lavičku v parku při cestě ze schůzky na schůzku a věnovat se tam pár minut hlubokým soustředěným nádechům a výdechům. Zároveň se přitom soustřeďte na všechno, co vás obklopuje – materiál lavičky, zpěv ptáků, ševelení stromů. Setrvejte v přítomném okamžiku, i když vám budou myšlenky utíkat, vracejte se k němu.
Hledejte si svoje vlastní způsoby odpočinku, pro jednoho to může být vaření, pro jiného psaní deníků, pro dalšího popíjení kávy v době, kdy vychází slunce a všichni ostatní ještě spí, nebo třeba půlhodinka jógy.