Pouze jeden budíček
K prokrastinaci se velmi snadno propracujeme tak nenápadnou činností, jako je posouvání budíku, tzv. chorobný snoozing. Ač se to zdá jako naprosto neškodná věc, právě v ten moment, kdy zamáčkneme budík a posuneme ho o dalších 10 minut, svůj mozek učíme tomu, že posunutí termínu odevzdání práce, kterou jsme slíbili kolegyni, není vlastně žádný problém. Proč je to tak snadné? Naše chování ovládají dvě části našeho mozku – neokortex (racio) a limbický systém (emoce). Limbický systém byl ve vývoji mozku jako první, proto lépe ovládá neokortex, který je nejnovější částí mozku. Naše emoce vytvořená posouváním budíku bude chtít znovu do popředí i při dalších činnostech. Emoce jsou pro nás přínosné, ale musíme je umět regulovat, abychom se nestali jejich otroky.
Polykání žab
Ráno sedneme k počítači, a aby ten den nezačal tak negativně, nejdřív splníme to, co nás těší. Ta velká analýza na velkou poradu za týden ještě počká. V poledne si řekneme, že ji raději uděláme zítra, až budeme ráno svěží. Takto si to lze říkat ještě pár dní, ne víc. Lepší ale je všechny ty ošklivé velké žáby spolknout hned ráno – a celý den bude už jen lepší. Ano, někdy to jsou pořádné ropuchy. Ale právě takové nám zajistí, že zbytek dne už budeme jen potěšení z toho, co už jsme zvládli a že to máme za sebou.
Vytvořit si návyky
K tomu, abychom nezabředli v rutině a neprojížděli Facebook místo plnění povinností, je potřeba svou vůli neustále posilovat a cvičit. Stejně jako svaly. Pokud máme nastavený velmi volný režim a po Novém roce chceme uběhnout maraton, nejspíš to naše tělo úplně nezvládne. To samé platí pro vůli. Pokud ji neposilujeme, větších cílů nikdy nedosáhneme. K tomu, abychom si udrželi bdělost a efektivitu, je dobré dodržovat další, s prací zcela nesouvisející návyky. Něco nenáročného, k čemu si naše mysl nevytvoří averzi – třeba si dáme za cíl, že každé ráno vypijeme sklenici teplé vody s citronem. Ve chvíli, kdy tuto činnost zopakujeme dvacetkrát za sebou, si můžeme nastavit vyšší laťku, například před obědem 10 minut cvičení. Každý takový návyk posiluje naši vůli vydržet u počítače tak dlouho, jak je potřeba.
Hezky postupně
Už mistři japonských samurajů si osvojili tuto techniku. Nazývají ji kaizen. Jedná se o umění dosahovat vyšších cílů postupně krůček po krůčku. Kouzlo tohoto umění nespočívá v náročnosti, ale v pravidelnosti. Může se jednat o jednu minutu denně. Ano, přesně tak. Jedna jediná minuta denně, kdy si přečteme stránku v dlouho odkládané knize nebo vydržíme v jógové pozici. Lze si vybrat naprosto nenáročnou činnost, která ale přinese radost a uvolnění. Pokud nám dělá problém například ranní vstávání, nenařizujme si budík na 5:30, když se stejně vykopeme z postele až v 7:00. Nastavme si budík na 6:55 a postupně čas po minutě ubírejme. Ta jedna minuta nás krůček po krůčku dovede až k našemu cíli.
Pracovat z domova rozhodně není pro každého. Je to otázka morálky, na které se dá jednoduchými návyky zapracovat tak, že pak už nebude problémem nic. Naopak, možná se podaří víc, než se nám dosud zdálo.
