Mám ráda muže, protože jsou vtipní a mají větší nadhled. Ne nadarmo se říká, ženy se dívají pod nohy na zem (nejspíš proto, že tam zase někdo nechal ponožky) a muži vzhlížejí k obloze (asi z toho důvodu, že tam není nic k uklízení). Muži mají dar humoru a jsou emočně stabilnější, což mě jakožto člověku, kterému se mění nálada, co dvě hodiny, vyhovuje a je to inspirující.

Může ale opravdu existovat platonické přátelství mezi mužem a ženou? Dobře to je zdokumentované párem mladých filmařů z USA. Jesse Budd and Patrick Romero se ptají studentů na americké univerzitě, jestli může existovat čisté přátelství mezi mužem a ženou. Děvčata horlivě pokyvují hlavou, že ano. Muži se zálibně usmívají, protože ví své nebo v záchvatu upřímnosti rovnou tuhle možnost odmítají.

Já jsem vždycky patřila do té kategorie naivních dívek. A myslela si, že se se mnou kamarád vydává na nákup do obchodu IKEA a pomáhá mi složit novou postel, aniž by měl nějaký jiný úmysl a už vůbec nechce onen nový kus nábytku vyzkoušet.

Čekatelé neboli „kafíčkáři“

My ženy, co nejsme eroticky přitahované ke svým kamarádům si trochu naivně namlouváme, že oni to mají stejně. A opačně muži zase doufají, že by to jednoho mohlo klapnout, protože „přece i ženská chce někdy sex.“

Muž v přátelství se ženou bývá lovcem na delší trať, je to nazývám „kafíčkář-čekatel.“ Ten chodí s kamarádkou na kávičky, vínka, pomáhá i s IKEA nábytkem a zaujímá dlouhodobou strategii, kdy si na základě uzavření přátelství zvyšuje možnost přístupu k sexu. Což potvrzují slova i mé kamarádky (ano, mám kolem i pár žen), které jsem se ptala na její zkušenosti. „Mám takového kamaráda, chodíme spolu občas na kávu. Ale je mi jasné, že kdybych dala zelenou – což nedám – tak se mnou do postele skočí hned a radostně.“

Takže to vypadá, že přátelství mezi mužem a ženou je přetvářka nebo masochismus uvěznění ve „friend-zone.“ Respektive ženy se s muži přátelí, opačně už je to komplikovanější.

Před tím to nejde, potom už ano

Asi řada z vás bude namítat, že to vidím jenom černobíle a zrovna vy kamaráda nebo kamarádku máte. Jde to, ale má to svá pravidla. A tím hlavním, je, že musí zmizet ze scény sex.

Největší jistotou je, když je jeden gay. Odpadá riziko erotického napětí, nemíchají se do toho žádné pudy a může vzniknout opravdu hezké přátelství. Také to je možné „potom“.

Co jsem nezmínila je to, že většina mých mužských kamarádů pochází z původně ze vztahů. Pochopitelně to není tak, že bych se vytasila se zabijáckou větou: „Rozcházím se s tebou, ale můžeme zůstat přátelé.“ Nabízet přátelství někomu, kdo chce lásku nebo erotiku, je jako dávat chleba umírajícímu žízní. Ale většinou po letech, kdy už si každý žil svůj život, tak jsme k sobě lidsky našli cestu. Jak říkával můj otec, před „tím“ to nejde, „potom“ už ano. A také záleží na způsobu rozchodu nebo rozvodu, když po sobě metáte talíře a soudní spisy s účty od advokátů, cesta bývá složitější. Nota bene, že v přátelství jsem mnohem příjemnější tvor než ve vztahu, kdy jsem zmítaná emocemi a utloukám partnera nároky a výčitkami.

A hlavní roli hraje věk. Jinak je to, když je vám 20, 40 nebo 60. V pozdějším věku už se mění priority. Kromě toho, že je člověk zvaný častěji na pohřby než svatby a místo večírků obíhá lékaře, tak erotické fantazie ustupují už spíše těm gurmánským. A hlavně chce člověk klid. Já už vlastně netoužím po ničem jiném než po klidu a aby po mně nikdo nic nechtěl, takže se ze mě stává starej dědek (to mám z toho, že jsem se bavila víc s muži).

Tohle všechno se promítá do pojetí přátelství mezi muži a ženami, jakmile zmizí implicitní sexuální obsah, může nastat opravdové přátelství. A můžete vést v poklidu dlouhé rozhovory o nejlepší židli, z které vás nebolí záda. A víte, jak se říká dvoudobému manželství bez sexu? Přátelství.

Zdroj:

Autorský text