„Jste feministka?“ Možná se při dopovědi začnete různě vykrucovat v obavě, že vás odsoudí jako někoho, kdo nenávidí muže a pálí podprsenky. Ale vězte, že i když se v každém proudu najde ortodoxní část, která pak vytváří předsudky, můžeme být ženám, které v minulosti bojovaly za naše práva, opravdu vděčné. Takové negativní vnímání pramení ze zkreslení v médiích - nikoli z poslání hnutí, kterým je rovnost pohlaví v práci a doma.
Feminismus bojuje za stejná práva mužů i žen, ať se to týká platů v práci, celkového očekávání společnosti, kdy jsme stále v rigidním zajetí, že se žena stará o domácnost a děti a muž si chodí na golf. A asi v nejdůležitější řadě stojí v popředí téma sexuálního násilí na ženách.
Feminismus nám vybojoval možnost volit
Pokud se podíváme do historie, úplně prvotním akcentem, díky kterému se dostal feminismus do popředí, se stalo hnutí, které bojovalo za volební právo žen.
Významným podnětem pro boj za volební právo žen v Evropě byla první světová válka, během které mnoho žen muselo nahradit muže na frontě, staly se kvalifikovanými pracovními silami a zvykly si samostatně rozhodovat. Ženy zjistily, že mají na víc, než se jen motat v půvabné zástěrce po kuchyni a po skončení války už se jim zpět do podřízené role nechtělo. V našich končinách byl přelomový rok 1920, kdy se konečně ústavně ukotvilo, že ženy jsou politicky, sociálně a kulturně postaveny na úroveň mužům a náleží jim volební právo.
Vyhráno samozřejmě nebylo, protože se se ženami stále zacházelo jako s občany druhé kategorie. Což se začalo postupně měnit tím, že ženy dosáhly na antikoncepci a také si vybojovaly právo za rovnost příležitostí ve vzdělávání.
Vynášení odpadků není jen ženská práce
Mezitím ženy vedly i menší bitvy, které měly obrovský dopad. Mnoho žen ze střední třídy poprvé nastoupilo do zaměstnání a začalo tlačit na své manžely, aby se podíleli na domácích pracích a péči o děti. Definovaly sexuální obtěžování a začaly mluvit o pojmu souhlasu, sdílely své zkušenosti se zneužíváním, znásilněním a obtěžováním svobodněji než kdykoli předtím.
Od nemožnosti volit – a vlastně od toho, že s námi bylo zacházeno jako s majetkem, jsme se posunuly k možnosti stát se prvotřídními sportovkyněmi, vědkyněmi nebo úspěšnými podnikatelkami a za to tedy patří našim předchůdkyním dík. Je třeba si uvědomit, že plné rovnosti ještě nebylo dosaženo, ženy jsou stále diskriminovány v práci, protože se očekává, že ony se „obětují“ a budou se starat o děti, domácnost a dají své profesní seberealizaci vale. Stále existují skleněné stropy, co se týká odměňování. A v neposlední řadě tu máme generaci mužů, kteří byli maminkami vychování v „ mama hotelu,“ a místo partnerky často hledají pečovatelku, která se bude starat o jejich potřeby. Ženy stále jedou druhé směny, první v práci a druhou doma a nikomu to nepřidává divné. Vezeme se na vlně genderových stereotypů. Opět podpořené médii a bohužel i odborníky. Například sexuoložka Laura Janáčková bez uzardění ventiluje do éteru, že „když si chce žena udržet muže po 35, utáhne ho na vaření.“ Ani slovo o tom, co by měl dělat muž, aby si ženu udržel. Ano, pro mnoho žen je stále nejdůležitější mít muže a zalíbit se mu, je na prvním místě.
Feminismus tedy není přežitek a stále má svoji platnost, byť se mužům líbit nemusí, protože ohrožuje jejich patriarchální postavení. Ale dokud je vynášení odpadků a výchova dětí považována za ženskou práci a není ve společnosti oceňována, není to rovnost.
Zdroj: Lifee, Populationmmedia, Wikipedia
