Děti jako průvodci na cestě za lepším já
Premium
Zdroj: Shutterstock.com
Už jako malá jsem fungovala coby samostatná jednotka. Měla jsem ráda společnost a kamarády, ale velmi dobře jsem si vystačila i sama. Zabavila jsem se – sněním, svými úvahami a malováním vzdušných zámků. Puberta mě v podstatě minula, dospěla jsem do velké míry ve dvanácti letech, kdy jsem zažila jeden silný „aha moment“. A bylo hotovo. Dospěla jsem však jen částečně. Maturita života přišla až mnohem později než puberta. Spoustu životních souvislostí jsem začala zažívat a pozvolna chápat, přijímat a implementovat do života až ve chvíli, kdy jsem se stala mámou. A byl to doslova křest ohněm…
Já sama
Může se zdát, že máme svůj život pevně v rukou. Máme školu, později práci, bydlení, jsme samostatní, něco si uvaříme nebo koupíme, pak se vyspíme… Když to přeženeme na party, druhý den čelíme následkům. Když to přepískneme v posilovně, prostě si uděláme volný den. Je to v naší vlastní režii. Podlehneme klamu, že jsme v pohodě a nic nemusíme řešit. Anebo vlivem nedostatku tzv. pozitivního stresu, který by nás hnal kupředu, začneme problémy vyhledávat, vidět je i tam, kde v podstatě nejsou, vytvářet je. Aby bylo alespoň něco k řešení a téma k diskuzi… Klid před velkou bouří nedokážeme dostatečně ocenit.
Mimi šéf
