Alespoň jednou v životě zažije depresivní poruchu deset až patnáct procent žen a pět až deset procent mužů. Světová zdravotnická organizace uvádí deprese mezi deseti nejčastějšími příčinami nemocnosti.

Takže jde o poměrně častou potíž. Teď se navíc v souvislosti s pandemií ukazuje, že lidí potýkajících se s depresí bude ještě více, protože jde o dlouhodobě náročné období. Už loňská jarní, poměrně krátká a nijak devastující vlna koronaviru se pode údajů Národního ústavu duševního zdraví na psychickém zdraví Čechů a Češek podepsala. A teď je to ještě horší.

Nejhůře situaci zvládají lidé, pro které samotné dopady pandemie, například omezení pohybu a ekonomická nejistota, nejsou jediný a základní problém, ale připojují se k jiným okolnostem. Může jít třeba o potíže ve vztahu, zdravotní problémy nebo už předtím oslabenou psychiku. Do poslední skupiny patří i Hanka.

Když zase o takový problém nejde

„Od doby, co se čas od času potýkám s projevy deprese, a žiju proto jako na houpačce, jsem dost citlivá na to, když se někdo nechá slyšet, že má zase pěknou depku. Protože nejspíš vůbec neví, o čem mluví,“ říká pětatřicátnice Hanka z Prahy. Nikomu to nevyčítá, ale mimoděk vystihla fakt, že pojem depka se někdy používá ve významu deprese tam, kde ve skutečnosti o žádný takový problém nejde.

Jinými slovy, každý má občas špatnou náladu nebo se cítí smutný – řeklo by se, že má depku, ale nikoli opravdovou depresi.

„Smutek je normální lidská emoce, všichni jsme ji zažili a zažijeme znovu. Smutek spouští špatné zážitky, bolestivé události nebo zklamání. Jinak řečeno, máme sklon být smutní ‚kvůli něčemu‘. To také znamená, že když se změní okolnosti nebo se z věcí vzpamatujeme, smutek zkrátka zmizí. Deprese na druhou stranu žádný spouštěč nepotřebuje. Člověk trpící depresí může být objektivně bez problémů, přesto se ale cítí hrozně,“ upozorňuje na základní a pro někoho překvapivý rozdíl web psychologického centra Psychoterapie Anděl. Může se samozřejmě stát, že i u depresivních stavů se spouštěč najde, ať už je to zmíněná pandemie a s ní spojené obavy, nebo třeba rozchod.

Pozor na tyhle příznaky

Bohužel, odhaduje se, že až polovina lidí se k psychiatrovi nebo psychologovi s depresí nedostane. Navíc potíže netrvají u všech stejně dlouho, záleží na síle deprese – lékaři rozlišují tři stupně závažnosti. Zatímco u někoho i díky léčbě odezní po pár týdnech, neléčená deprese může trvat měsíce, výjimečně i roky. Může se objevit i deprese doprovázená psychotickými příznaky, jako jsou bludy a halucinace, mánie. To je již závažná a dlouhotrvající psychická porucha.

Lidé s depresí přitom na svůj stav a svoje potíže mohou reagovat různě – někdo jako by jen ztrácí schopnost prožívat radost, u jiného se mohou objevit myšlenky na sebevraždu, přičemž se nedá říci, že čím lehčí deprese, tím menší projevy. Je to individuální.

Je proto dobré vědět, jak vypadají příznaky skutečné deprese, a umět na ně reagovat, namístě bývá doporučení odborné pomoci. Tu lze získat i online prostřednictvím internetu, jen bývá často placená, protože odborníků na pojišťovnu je málo, a mívají proto velice dlouhé objednací lhůty.

  • skleslost
  • pokles energie, aktivity a zájmů – u těžké deprese nemůže pacient někdy ani vstát z postele, učesat se či oholit, může se však stát, že okolí ho má za líného člověka
  • snížení schopnosti radovat se (ahedonie)
  • poruchy koncentrace
  • snadná unavitelnost
  • snížené sebevědomí
  • pocity viny a bezcennosti – ty mohou nabývat u těžkých depresí až charakter bludu, kterému se říká mikromanický, kdy se dotyčný může vinit z různých katastrof, válek apod.
  • pesimistický pohled na budoucnost
  • poruchy spánku
  • snížená/zvýšená chuť k jídlu
  • hmotnostní úbytek/nárůst
  • pokles sexuální aktivity
  • myšlenky na sebevraždu – ty jsou velmi nebezpečné, zejména pokud o nich dotyčný hovoří, přemýšlí, jakým způsobem by to udělal, nebo se mu o tom zdají sny
  • úzkost a psychomotorický neklid