V kultovním filmu Matrix je jedna z klíčových scén, kdy tajemný Morpheus dává Neovi na výběr: Červenou, nebo modrou pilulku? Když Neo spolkne modrou pilulku, vrátí se zpět do pohodlného iluzorního světa Matrixu. Červená pilulka mu naopak otevře oči, aby viděl, jak vypadá skutečný svět. Neo si zvolil červenou… a závoj padá! Poznává, že žil ve falešné realitě. Všechno, co vidí, je iluze, která byla vytvořena proto, aby zastřela skutečnou pravdu, kterou nemáme poznat.
Popírání jako norma
Podle podnikatelů a zakladatelů iniciativy Rebels at Work Anji Försterové a Petera Kreutze stejně jako Neo i my máme v přeneseném slova smyslu každý den na výběr mezi červenou a modrou pilulkou. Když si vezmeme červenou, mohou se ukázat věci, které nechceme vidět. S červenou pilulkou procitáme. Vidíme nepřikrášlenou realitu, skutečný život, který se skrývá za vysněným světem.
Mnozí se právě přesně z tohoto důvodu rozhodnou pro modrou pilulku: Zavírají oči před tím, co nechtějí vidět, co je nepříjemné, bolestivé, co musí změnit a co se jim nehodí do jejich obrazu světa. Přijímají cizí názory za své, následují autority, jsou konformní, jdou s davem, místo aby byli zodpovědní sami za sebe, používali vlastní rozum a mysleli kriticky. Žijí v módu popírání všeho, co se jim nehodí do krámu. „Dělají to, protože je to jednodušší a cítí se tak bezpečněji. Protože s omezeným vnímáním je život bezstarostnější. Modrá pilulka je pohodlnější cesta, ale někdy právě proto také slepá ulička,“ píší Anja a Peter.
Spolkněte červenou pilulku
Právě v obdobích krize, kdy se staré pořádky hroutí, je podstatné pochybovat. „Pokládejte systematické otázky, nenechte se ukolébat většinovým myšlením, kriticky uvažujte, místo abyste se dívali na svět růžovými brýlemi. Je to pěkná fuška, hlavně proto, že musíte zpochybňovat své vlastní vnímání,“ radí, jak úspěšně překonat krizi, Anja a Peter. Konstruktivní pochybnosti podle nich pomáhají tomu, abychom o všem přemýšleli důkladně a samostatně, a ne jen něco papouškovali po ostatních. Je samozřejmé, že tato cesta není pohodlná. Se světem, který je (zdánlivě) v pořádku, totiž mohou pochybnosti pořádně zamávat.
Spolknout červenou pilulku je jednoznačně výstup z komfortní zóny. Vyžaduje od nás ochotu zamýšlet se nad sebou, svými navyklými vzorci myšlení a chování. Ovšem právě to jsme se ve škole nikdy neučili. Znamená to identifikovat nové skutečnosti, akceptovat je a v neposlední řadě podle nich jednat a žít. To se nestane náhodou, proto autoři knihy Krize jako příležitost radí: „Pořádně se dívejte. Neulehčujte si to. Nehledejte důkazy pro svou teorii, ale důkazy, které jí odporují. Je to náročné, nezvyklé a má to vedlejší účinky.“ Pokud se někdo rozhodne opustit bezpečí komfortní zóny a otevře se vidění světa jinýma očima, riskuje ztrátu iluzí a možná i přátel, partnera nebo stávajícího zaměstnavatele… Vrhá se do proudu změn a výzev. Z toho mají mnozí lidé strach. Právě to je ale jedna z cest, jak vyjít z krize jako vítěz.
Nové cesty vznikají tím, že se vyšlapávají
Kreativní myšlení a jednání najdeme podle Anji a Petera tam, kde vládne rozmanitost namísto jednotvárnosti, kde se podporuje individualita namísto konformnosti, kde mají lidé každý sám za sebe odpovědnost. Klíčem k tomu, jak využít krizi ke svému růstu, je podle nich změna zažitého myšlení. Opustit staré návyky znamená osvojit si nové. Tady jsou klíčové body, jak na krizi:
- Přestat pracovat jen podle striktních pravidel a začít se odpovědně sám rozhodovat.
- Přestat být kontrolován a začít se kontrolovat sám.
- Přestat myslet jen na to, že chci mít své jisté, a začít myslet experimentálně.
- Přestat se vyhýbat chybám a začít zkoušet nové věci.
- Přestat mít právo na odpor a začít mít povinnost odporovat.
- Přestat souhlasit a začít nesouhlasit.
- Přestat si nechat diktovat ostatními a začít se řídit sám podle sebe.