Biohacking je směr, který se snaží zefektivnit, vyladit, ‚hacknout‘ (od slova ‚hack‘ – vychytat, vychytávkou vyřešit) biologické funkce. Neustále vědomě posouvat výkonnost těla a mysli, překračovat domnělé hranice. Biohackeři na sebe aplikují poznatky vědy (např. doplňky stravy pro zlepšení paměti), ale i poznatky našich babiček (půsty) a starodávných kultur (meditace a dýchací cvičení). A pak neustále kontrolují a měří, co to s nimi dělá. Proto se pro tento směr v angličtině vžil i termín ‚quantified self‘, změřené já.
Měřit své biomarkery (tep, tlak, fázi spánku, mozkovou aktivitu atd.) nám umožňují technologické ‚hračičky‘, jako jsou chytré hodinky, náramky, prsteny a čelenky, se kterými chodíme sportovat, otužovat se, spát nebo meditovat. S dalšími ukazateli, jako je například hladina krevního cukru, vitaminů a minerálů, biohackerům pomáhají klinické testy.
Proč bychom ale, proboha, měli chodit do postele ověšeni high-tech udělátky? K čemu nám bude vědět, jakou máme při ranním běhu tepovou frekvenci nebo kolikrát se během nočního spánku dostaneme do fáze REM? Biohacker chce mít data o tom, jak jeho tělo funguje, jak reaguje na zlepšováky, nakopávače, ‚biohacky‘ a který z nich ho posouvá nejvíce. Chce vědět, co přesně s jeho tlakem, tepem a koncentrací dělá meditace, jak geneticky podmíněná dieta ovlivňuje složení jeho střevního mikrobiomu nebo jak se na hladině cukru v krvi podepíše delší spánek. Biohacker experimentuje, zkouší posouvat svoje biologické hranice, ale nespoléhá se jen na pocit, ‚co mu říká tělo‘. Chce data jako důkaz, vidět výsledky černé na bílém. Aktuálně nejznámější česká biohackerka Veronika Allister popsala, jak vypadá biohacking v praxi. „Zkoušíte na sobě různé experimenty a pozorujete, co s vámi dělají. Třeba co se stane, když změníte skladbu jídla, začnete brát doplněk stravy nebo se pár týdnů sprchujete studenou vodou.“
K hackování sebe sama se dostala před deseti lety po, jak to tak u biohackerů bývá, sérii vážných zdravotních potíží. Veronika tehdy žila ve Skotsku. Přes den studovala na aberdeenské univerzitě behaviorální ekonomii, po večerech obsluhovala v baru, po šichtě ještě stihla nějaký ten večírek, kouřila a pila. Tělo po čase zareagovalo na hektický a neudržitelný životní styl po svém. „Začala jsem trpět depresemi a zdravotními problémy. A zvykla jsem si, že je za mě řeší lékaři a prášky. Do toho jsem prakticky neustále měla zánět močových cest a denně brala antibiotika. Nakonec mi našli i nádor. Po každé sérii vyšetření a operací jsem se cítila ještě hůř a kolotoč začal znovu. Až jsem se jednou rozhodla, že na to zkusím jít jinak. Že převezmu zodpovědnost za své zdraví,“ svěřila se v rozhovoru.
Kam až můžu zajít
Nejprve Veronika sekla s kouřením i alkoholem. A když zjistila, jaké blahodárné účinky to má na její spánek a celkovou kondici, začala se zajímat, jak ještě sama může ‚vytunit‘ své zdraví a výkonnost. „Začala jsem na sobě testovat různé metody a postupně se zbavila únavy, depresí i zánětů. A řekla jsem si: Hm, kam až můžu zajít, kam se posunout? Od té doby mě to nepřestává fascinovat.“ Její nejoblíbenější metodou je práce s chladem neboli otužování. „Miluju ponory do ledových jezer a van. Zpětná vazba vašeho těla je okamžitá. Chlad vás okamžitě dostane do přítomnosti, zpátky k sobě,“ řekla časopisu Glanc.
Ráda také experimentuje s bylinami a různými druhy medicín, které navozují rozšířený stav vědomí – např. Iboga, Ayahuasca, Buffo Alvarius (první dvě jsou tropické rostliny, třetí sekret z ropuchy coloradské; mají halucinogenní účinky).
Když Veronika chtěla své biohackerské zkušenosti začít před šesti lety předávat tady v Česku, narazila na nezájem. Tehdy tady pojem biohacking znalo jen pár zasvěcených, reakcí ostatních bylo leda zvednuté obočí. A tak se pustila do psaní knihy ‚Hoř pomalu‘. Obsahuje spoustu biohacků (dýchací cvičení, meditační techniky, otužovací Wim Hofovu metodu, tipy na kvalitnější spánek). Způsob zaznamenávání pokroků, který Veronika v knize doporučuje, je prostý – pozorujte se a zapisujte si to do deníku.
„Spoustu věcí už třeba děláte: sprchujete se ledovou vodou, děláte jógu, ale nepozorujete se u toho. Biohacking je ale právě o pozorování a měření se. Mnoho lidí se tohoto trendu chytá, ale protože se neměří a nevnímají svoje tělo, tak si často ubližují. Jdou do toho po hlavě a přepálí to. Biohacking ale není o tom, přijít v ledovém jezeře o ledviny, ale o zodpovědné optimalizaci zdraví,“ upozorňuje.
Podle Vojtěcha Hlaváčka, absolventa biologie a jednoho z dvojice neurohackerů, kteří stojí za podcastem Brain We Are, je uvědomění pro biohacking klíčové. „Otužování, půsty… jasně, to už dělaly naše babičky. Ale teď poprvé v historii lidstva naše zdraví ovlivňujeme vědomě, protože díky vědě alespoň trochu víme, co se při tom v těle děje a jak ty techniky vychytat tak, aby měly co nejlepší dlouhodobý dopad na náš organismus,“ řekl nedávno Hospodářským novinám. A upozorňuje, že žádné ‚zlepšováky‘ nejsou dogma, na každého funguje něco jiného, a proto je tak důležité se pozorovat a ‚ladit‘.
Mozek jako plastelína
K neurohackingu, optimalizaci mozkových funkcí, se Vojtěch dostal během prvního zkouškového období, kdy se toho musel hodně naučit, ale pamatoval si málo. Začal proto zjišťovat, čím si paměť a další kognitivní funkce zlepšit. Tak narazil na bylinu Brahmi, která podporuje koncentraci. A taky na spolužáka Kryštofa Jarmara, kterého mozek a neurovědy fascinují zase z jiného důvodu. Kryštof na gymplu zažíval úzkosti a deprese a studiem biologie chtěl zjistit, co přesně se v mozku děje a jak to lze ovlivnit. „Mozek je plastický, ‚nasává‘ do sebe okolní vlivy a přizpůsobuje se jim. A této schopnosti adaptace se říká neuroplasticita. Jinými slovy, mozek si můžeme změnit. Pomocí různých technik ho můžeme trénovat, podobně jako se trénují svaly,“ vysvětluje Kryštof v podcastu.
Jednou ze zmiňovaných technik je trénování všímavosti, mindfulness, kdy si vědomě všímáme toho, jak naše mysl prožívá přítomný okamžik, ono otřepané ‚tady a teď‘. A ještě lepší podle neurohackerů prý je, když u toho zároveň pociťujeme vděčnost.
„Vděčnost je úžasný pocit, který má skvělý vliv na náš nervový systém a optimalizuje neuroprocesy odměny a závislosti. A spolu s všímavostí dělají to, že pozitivní události, které by jinak kolem mě jen prolítly, si uvědomím. A pokud si to třeba i zapisuju a vracím se k tomu, znovu a znovu ten okruh odměny a motivace aktivuju. Tím se zvyšuje reprezentace pozitivních spojení v mozku a to ho fyzicky mění,“ popisuje dvojice biologů efekt meditace na mozek.
Za tři ‚nej‘ neurohacky považuje duo Brain We Are kvalitní spánek, pravidelný pohyb a hlavně a především onu meditaci všímavostí. „Meditovat by měli všichni. Je to posilovna pro mozek, kde máme možnost reflektovat, co se nám v hlavě děje. Tím získáváme prostor počkat s reakcí na vnější situaci, dopřát si odstup. A to nám dává možnost si svoji reakci vybrat. Už nefunguje přímá linka podnět–emoce– reakce,“ vysvětlují a odkazují na studie, které prokázaly změnu mozkových struktur – oslabení emočních center strachu a úzkostí – už po osmi týdnech meditování.
Začít zvolna
Lifehacker Tomáš Baránek o ‚životních zlepšovácích‘ vydává knihy ve svém nakladatelství Jan Melvil. Rady a triky ze seberozvojových titulů také náruživě testuje na vlastní kůži a píše o tom blog Lifehacky.cz. Teď ujíždí na slaďování svého životního stylu s cirkadiánním rytmem. Jde o biologické procesy, řízené ‚vnitřními hodinami‘, které závisejí na střídání dne a noci.
Objev, že tyto ‚hodiny‘ tikají dokonce na úrovni buněk, si v roce 2017 vysloužil Nobelovu cenu za fyziologii. A další výzkum ukázal, že budeme- -li se řídit svými vnitřními hodinami, budeme zdravější, výkonnější a také hubenější. Ano, čtete dobře. „Ukazuje se, že pokud dlouhodobě dodržujete časově omezené stravování a další zásady cirkadiánního rytmu, nemusíte úzkostně přemýšlet, co jíst a nejíst,“ přibližuje nakladatel jeden z poznatků knihy Cirkadiánní kód od biologa Satchina Pandy. Princip stravování podle cirkadiánního rytmu je prostý. Jí se v jedenácti- až dvanáctihodinových oknech, poslední jídlo aspoň čtyři hodiny před ulehnutím ke spánku. Pokud chcete zhubnout, doporučuje se interval zkrátit na osm devět hodin. Tělo během půstového okna totiž mnohem rychleji spaluje.
Půst coby super biohack ostatně doporučuje i David Sinclair, genetik z Harvardské lékařské fakulty a autor další horké knižní novinky Konec stárnutí. „Kdybych vám měl po pětadvaceti letech výzkumu stárnutí a přečtení tisíce vědeckých článků poradit jedinou věc, která vám zaručeně přinese déletrvající zdraví a s jejíž pomocí si ihned začnete zvyšovat šance na delší život, byla by to tahle: jezte méně často.“ Blahodárný účinek půstu vysvětluje tím, že tělo vystavuje stresu, což na buněčné úrovni aktivuje tzv. okruh přežití, geny dlouhověkosti a obranné mechanismy.
Nový životní rytmus si Baránek nemůže vynachválit. „Připadám si rozhodně v lepší fyzické i mentální kondici. Nemívám vlčí hlad, přitom jím i méně. A mnohem lépe spím,“ pochvaloval si na iHNed.cz. Při ladění svého těla se zaměřuje i na stav svého mikrobiomu.
Pokud si také chcete začít hackovat život, nezapomeňte: všeho s mírou. „Nejčastější chybou začátečníků bývá, že chtějí všechno hned a neznají svoje hranice,“ všímá si Veronika Allister. Biohackerským nováčkům proto doporučuje začít jen s jednou technikou a zátěž zvyšovat postupně. „Nenořte se hned do vany plné ledu. Začněte sprchováním dolních končetin, nebo když je venku kolem nuly, jděte vynést odpadky jen v tričku.“ I takto prostě se lze hacknout. Zkuste to.
Zdroje:
- Kondice 4/2021
- chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2023.02.16.23286022v1.full.pdf
- https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2405844020307763