Hned na začátku říká, že konflikt není boj, který lze vyhrát tím, že se bude jedna strana snažit, aby ta druhá prohrála. V takovém případě prohrají oba. „Konflikt je proces, a pokud se účastníci přeorientují na hledání řešení, může nakonec zapeklitá situace pomoci zlepšit vztahy mezi nimi, ukázat nové úhly pohledu i zajímavá řešení. Navíc při dialogu s lidmi s odlišnými zájmy a hodnotami se učíme rozvíjet emoční inteligenci a empatii.“

Jak se konflikt vyvíjí?

Konflikt má zjednodušeně několik vývojových fází. V první fázi jde často jen o signály. Cítíme se v nějaké situaci nepříjemně, začíná v nás narůstat napětí, zlost nebo nejistota.

V další přichází na řadu odlišnosti v názorech nebo zájmech, které začínají pomalu probublávat na povrch. Potom se člověk dostává do fáze polarity. To už se neshody s druhými vyostřují. Výrazně si všímáme vzájemných odlišností. Pokud v této fázi konflikt správně nevyřeším a ten dál poroste, může účastníky dostat do izolace, kdy přestanou mezi sebou komunikovat. Následně může konflikt přejít až do destrukce, vyčerpání a únavy.

Čím dříve konflikt rozpoznáme a otevřeme jeho téma, tím dříve můžeme předejít jeho eskalaci. V prvním kroku je dobré sdílet vlastní pocity a pojmenovat potřeby. „Můžete v tu chvíli cítit zranitelnost, ale jen díky tomu nás může druhý vyslechnout a reagovat,“ radí Vanda. Jak tedy v případě, že se dostaneme k samotnému řešení konfliktu, postupovat?

1. Nehodnoťte, ale popisujte

Když při upozornění na něco, co vám vadí, přejdete do hodnocení ve stylu: Ty jsi lajdák, tvrdohlavý, netolerantní, tak bude druhý přirozeně reagovat obrannou reakcí. Hodnocení a vynášení soudů zabraňuje naslouchání. Proto pomůže držet se u pouhého popisu, co vidíme, co slyšíme a jaké emoce v dané situaci zažíváme. Když se nebudeme snažit vyhrát boj, můžeme dokonce vidět, že máme mnohdy společné cíle – a jen pro ně vidíme rozdílné cesty.

2. Mějte odvahu vzít do hry nestrannou osobu

Když je konflikt pro obě strany vyhrocený a nevidíme cestu ven, mnohokrát může být nápomocný třetí člověk, který je důvěryhodný pro obě strany. Může být tlumočníkem, kotvou a poukázat na řešení, která by vás už nenapadla.

3. Buďte si jistí, že si navzájem rozumíte

Jedná se o takzvanou metakomunikaci. Jsou slova, která řekne druhý, a vás zamrazí, polije horko, pocítíte stud, otevře se rána z minulosti. Každé sdělení má v sobě více rovin, jak mu můžeme rozumět. Pomáhá, když se druhého doptáte, co tou větou myslel. Mnohokrát zjistíte, že větou říkal úplně něco jiného, než jak jste tomu rozuměli napoprvé.

4. Jako posluchač buďte nestranný

Vžijte se do situace: Vaše kamarádka je naštvaná. Stěžuje si na kolegyni, která je v práci nemožná, a ona musí dělat úkoly za ni. Když zareagujete slovy: „Je to blbka,“ tak se vaší kamarádce možná okamžitě trochu uleví, protože její názor potvrdíte, ale nepomůže jí problémovou situaci posunout. Když hodnotíme druhé, zůstáváme v bojových pozicích. Někdy stačí si kamarádku vyslechnout a ona tak dostane prostor o problému hovořit. Někdy jednoduchá otázka typu: „Co ty konkrétně bys potřebovala?“ může pomoci kamarádce pojmenovat vlastní zájmy a potřeby. Ty se daleko lépe komunikují.

5. Dejte si prostor na hledání řešení

Když si kolega neuklízí prostor okolo sebe a já jsem frustrovaná, protože pro mou práci se potřebuji soustředit a v nepořádku se mi to nedaří, je takový konflikt skoro nasnadě. Máme odlišné zvyky, představu, co znamená uklizeno, a odlišné potřeby. Otevřeme-li téma, možná dojdeme k tomu, že bychom mohli přeorganizovat celý prostor a udělat kancelář útulnější. Sedneme si a kreslíme nápady ideální kanceláře. A ještě možná dojdeme k tomu, že už dlouho oba toužíme po šipkách na odreagování.

6. Vzdejte se role soudce

„Nezajímá mě, kdo začal. Aničko, omluv se Petrovi.“ Poznáváte se v tomto rychlém pronesení soudu? Řešíte-li spor svých dětí nebo podřízených, pokuste se zůstat nestranní a pomoci jim dojít k jejich vlastním řešením. Nebudete v nich podporovat jejich bezmocnost. Naopak se budou učit, jak konflikt vyřešit bez zbytečného stresu, a navíc dohody, se kterými přijdou sami účastníci, budou mít větší platnost.

Vanda Gabrielová
Vystudovala vzdělávání dospělých a personalistiku a v iO Theater v Chicagu prošla intenzivní školou divadelní improvizace. Absolvovala celou řadu dalších kurzů, např. mediace, nenásilné komunikace či klaunský výcvik. Dvanáctileté zkušenosti s improvizací, zážitkovou pedagogikou a dramatickou výchovou využívá jako lektorka divadelní a aplikované improvizace ve Škole improvizace. Věnuje se především tématu zdravé komunikace, řešení konfliktů a spolupráce. S oblibou říká: „Improvizace je pro mě cesta, jak žít v přítomnosti, být otevřen všem novým okamžikům a radovat se ze společné tvorby.“