Jak zkrotit emoce? Tady máte 5 strategií, jak to dokázat

Zdroj: Shutterstock.com

Naučit se pracovat s emocemi je dobrá cesta, jak si zlepšit vztahy i zdraví. To se lépe dělá, když jste v klidu, než když je emoční požár na střeše. Cestou je přijetí, všímavost k emocím, vizualizace a taky odpuštění. Tady je pět účinných strategií, jak zkrotit emoce.

Nebojujte s nimi

„Velmi mě potěšila zpětná vazba od jednoho klienta, že mu pomohlo moje doporučení nebojovat s nepříjemnými emocemi, ale pouze přijmout fakt, že jsou nepříjemné,“ říká psychoterapeutka Tereza Hodycová. Právě zvědomením a přijetím dané emoce, nasloucháním tomuto šestému smyslu, můžeme zjemnit to nepříjemné a neplýtvat energií na boj a ovládání. Umíte být s tou emocí? Nebo od nepříjemných emocí honem utíkáte – voláte kamarádce, mamince, prcháte za zábavou nebo k práci, zajídáte emoci… Únikových mechanismů, které vás chrání před tím, abyste se potkali s emocí, je celá řada a některé z nich se maskují za šlechetnou činnost. Třeba taková bezmezná ochota pomáhat bližnímu nebo workoholismus… Všímejte si těch únikových cest, kterými před emocemi utíkáte. „Umět být sám se sebou a umět se sebou vydržet je tak velký díl práce s emocemi,“ říká psychoterapeutka.

Nesnažte se je ovládnout rozumem

Emoce jsou silnější, vývojově starší než rozum. Nesnažte se myslí ovládnout emoce. Věty typu: „Měla bych být šťastná, ale stejně nejsem,“ „Ale vždyť já nemám vůbec důvod mít strach,“ „To přeci není normální, že mě tahle situace naštvala,“ „Z téhle činnosti bych přeci měl mít radost, ale nemám,“ pusťte z hlavy. „Svoje klienty nabádám, aby svoje emoce přijali, aby jim dopřáli pozornost, zjistili, co jim emoce sdělují. Mám zkušenost, že když jdou lidé na řešení svých různých životních trablů s rozumem, jsou pak velmi zaskočeni silou svých emocí,“ líčí Hodycová.

Když emoce ihned neuvolníme – ať už jakkoli méně, či více kultivovaným způsobem, jsou tam pěkně naštosované a čekají na vhodnou příležitost, dokud se někdy někde neprotrhne hráz a milé úhledně upěchované emoce se nevyvalí ven i se všemi slzami a řevem, které je provázejí. Asi všichni, kdo mají děti, zažili situaci, kdy přišli unavení po náročném dni z práce domů a jediné zavřískání dítěte spustilo přehradu z celého dne.

Někdy jsme na sebe tak přísní, že emoce držíme neprojevené i roky. Jenže chemické děje, které emoce provázejí, nemizí, ale tiše pod pokličkou vřou a štosují se, až si najdou skulinku, kudy uniknout. Takovým spouštěčem pak může být cokoli – smrt kočičky, výpověď v práci, odchod dětí z domova může mít za následek moře slz a úzkostí. Když se emoce dlouhodobě štosují a štosují bez možnosti uvolnění, pak nám o sobě dají vědět chronickými bolestmi, oslabenou imunitou či nemocí. „Málokoho napadne, že chronická angína by mohla souviset se strachem – strach stahuje krk, a když máme strach skoro ze všeho, může to z dlouhodobého hlediska způsobovat angíny,“ vysvětluje Hodycová.

Trénujte všímavost k emocím

Pokud se vám nějaká emoce opakuje v životě stále dokola a ničí vaše rodinné či pracovní vztahy, je dobré si na ni trochu víc posvítit a pochopit ten skrytý mechanismus, který ji spouští. „Na banální zvýšení hlasu partnera třeba můžete reagovat přehnaně, spustí se veškeré tělesné projevy strachu – jako stažení hrdla, bušení srdce… – a hádka je na světě,“ popisuje Hodycová sebezničující princip, kdy přijde nějaký tělesný vjem, emoce (strach), kterou si přeložím do vědomí jako pocit (starost, úlek), z toho pak plyne chování a reakce okolí, která spouští další emoce a další reakce okolí…

„Pokud se v tomto člověk zacyklí a je mu hůř a hůř, je potřeba se z toho dostat ven. Nejde přitom o ovládnutí samotné emoce, ale o pochopení a přetnutí začarovaného kruhu,“ vysvětluje Hodycová. „Začíná se tím, že se zkoumá, kdy se člověk tento mechanismus naučil, aby se ho následně mohl přeučit.“ Za silnými destruktivními emocemi se skrývá totiž princip, ve kterém člověk vyrůstal – emoční zranění. „Jde o silné komplexové situace, kdy se člověk ve snaze ochránit citlivé místo dostává opakovaně do nepříjemných situací. Když pak pátráme po příčině, klientům se vybaví třeba postava otce, který na ně křičel,“ líčí Hodycová. Tendence utéct se po tomto uvědomění oslabí, stáhnou. V dospělé roli taková reakce nemá opodstatnění, váš partner to třeba ani nemyslel zle, jen se vám snažil vysvětlit něco, co už vám říká posté. Mnohdy stačí si uvědomit situaci, která stav spouštěla, a přehnaná reakce odezní.

Zkuste vizualizaci

Naštvala vás nadřízená v práci, ale vy jste místo ní seřvali svoje děti? Zaskočil vás nevrlý klient, ale vy pod závojem profesionality emoci zadusili v sobě a pak jste zbytek dne otrávení na všechny kolem? Situací, kdy v sobě zadusíme zdravý projev emoce, je mnoho. Jednou z cest, jak si pomoci se zbavit přetlaku „v hrnci“, je vizualizace. Dejte si chvíli v klidu sami pro sebe – může to být cestou z práce na lavičce v parku – a znovu si projděte událost, která vás vytočila nebo jinak emočně rozladila. Dovolte si v představě reagovat autenticky – vraťte to kolegyni i s úroky, vrazte klientovi pěstí, obejměte v duchu sami sebe… „Co si dokáže mysl přestavit, jako by se stalo.“ Účinky na tělo jsou stejné a vám se uleví.

Naučte se odpouštět

Často nás emoce ochromí a zaskočí natolik, že rozcupujeme vše, na čem nám záleží. Jindy vytočíme nebo rozpláčeme naše blízké my (třeba nechtěně). Žít s pocitem viny, že jsem proto špatná, je jako každý den se bičovat. Stejně tak pocit křivdy nám na mládí nepřidá, ale naopak pár vrásek navíc vyhloubí. Pocity viny a křivdy jsou často nepřiznané, bydlí ve sklepení naší duše, kde ji den po dni nahlodávají, aniž bychom se nad nimi pozastavili. „Součástí cesty k znovuobnovení citlivosti je i naučit se odpouštět – svým blízkým a hlavně sobě samotným,“ uzavírá psychoterapeutka. Položte si otázku: Dokážu sama sobě odpustit? Pokud to nedokážete, budete přísně soudit i všechny kolem sebe a připravíte se o pořádný kus radosti ze života.

Zdroj: