Když stočíme pozornost k našim pěti smyslům, vítěz je obvykle jasný. Oči berou vše. Jen menší část lidí upřednostňuje sluch a minimální procento zarytých labužníků považuje za krále smyslů chuť. Kdo by si vzpomněl na čich, stojící obvykle na samém konci smyslových priorit. Přesto přibývá různých vědeckých poznání o tom, jak velký význam mají právě vůně v našich každodenních rozhodnutích, emocích, vzpomínkách…
Vůně – motor i spojenec
Slova Davida Eddingse z úvodu článku nedávno potvrdila i věda. Několik studií prokázalo, že lidé si mohou po jednom roce pamatovat vůni s 65% přesností, zatímco vizuální paměť klesá již po několika měsících na polovinu. Vůně proniká do našeho mozku, zůstává tam a občas s ním dokáže obratně manipulovat. To, co nám libě voní, přijímáme prý instinktivně mnohem lépe než to, co se nám líbí vizuálně – ať již jde o věci, či lidi. Nebyl by to současný svět, kdyby této „slabosti“ nevyužil v rámci marketingového tažení. Své specifické vůně s úkolem podpořit pohodu zákazníků, potažmo ochotu zdržet se déle a nakupovat více, mají dnes obchodní centra i kanceláře, v nichž se domlouvají důležité kontrakty. Vůně je samozřejmě i velmi silným spojencem v úsilí o získání partnera či partnerky.
Matthias Laska, biolog na univerzitě ve švédském Linköpingu, už více než dvě desetiletí srovnává čich mezi jednotlivými živočišnými druhy – včetně lidí. Jeho výzkum zahrnuje mimo jiné i zázračnou vůni grapefruitu. Respondenti měli určovat věk a váhu neznámých žen. Pokud si během testu užívali vůně s nádechem tohoto tropického ovoce, hádali ženám v průměru o dvanáct let méně. Pokud byli vystaveni pikantnějším a květinovým tónům, věk žen určili pravděpodobněji, ale pro změnu jim ve svých odhadech ubrali cca 4 kilogramy.
Člověk je lepší čichač než pes
Vůním a jejich výzkumu se dnes na vědecké úrovni věnují mnozí. Poměrně často je v této souvislosti zmiňován fakt, že potenciálu čichového ústrojí dnes bohužel využíváme jen málo. „Jsme odpojeni od svých nosů,“ tvrdí Jessica Freiherrová, neuroložka z německé RWTH Aachen University a autorka několika studií o lidském čichu.
Dlouho vědci věřili, že lidé nejsou příliš stavění na detekci a identifikaci pachů. Přitom naši předkové používali nos mnohem více než my v moderní společnosti. Schopnosti lidského čichu prověřil i výše zmíněný Matthias Laska. V jeho výzkumu se lidé – alespoň na omezeném vzorku pachů – ukázali coby schopnější čichači než opice či krysy. A v některých případech dokázali rozeznat vůně v nižších koncentracích než špičkové nozdry myší nebo prasat. Coby mistr se člověk ukázal zejména v rozeznávání rostlinných vůní, což odborníci přikládají evoluční výhodě mající našim předkům usnadnit hledání ovoce. Například psi nás zase překonali v detekci sloučenin mastných kyselin, což souvisí s jejich masovou kořistí. „Pachy, které pro nás nejsou relevantní, obvykle příliš dobře nerozeznáváme,“ tvrdí Laska.
Potenciál našich nosů však stále častěji přichází do různých vědeckých záměrů. Čichání dlaní po potřesení rukou, obvykle do 30 sekund od interakce, by podle studie izraelských vědců pravděpodobně pomohlo lidem dozvědět se o zdravotním stavu dotyčného a vzájemné genetické kompatibilitě. „Očichávání“ prý může také nabídnout informace o emočním stavu lidí, třeba o tom, zda jsou šťastní, smutní nebo se bojí. Vůně tyto emoce totiž podvědomě shromažďuje.
