I Vánoce s pubertálními potomky mohou být nezapomenutelné, bohužel trochu jinak, než rodiče doufají. Nikdo zkrátka netouží po tom, aby napětí u štědrovečerní tabule vygradovalo tím, že dospívající s prásknutím dveří zaleze do svého pokoje po otcově přednášce na téma, že by se snad mohl trochu snažit a netvářit se, že to všechno je jedno velké utrpení.

Louskáček? Ne, to fakt ne

Zkuste je pochopit. Protože být teenagerem je těžké a i ty nejhodnější z nich mají rodičů a rodiny občas plné zuby a představa takzvané rodinné sounáležitosti jim nahání husí kůži. Může vám to být líto, ale patří to k dospívání a je to příprava na budoucí osamostatnění se.

Zkuste překousnout, že dcera, s kterou jste každý rok nadšeně vyráželi na Louskáčka, prohlásí, že je to trapné a že už tohle představení nikdy vidět nechce. Ne, že by to letos šlo, ale dávají ho například v televizi. Košem možná dostanete i tehdy, když budete chtít děti nalákat ke společnému pečení vánočního cukroví s ostatními členy rodiny. Prostě nechtějí vidět žádné další lidi, chápete? Respektive, žádné další příbuzné, stačí, že jim na nervy lezete vy, s kamarády by to samozřejmě bylo jiné.

Letos to v tomhle mají těžší než jindy, protože s většinou kamarádů se mohou vídat jen on line, což taky nikomu na náladě nepřidá.

Jděte na kompromis

Pokud to dokážete, netrvejte na letitých zvycích jen proto, že se dětem v minulosti líbily. Možná se jich za pár let začnou zase samy dožadovat, ale letos a ještě pár let to prostě bez lidí olova a pouštění lodiček ze skořápek budete muset vydržet.

Zvažte, který vánoční zvyk je pro vás skutečně zásadní a zkuste se svými dospívajícími dětmi vyjednat kompromis. Mohli by zvládnout božíhodovou procházku s prarodiči a vánoční večeři bez otrávených obličejů, když jim odpustíte půlnoční mši na Štědrý den? To je obchod, do kterého jděte. Pokud si budou moci užít den sami doma, nejspíše u nich získáte cenné body navíc.

Zkrátka už nemáte malé děti a to nijak nezměníte. Nemůžete po svých potomcích chtít, aby se chovali, jako když byli o pár let mladších, ačkoli vám jejich dospívání připomíná, jak rychle čas letí. Rozhodně nemá smysl vyjmenovávat jim, co stresu a starostí jste s přípravkou svátků měli a oni to ani neocení. Na to se můžete dočkat jediní logické odpovědi – totiž, že oni se vás o nic podobného neprosili.

Předstih se vyplácí

Zkuste se svými puberťáky probrat podobu vánočního volna předem. Nepředpokládejte, že všechno proběhne stejně jako loni a nesnažte se toho za každou cenu dosáhnout. Naopak, zeptejte se, jaká je jejich představa, co by rádi podnikli a co už podnikat nechtějí.

Vy se možná těšte na to, že co nejvíce času strávíte doma s nejbližší rodinou, teenageři budou spíše hledat způsob, jak se alespoň trochu setkat s vrstevníky, nevnímají Vánoce jako posvátní období, kdy se něco takového nedělá.

Letos se asi příbuzní moc navštěvovat nebudou, ale obecně platí, že pro pohodu všech je dobré do nich teenagery nenutit a u příbuzných nebo známých je omluvit. Trvejte například na prarodičích, ale už ne na tetičkách, k nimž děti v podstatě nemají žádný vztah.

Zrušte zvyky, které jsou dětinské a nahraďte je jinými – velké děti už asi nebudou chtít nosit mrkev zvířátkům do lesního útulku, ale možná se zapojí do sbírky oblečení pro místní bezdomovce. Teenageři jsou sice docela sebestřední, ale také překvapivě altruističtí.

Nenechte se vytočit komentáři, kterými si pubertální potomci utahují z poslouchání koled nebo celého vánočního příběhu o Ježíšově narození. Někdy je nejlepší radou ta, kterou mi kdysi dala moje tchyně – některé věci je lepší neslyšet. A když se přece jen chytnete? Klid, ono to zase přejde. I tohle období se prostě musí přežít.