Za nejzdravější a nejšťastnější jsou podle odborníků považovány ty vztahy, kde mezi partnery existuje vzájemná láska a touha lásku vyjadřovat v souladu s potřebami partnera. Co to znamená? Například když víte, že váš muž bytostně nesnáší fyzické projevy náklonnosti na veřejnosti, tak ho nebudete objímat před jeho kamarády či rodiči. Neocení víc, když mu jen tak – respektive z lásky – upečete jeho oblíbené kynuté buchty?
Návštěva ze Španělska
Podle doktora Garyho Chapmana, autora bestselleru Pět jazyků lásky, každý z nás mluví jedním jazykem. Méně vzletně: každý z nás dokazuje své city k partnerovi či partnerce jinak. Přirozenost nám trochu sobecky velí chtít po druhém, aby ,mluvil‘ stejně: když my chceme, aby nás muž držel na ulici za ruku, tak on by to měl dělat (a ideálně z vlastní vůle a radostně), protože to je přece TA láska. Jenže ouha. Z jeho pohledu mluvíme španělsky a on našim motivacím nerozumí. Vždyť včera vyvenčil psa, i když byla řada na vás – a navíc zrovna mrholilo. Copak to není dost láskyplné?
Proč bych to dělala?
Vzpomněla jsem si na bývalou kolegyni, která si stěžovala, že její nový přítel je málo zamilovaný. To ráno ji přivezl do práce a přijel pro ni, aby ji mohl vzít na luxusní oběd. „Jenže já bych chtěla, aby mi občas do práce poslal květiny nebo dárek. Kytice rudých růží jako překvapení, to by pro mě byl důkaz lásky!“ říkala. Problém spočíval v tom, že její milý zase za důkaz lásky považoval, když mu občas umyje podlahu v jeho garsonce. „Copak jsem nějaká služka? Proč bych to dělala?“ čertila se slečna. Rozuměli si v posteli, ale láska každého z nich mluvila jinak… Lidé přirozeně vyjadřují city ve svém primárním jazyce, ale vězte, že důležitější je lásku vyjadřovat tak, aby tomu rozuměl jejich partner, protože tento způsob ho o lásce přesvědčí více než jakýkoli jiný.
Bilingvní domácnost
Platí, že spokojenější jsou ty vztahy, ve kterých se partneři chovají altruisticky, tedy dělají věci, za které neočekávají protislužbu. Zároveň ale cítí, že jsou tím druhým milováni a že i on je pro ně ochotný zajít za své hranice komfortu, aniž by o to byl žádán. Z toho plyne, že vztah není něco, co pouze existuje, co se jen tak děje dvěma lidem. Vztah je především práce na něm. Říká se, že udržování stojí víc úsilí než jeho iniciace nebo skončení. Bez vynaloženého úsilí upadá každý vztah, nejenom ten partnerský, ale také sourozenecký nebo kamarádský. Chapman proto používá pojem citové nádrže. Každý z nás má nějak velkou ,nádobu‘, kterou potřebuje naplnit city, respektive očekává, že jeho partner bude ten, kdo ji naplní. Plná citová nádrž je podle něj stejně důležitá jako správné množství oleje pro auto. Když chcete, aby jelo, musíte oleje použít dost a musíte vybrat ten správný. Stejně tak si musíte osvojit jazyk lásky, kterým hovoří váš partner. Když je jiný než váš, tak zkrátka musíte zavést bilingvní domácnost, pokud chcete, aby váš vztah nezačal drhnout.
Tajemství šťastného manželství
Na základě dlouholeté práce manželského poradce se Chapman domnívá, že zaměření se na vyjadřování lásky způsobem, kterému partner nejlépe rozumí, zvýší spokojenost v manželství. Vysoce kvalitní manželství se vyznačují tím, že si partneři navzájem pomáhají, tráví spolu čas a jsou si vědomi partnerových potřeb a pečují o něj.
A co to obnáší?
Především občas nutnost vypnout své ego a uvědomit si, že oba jste si rovni. Když se partner nechce objímat na veřejnosti, horšího člověka to z něj nedělá. Ve zdravých vztazích platí, že když druhý ucítí, že se mu snažíte přiblížit, že se pokoušíte upřímně pochopit jeho motivace, myšlenkový svět, bude se sám snažit vás za toto úsilí odměnit. Ideálně se začne snažit o totéž. A i když třeba nikdy nebudete mluvit úplně stejným jazykem, budete si rozumět.