Apolena Tůmová: Nastaveni hranic v rodičovství i v partnerství

Nebudeme generalizovat, ne všichni muži očekávají zacházení jako v ‚mama hotelu‘, ale i ve 21. století je to stále poplatné schéma. Přestože jsou ženy emancipované, velká část z nich finančně nezávislá, s kariérou i vlastním názorem, tak doma stále plní roli služky. Sama jsem zažila chvíli, kdy se partner automaticky rozvalil na gauči a čekal, co se bude dít. Mazaně jsem nechala pohovku rozložit, tu větší část odnést do sklepa, takže se na zbývající torzo vešla už jen dcera. Přítel byl ale liška mazanější a přemístil se na židli do kuchyně, kde se nadále dožadoval servisu.

V ZAŽITÝCH KOLEJÍCH

Hodně žen doma stále otročí a jsou v sevření mezi prací, domácností a povinností uspokojovat muže ve všech směrech. Často se dostávají na hranu vyčerpání a vyhoření, protože zvládnout všechno dohromady jednoduše nelze. Muži sice často říkají, že ‚pomáhají‘. To je ale ten kámen úrazu. Pokud jsou oba pracující, není důvod, aby většina práce okolo domácnosti a dětí ležela na ženě a muž občas ‚pomohl‘. Je to jen zažitý stereotyp z minulosti.

Zkusme si to otočit. Co kdyby žena řekla, že ‚manželovi občas pomůže s vařením a pohlídá děti‘? Zní nám to divně, ačkoli k tomu není racionální důvod. Jen jsme zvyklé na rigidní vzorce a je těžké z nich vystoupit. Zároveň ale nechci upírat právo těm ženám, které baví a naplňuje budování domova a opečovávání muže.

Velkou záhadou je, že domácí práce zřejmě nesledují stejné trendy jako jiné fronty boje za rovnoprávnost. V posledním půlstoletí chodí v celém vyspělém světě stále větší množství žen do práce, rozdíly v odměňování žen a mužů se neustále snižují a otcové tráví pořád více a více času s dětmi. Muži dokonce připustili, že by měli doma dělat více než dříve – ale pak, když napůl vyluxují obývací pokoj a přejedou navlhčeným hadrem po jídelním stole, dospějí k závěru, že je čas na příjemné posezení.

Málokterá práce se podobá Sisyfovu mučení víc než domácí práce s jejich nekonečným opakováním. Uklízíte hračky po dětech, aby je během deseti minut zase rozházely, vyndáte nádobí z myčky, která se magicky během pár minut zase zaplní, procházíte galejemi, jako je mytí oken, jen proto, aby po dešti byla zase špinavá. Marnost nad marnost.

DOMÁCNOST, ZNÁMKA ŽENSKÉ HODNOTY?

Když má pokoušená trpělivost dosáhla bodu zvratu, vyžádala jsem si pomoc muže alespoň pro přípravu snídaně. Nejdřív proběhla fáze ‚nácvik orientace v prostoru‘ a pak akce samotná. Mezitímco jsem se postarala o dítě, byla na stole ‚ovocná mísa‘ v nádobě na pět kilo vlašáku. A jogurt s vločkami, jehož porce by uspokojila tři hladové labradory. Výtka: ‚Tohle byly zásoby na celý týden, kdo to teď sežere?‘ nebyla úplně taktická, uznávám. Se slovy: ‚Tak se na to můžu vykašlat,‘ muž odešel (z bytu, ne navždy). Tož tak. Ve všech možných dámských magazínech jsou rady nad zlato, jak si určit hranice a chtít po muži, aby se podílel na tortuře domácích prací. No jo, ale když velká část z nás má takzvanou ‚nemoc domácí kontroly‘! Ženy mají pocit, že to zvládnou lépe, a muže vlastně ani nechtějí do svého hájemství kuchyně a čisticích prostředků pustit.

Muži nejsou zas až takoví sexisti, kteří umí akorát ležet na gauči, pít pivo a sledovat fotbal. Je to zákeřné schéma žen, které byly vychovány tak, aby bezvadný domov považovaly za známku své hodnoty. Neustále čekáme diplom nebo písemnou pochvalu za to, že vybereme špagety ze dřezu a celý den poletujeme s houbičkou po koupelně. Tak to je omyl. Žádné děkovné procesí nepřijde.

JAK SE Z TOHO NEZBLÁZNIT?

Jste-li pracující matka a pohybujete se stran domácnosti v krajině zažitých stereotypů, je to vždycky o zdraví. Je totiž jen otázkou času, kdy se pod horou nikdy nekončících povinností složíte. Psychicky i fyzicky. Tady je návod, jak z toho ven:

NECHTE SI POMOCI A NESNAŽTE SE O DOKONALOST

Nemusíte dělat všechno a všechno nemusí být provedeno dokonale. Všechny pracující matky mají přístup k potenciální pomoci od dětí a možná i od svých partnerů. Ano, pravděpodobně budete muset věnovat nějaký čas a úsilí tomu, abyste je naučily, jak věci dělat, a asi nebudou dělat věci tak dobře jako vy. Ale všichni se mohou naučit pomáhat.

Ze života: Vždy jsem byla hrdý geroj, že všechno zvládnu sama. Než jsem začala padat na ústa. Z mého pohledu by muž měl zastat doma to samé co žena. Ne všichni muži se mnou souhlasí, vím. Důležité je vytrvat. Dceru postupně učím domácí práce i vaření. Byť to zatím stojí nervy a čas. Ale vidím světlo na konci tunelu, jak si jednou večer dám nohy na stůl, dvojku vína a nebudu nic dělat. Třeba tak za deset let. Zároveň se dcera učí, že se nedělají jen věci, které chce dělat a baví ji, ale že jsou v životě i povinnosti.

NENECHTE SE VYSÁVAT

Jednou z věcí, se kterou pracující maminky bojují, je nedostatek energie. Je to téměř univerzální. Co vám tedy zbytečně ubírá sílu? Mezi upřímné odpovědi pravděpodobně patří vaše děti, váš šéf a/nebo váš partner. To všechno platí. Skoro vše, co děláme, není naše povinnost. Nechce vaše dítě pyžamo? Tak ať si ho nebere. Chce partner teplou večeři? Ať si ji uvaří. Máte kolem sebe lidi, kteří vás vysávají? Možná je načase je probrat.

Ze života: Říkám tomu úklid povinností. Občas si sednu a udělám si inventuru toho, co opravdu nemusím. Vždycky jsem chtěla mít doma perfektně uklizeno, jako kdyby měl někdo přijít a dát mi za to diplom. To souviselo i se snahou ukázat světu, že jsem hodná pochvaly. Pocit vlastní hodnoty ovšem člověk nemůže brát zvenku od ostatních, ale jen zevnitř. První vítězství bylo, když jsem dokázala nechat ve dřezu špinavé nádobí do druhého dne.

CO POTŘEBUJETE VY?

To je pro mnoho žen nejtěžší otázka. Můžeme mít pocit, že naším úkolem je postarat se o všechny ostatní, ale péči o sebe necháváme na neznámé síle ve vesmíru. Pokud člověk upozaďuje vlastní potřeby, může snadno vyhořet a pak tu opravdu pro ty ostatní nebude moct být. Jakmile zjistíte, co potřebujete, je na vás, abyste to získaly. Dopřejte si bez výčitek péči o sebe, dělejte, co vás naplňuje. Denně si na to vyhraďte alespoň chvilku. Zasloužíte si ji. A nejspíš vás mentálně občerství natolik, že vám ten prach pod postelí a nevyklizená myčka začnou být fuk.

Zdroj:

magazín Kondice