To, co si nanesete na kůži, totiž ovlivňuje nejen vás samotné, ale také okolní svět. A na mysli teď nemáme jen chemické látky s pochybnou pověstí, kterými o sebe v dobré víře pečujeme, či přípravky testované na zvířatech. Nad tím, jak vypadá náš každodenní kosmetický rituál, bychom měli přemýšlet i v případě, že používáme certifikovanou přírodní kosmetiku. Ta je sice pro tělo i životní prostředí skutečně tou nejšetrnější volbou, i ona ale přírodu, a tím i náš život, určitým způsobem zatěžuje. Nákup biokosmetiky tedy neznamená automatickou stvrzenku na čisté svědomí.

„Každý výrobek včetně biokosmetiky má nějakou svoji ekologickou stopu. Při nákupu biokosmetiky by tedy jako u všeho, co kupujeme a spotřebováváme, měla platit zásada, že všeho s mírou. Nemá smysl křečkovat a nakupovat nesmyslné množství přípravků. Jen se tím zbytečně zatěžuje životní prostředí,“ vysvětluje Lukáš Hrábek z Greenpeace.

Naráží tím na fakt, že pokud se naše kosmetická polička prohýbá pod množstvím přípravků, je s tím nevyhnutelně spojené plýtvání. Biokosmetika neobsahuje chemické konzervanty a většinou je nutné spotřebovat ji poměrně rychle. Pokud máme produktů více, než potřebujeme, ty přebytečné nejspíš dříve či později skončí v odpadkovém koši. Voda, energie a lidská práce, která za každým takovým výrobkem stojí, tím v tu chvíli přijde vniveč. A úplně zbytečná byla i uhlíková stopa, která vznikla při přepravě ingrediencí nebo výsledného produktu k zákazníkovi.

Vystačit si s málem

„Nejlepší cestou, jak z toho ven, je minimalismus. Stačí málo – třeba dopoužívat to, co jsme si koupili, dřív, než si pořídíme něco dalšího,“ radí odbornice na ‚zelenou‘ kosmetiku Andrea Vémolová, která v Česku pořádá Green Beauty Market, největší pop-up store s přírodní kosmetikou v Evropě. Podle ní si člověk v péči o svůj zevnějšek může vystačit opravdu s málem – základ je pleťové mýdlo na umytí, mandlový olej na odlíčení i na péči pro jakýkoli typ pleti a květová voda podle typu pokožky. „Po 35. roce přidejte oční krém, na den můžete použít krém nebo olej v kombinaci s květovou vodou, na noc, pokud zrovna nemáte příliš suchou pokožku, nepotřebujete nic, nechte pleť detoxikovat,“ radí Vémolová.

K nalíčení vám stačí dobrý korektor, řasenka a multilíčidlo, se kterým zvýrazníte jak tváře, tak rty. Vše samozřejmě v biokvalitě. Na péči o tělo zvolte sprchový krém, protože tolik nevysuší pokožku a lehce ji i opečuje. Následně pak ještě na vlhkou kůži naneste olej. „Pořídila bych i jeden hodně mastný univerzální krém nebo balzám, kterým můžete promazat suché nohy či lokty nebo pak v zimě dětské obličeje,“ doporučuje Vémolová. Poslední must have v rodinné kosmetické skříňce je podle ní zinková mastička. Ošetříte s ní štípance, drobná zranění nebo opruzeniny a v nouzi poslouží i jako opalovací krém.

Kosmetičtí naháči

Vyplatí se také zaměřit se na obaly. Z jakého materiálu jsou? A dají se zrecyklovat? „Biokosmetika je podobně jako konvenční kosmetika balená převážně v nevratných obalech, které se znovu nenaplňují a jejichž recyklace nefunguje ideálním způsobem. Vytvářením nových a nových obalů se tak i sektor biokosmetiky může podílet na prohlubování celosvětové krize spojené s plastovým znečištěním,“ upozorňuje Lukáš Hrábek z Greenpeace na to, že i recyklovatelné obaly představují problém.

Vědomi si toho jsou i sami výrobci – mnoho z nich se v posledních letech snaží množství vyprodukovaného odpadu různými způsoby snížit. Třeba tím, že zmenšují hmotnost obalů, že místo plastu používají papír, sklo či hliník nebo že flakony vyrábí z plastu vytaženého z moře. A spousta výrobců jde dokonce ještě mnohem dál – snaží se hledat cesty, jak odpad vůbec netvořit. Řeč je teď o takzvaných ‚nahatých‘ kosmetických produktech nebo o značkách, které si můžete nechat ‚natočit‘ v bezobalových obchodech. Někteří výrobci nabízí takzvané refilly, tedy náhradní náplně, aby si zákazník už podruhé nemusel originální obal kupovat.

To je i případ české biokosmetiky Biorythme, která před časem uvedla na trh náplně do svých deodorantů. „Ty jsou ‚nahaté‘ a domů vám přijdou zabalené ve speciálním papíře. Z pohledu zákazníka jde o produkt, který by měl být logicky levnější, ale my na něm strávíme třikrát více času než na klasickém deodorantu v našem plastovém obalu. Hlavní devizou tedy je, že se šetří právě tím obalem, ale z pohledu naší práce by ta náplň měla být dokonce dražší než obalený deodorant. Přesto ji uměle držíme trochu níž a ještě z ní přispíváme několika procenty na vybrané projekty,“ říká Aneta Adamčíková z Biorythme.

Účinný způsob, jak kontrolovat množství odpadu, který vyprodukujeme, je i domácí výroba kosmetiky. Zvládnout ji může každý, ovšem chce to trochu cviku a počáteční investici do základního vybavení a surovin. A když už jsme u těch surovin, hodí se říct, že ty je třeba vybírat obzvlášť pečlivě. Řada z nich totiž může být z hlediska ekologie velmi problematická.

Krása z konce světa

„Jde především o exotické ingredience – například kokosový či avokádový olej. Kromě toho, že plantážím těchto komodit mohly v zemích jejich původu v minulosti ustupovat lesy a pralesy, jejich doprava z druhého konce planety není příliš ekologická a má vysokou uhlíkovou stopu. Zásadou by mělo být, že pokud chceme, aby měla naše kosmetika co nejmenší dopad na životní prostředí, vybíráme takovou, která je vyrobena z lokálních surovin,“ podotýká Hrábek z Greenpeace.

Jenže potíž je v tom, že vystačit si s lokálními zdroji je při výrobě kosmetiky takřka nemožné. Mnoho ingrediencí se proto dováží ze zahraničí. „Záleží na tom, co se v dané zemi pěstuje, konkrétně v okolí Vlčí Hory, kde sídlí a vyrábí Nobilis Tilia, každoročně sbíráme třezalku na zdejších loukách a vyrábíme z ní náš třezalkový olej, takže v tomto případě lze říct, že je opravdu z lokálních zdrojů. Na druhou stranu řadu surovin dovážíme, speciálně pro éterické oleje platí, že skutečně kvalitní a účinné jsou jen tam, kde se jim přirozeně daří. Třeba levandule je nejlepší z Francii. Podobné je to s rostlinnými oleji,“ vysvětluje marketingová manažerka Nobilis Tilia Simona Brhelová.

Je tedy důležité vybírat si takové značky, které se chovají udržitelně a přírodě vrací něco nazpět například v podobě podpory různých ekologických programů. V případě exotických ingre­diencí je dobrým vodítkem certifikát Fairtrade, který je zárukou udržitelného pěstování a také toho, že pěstitelé ze zemí třetího světa dostali za svou práci spravedlivě zaplaceno.

Jak na to prakticky?

Inspirujte se u ostatních

Než si něco koupíte, dobře si to promyslete. Opravdu to potřebujete? Vyhněte se bezhlavému nakupování novinek a nejdřív ze všeho prozkoumejte trh. Pomoci vám v tom mohou i beauty blogeři.

Nesyslete a neplýtvejte

Nekupujte nové přípravky dřív, než vypotřebujete ty staré. Nedělejte si zásoby. V případě biokosmetiky by se vám to mohlo vymstít – má totiž kratší trvanlivost.

Vybírejte lokální značky

Menším lokálním výrobcům uvidíte více ,pod ruce‘. Část ingrediencí, které v jejich kosmetice potkáte, navíc nejspíš bude z lokálních zdrojů. I tím velmi šetříte planetu.

Upřednostňujte nahaté přípravky

Všímejte si toho, v čem je vaše kosmetika zabalená. Dá se obal zrecyklovat? Nejšetrnější jsou v tomhle ,nahaté‘ přípravky, které se obejdou bez obalu. Kosmetika se prodává i v některých bezobalových obchodech. Existuje-li k vašemu přípravku refill, tedy náplň, kupte příště jen ji. Upřednostňujte větší nebo

rodinná balení.

Zajímejte se o zelené aktivity výrobce

Mnoho výrobců kosmetiky se v oblasti ochrany životního prostředí nějak angažuje. I to může být vodítko při výběru kosmetiky.

Nakupujte v kamenných obchodech

Máte-li v sousedství obchod s biokosmetikou, vyrazte do něj. Myslete na to, že i doprava produktů k zákazníkovi zatěžuje životní prostředí.