Mezinárodní společnost pro estetickou plastickou chirurgii (International Society of Aesthetic Plastic Surgery) poskytuje statistiky z oboru estetické medicíny. Podle ní bylo v roce 2020 celosvětově vykonáno přes 10 milionů chirurgických zákroků. Nejpoptávanější chirurgická procedura se u žen i mužů týká úpravy poprsí. U žen jde o prsní implantáty a u mužů jde o takzvanou gynekomastii, tedy odstranění nadměrně vyvinutých prsních žláz. Následují liposukce, operace očních víček, úpravy nosu a abdominoplastika, neboli odstranění přebytečné tkáně na břiše. Dalších 14 milionů zákroků jsou ty neinvazivní, jako je třeba zvětšení rtů pomocí kyseliny hyaluronové nebo odstranění vrásek botulotoxinovými injekcemi.
K trendu dokonalého těla bez tuku i souměrného obličeje s plnými rty a vystouplými lícními kosti mohou s velkou pravděpodobností přispívat i sociální sítě. Mnoho influencerek, které mají statisícové publikum na sociálních sítích, estetické zákroky přímo propagují a ovlivňují tak mladší generaci, které může úprava obličeje neinvazivní metodou připadat jako naprosto normální jev. Zvětšenými rty se chlubí například i některé účastnice soutěží krásy, které nejsou ještě plnoleté. Jenže to s sebou přináší rizika. Jedním z nich je závislost na estetických procedurách. Náchylnější k ní jsou podle psycholožky určité skupiny lidí.
Nízké sebevědomí
„Mezi faktory, které mohou riziko vzniku závislosti na těchto typech zákroků zvyšovat, patří v první řadě psychické onemocnění, a to tělesná dysmorfofobie či obsedantně-kompulzivní porucha (OCD), kdy člověk až obsesivně kontroluje své tělo, na kterém zřetelně vnímá vady a nedokonalosti. Dále to mohou být faktory jako například nízké sebevědomí, vysoká míra tlaku na přizpůsobení se společenským očekáváním krásy či perfekcionismus. Neexistují žádné vědecké údaje naznačující, zda pohlaví podmiňuje riziko rozvoje závislosti. Statisticky však víme, že jsou to právě ženy, které zákroky vyhledávají častěji,“ říká psycholožka se soukromou praxí PhDr. Monika Nováková.
Výrazné nedokonalosti, které na sobě člověk vidí, přitom mohou být pro jeho okolí paradoxně úplně nepatrné. Všechno je tedy jen v hlavě. Dysmorfofobie pak vzniká na základě biologických, ale i sociálních faktorů. Její vznik tedy může být spojen jak s traumatickou událostí jako je šikana či zneužití v dětství, tak s nízkým sebevědomím, strachem z odmítnutí, perfekcionismem, úzkostmi či depresemi, ale i s rodinnou anamnézou (například předchozí výskyt dysmorfofobie u někoho v rodině).
Ještě se trochu vylepšit
Stejně jako každá závislost i závislost na plastických operacích začíná počáteční pozitivní zkušeností. Pokud se cítíme po prvním zákroku lépe, snáz se rozhodneme i pro další, protože poprvé nám výsledek přinesl úlevu či pozitivní odezvu, pochvalu od okolí. „Jakmile se však plastické operace stanou jediným řešením negativního vnímání sebe sama, může se člověk spoléhat na tyto zákroky jako na jediný zdroj pro vybudování sebevědomí. To však nemusí nikdy přijít, čímž se dostává do zamotaného kruhu, z něhož je náročné vystoupit,“ vysvětluje psycholožka Monika Nováková, proč je tak těžké odolávat dalším a dalším estetickým úpravám, byť stojí desítky i stovky tisíc korun. Některé kliniky krásy dokonce nabízejí svým klientům možnost zaplatit operaci nebo neinvazivní zákrok pomocí splátkového kalendáře. Zákroky se tak pro ně stávají cenově dostupnějšími, a dovolit si ho mohou třeba i studentky, byť se nejedná o levnou záležitost.
Léčba terapií
Dobrou zprávou ale je, že se i takový druh závislosti dá řešit. Velmi účinná bývá zpravidla kognitivně-behaviorální psychoterapie, skupinová terapie, ale případně i medikace. Je to samozřejmě běh na delší trať, ale rozhodně se vyplatí. Předejít touze po úpravě těla a neustálému srovnáváním s okolím můžeme i tím, že budeme laskaví sami k sobě. „Pravděpodobně každý z nás čas od času zažil v některých fázích života nejistotu ohledně vlastního vzhledu – je to přirozené. Věnujme ale pozornost tomu, v jakých situacích či obdobích se nám to děje více a mapujme si důvody proč. Neutíkejme od svých emocí, snažme se vnímat, z čeho tyto negativní myšlenky plynou. Teprve, když sobě samým porozumíme, můžeme se naučit se sebou pracovat – například zaměřit se víc na sebepéči, cíleně se učit přistupovat k sobě s respektem a laskavostí, omezit sociální sítě, netrestat se,“ radí psycholožka Nováková.
Tento článek nemá plastické operace odsuzovat. Někdy tyto zákroky samozřejmě mohou vést ke zvýšení sebevědomí, je však důležité mít vždy reálná očekávání a plně rozumět svým motivům, proč danou operaci nebo zákrok podstupujeme. Neděláme to náhodou jen proto, že je to aktuálně trendy? Že si nové rty nebo čelo bez vrásek pořídila kolegyně? Že bychom se možná více líbily mužům? „Pokud totiž spoléháme na zákrok jako na tu spásu, po které se náš život obrátí o 180 stupňů, můžeme pak čelit ještě většímu zklamání. Sebevědomí totiž není něco, co může být zázračně vyléčeno, ale zpravidla vyžaduje dlouhodobou péči a práci se sebou,“ doplňuje psycholožka.
Zdroje:
https://www.biospace.com/article/releases/2020-global-survey-from-isaps-sees-significant-changes-in-aesthetic-procedures-during-pandemic/
www.instagram.com/normalni_psycholog
