Krása plná plastového odpadu

Zdroj: Youtube

V těle je nejspíš máte i vy. Miniaturní plastové částečky, které bývají součástí kosmetických přípravků, zubních past nebo pracích prostředků. Objevují se ve vodě, kterou pijeme, i ve vzduchu, který dýcháme. „Najít se samozřejmě dají i v půdě. Skrze potraviny – zejména ryby a mořské plody – se pak mohou dostat i do našeho těla. Co tam dělají, se ještě přesně neví. Už teď ale máme jasno v tom, že pro vodní živočichy představují hrozbu,“ říká Jan Freidinger z Green peace, který je koordinátorem projektu Plast je past.

Ošidnost mikroplastů spočívá v tom, že je kvůli jejich velikosti na rozdíl od klasického plastového odpadu často vůbec nevnímáme. Tak schválně: Napadlo by vás, že barevné abrazivní perličky, které obsahuje váš peeling, zatěžují životní prostředí stejně, nebo dokonce ještě více než plastové lahve?

Na první pohled to vypadá nelogicky: Vždyť petku tvoří nesrovnatelně větší množství plastu. Jenže plastové lahve a další obaly se většinou dají zrecyklovat. Zato mikroplasty často nezachytí ani čističky odpadních vod. Nejde totiž zdaleka jen o zmíněné abrazivní mikroperličky z peelingů a zubních past. Velká část mikroplastů má tak malé rozměry, že je okem vůbec nepostřehnete. V kosmetice jde o případy, kdy se plastové částice používají k ovlivnění textury přípravků (dělají je krémovější) nebo třeba k tomu, aby opticky vyplnily vaše vrásky.

Výzkum vědců z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR loni v létě ukázal, že v litru upravené pitné vody zůstává 300 až 900 částic mikroplastů. Mají-li totiž v průměru méně než 10 mikrometrů, je pro úpravny vody velmi obtížné takové částice zachytit. Studii českých odborníků publikoval i prestižní časopis Science of the Total Environment.

Plastový plankton

V kosmetických produktech lze najít různé částice polymerů, většinou jde o polyethylen. Objevit se mohou nejen ve vašem peelingu, ale třeba i v krému, kde je vůbec nezaznamenáte.

Do peelingů mohou výrobci kosmetiky samozřejmě použít i přírodní brusné částečky, které životní prostředí nezatěžují. Jde například o mleté skořápky nejrůznějších jader. Ty ale mohou citlivější pokožku podráždit, protože jsou relativně tvrdé. A právě v tom mají částečky mikroplastu navrch. Výhodou polyethylenových částic je, že jsou měkčí. Riziko podráždění je tak nižší.

Co se však s částečkami plastu stane ve chvíli, kdy si peeling smyjete a ony skončí ve výlevce? Dostávají se do kanalizace a přes čističky odpadních vod do řek a moří. „Vodní organismy, které v nich žijí, si mikroplasty pletou s potravou. Tak se tyto částice dostávají do potravního řetězce a nakonec i do těla člověka,“ upozorňuje Freidinger z Greenpeace.

Mikroskládka v lidských útrobách

Problematika mikroplastů a jejich dopadu na život je zatím poměrně mladá a neprobádaná. Důkazů, že tyto částice v útrobách živých organismů nějakým způsobem škodí, však přibývá. Mimo jiné je mikroplasty připravují o důležité živiny, protože zabírají místo skutečné potravě. A také do jejich těla mohou uvolňovat škodlivé látky, ať už jde o ty, které samy obsahují, nebo o ty, které do sebe nasají z okolí.

Velké obavy vzbuzují nejmenší mikroplastové částečky nazývané nanoplasty. „Výzkum Univerzity v Gentu prokázal, že 99 % mikroplastových částic, které člověk pozře, projde jeho trávicím traktem. Zbylé jedno procento ale může proniknout až do krevního řečiště a akumulovat se v lidském těle,“ říká ekologický aktivista Freidinger. Co se s vaší vnitřní plastovou mikroskládkou bude dít dál a jaký dopad to bude mít na fungování vašeho těla, zatím vědci netuší.

Bez odpadu

Plastová zrníčka ve vašem peelingu možná vypadají jako něco, nad čím lze mávnout rukou. Jsou malinká. Přesto ale představují obrovský problém. Vědci odhadují, že v oceánu momentálně plave 236 tisíc tun mikroplastu a další tuny plastových částeček leží u dna. O důvod více zajímat se o etikety kosmetických přípravků stejně důkladně jako o ty na potravinách.

Tlak spotřebitelů je také důvodem, proč řada kosmetických firem začíná od používání mikroplastů upouštět a hledat k nim efektivnější a ekologičtější alternativy. V peelingových přípravcích se místo brusných částeček například stále častěji objevují rozemletá kávová zrna, sůl nebo třeba přírodní jíly. Místo plastových částic se používají i nejrůznější chemické látky, které si umí s odumřelými kožními buňkami poradit lépe.

K omezení mikroplastů v kosmetice přispěli i čeští vědci z Vysokého učení technického v Brně, když ve spolupráci s kolegy z dalších českých vědeckých pracovišť vyvinuli revoluční technologii Hydal. Ta využívá použitý fritovací olej a přeměňuje ho na biopolymer, který se dá využít jako přírodní rozložitelný mikroplast. Na světě už je dokonce i první kosmetický přípravek s touto technologií – Peelingové sprchové mléko s kokosovým olejem od značky Nafigate.

Na cestě k zákazu

Než však mikroplasty z kosmetických přípravků zmizí nadobro, bude to ještě chvíli trvat. V některých zemích už je kosmetika s jejich obsahem zakázaná. Například v USA, ve Velké Británii nebo v Itálii už si přípravky s mikroplasty nekoupíte. Rizika, která s sebou plastové mikročástice nesou, si uvědomuje i Evropská unie. „Ta v roce 2018 vydala svou Plastovou strategii, která kromě jiného hovoří také o zákazu mikroplastů v kosmetice. Evropský parlament zákaz podpořil a vyzval Komisi, aby zákaz od roku 2020 připravila,“ přibližuje Jan Freidinger z Greenpeace. V roce 2020 Evropská komise přijala nový akční plán pro oběhové hospodářství včetně revidovaných legislativních návrhů týkajících se odpadů. Od roku 2030 by měl platit úplný zákaz výrobků s úmyslným obsahem mikroplastů.

Seznam látek, které patří mezi mikroplasty, najdete na konci článku. Nebo si stáhněte některou z aplikací, která ekologičnost vaší kosmetiky ohlídá. Doporučujeme třeba Beat the Microbead App.

A pokud nechcete na nákupy chodit s tahákem ani s appkou, sáhněte po přírodní kosmetice, případně se zajímejte o takzvanou biodegradabilitu neboli rozložitelnost kosmetického přípravku.

Vodítkem a zárukou, že po vaší kosmetice nezůstane v přírodě ani stopa, jsou nejrůznější bio a eko certifikáty. V případě těch českých se dívejte po CPK a CPK BIO, u světových třeba po NaTrue, EcoCert nebo BDIH. Pozor, necertifikovaná přírodní kosmetika může mikroplasty klidně obsahovat!

Další (a nejradikálnější) možností, jak si pojistit, že vaše krása nepůjde na úkor přírody, je začít si kosmetiku vyrábět doma. Stačí se zapsat na některý z kurzů výroby domácí kosmetiky. Přesvědčí vás tam, že to vůbec není tak komplikované, jak to na první pohled vypadá.

KDE SE BEROU MIKROPLASTY?

Kosmetické přípravky zdaleka nejsou jediným původcem mikroplastů. V globálním měřítku jsou zdrojem spíše okrajovým. Mnohem více mikroplastů se do vody dostane při praní syntetického prádla (akryl, polyester) a při jeho sušení v sušičkách. Z jedné fleecové bundy unikne při jediném praní až milion vláken! Tyto mikroplasty mají tvar vláken a v útrobách živých organismů se zachytávají ještě více než částice kulovitého tvaru, které bývají součástí kosmetických přípravků, zubních past a pracích prášků. Dalším zdrojem znečištění jsou pneumatiky aut, z nichž se mikroplasty uvolňují při tření o povrch vozovky. Ekologové odhadují, že na 100 kilometrů ujetých osobním autem připadá až 20 gramů mikroplastů. Plastové mikročástice se ve velkém uvolňují i z barviv a nátěrových hmot.

Pleti jako takové mikroplasty neškodí. Patří ke zdravotně nezávadným látkám, jinak by je výrobci kosmetiky nemohli používat. Daleko větší problém je v tom, jaký dopad mají na životní prostředí.

Co vám řekne etiketa

Poznat, jestli vaše kosmetika nebo drogerie obsahuje mikroplasty, nemusí být úplně jednoduché. Tohle je seznam látek, pod nimiž se skrývají.

  • Polyamide (PA, Nylon)
  • Polyethylene terephthalate (PET )
  • Polymethyl methacrylate (PMMA)
  • Polypropylene (PP)
  • Polyethylene (PE)
  • Polytetrafluoroethylene (PTFE)

Zdroje:

  • Kondice 2/2019
  • https://www.ih.cas.cz/
  • https://www.greenpeace.org/
  • https://www.nafigate.com/hydal-biotechnology/
  • https://www.beatthemicrobead.org/
  • https://www.krasanamiru.cz/mikroplasty-nejen-v-kosmetice/